Hollywood opět vychází vstříc poptávce po snadných vysvětleních
Gordon Gekko je v tom nevinně. Kultovní figura z filmu Wall Street režiséra Olivera Stonea nikdy nevyslovila větu, jež se, opatřena uvozovkami, změnila nejprve v bonmot a posléze ve smrtelně vážně analyzovanou sentenci, či dokonce mantru hloupějších, ale o to agresivnějších profesionálů na finančních trzích. Gordon Gekko nikdy neřekl, že „chamtivost je dobrá“. Ve skutečnosti finančník v rouše Michaela Douglase na setkání akcionářů korporace Teldar Paper doslova řekl: „Skutečnost je taková, dámy a pánové, že chamtivost – z nedostatku lepších slov – je dobrá. Funguje. A chamtivost, pamatujte na má slova, zachrání nejen Teldar Paper, ale i další nefungující korporaci, které se říká USA.“
Ani po matadorovi Wall Streetu vybaveném mimořádným intelektem nelze žádat, aby odpovědně operoval filozofickými kategoriemi, jako je dobro, či ekonomickými principy, jako je Smithův vlastní zájem. Nota bene když dle scénáře hovoří k obětem svých operací a impresáriem vystoupení je Hollywood. Konfrontováni s nynější ochablostí Západu, dobře rozumíme poselství Gordona Gekka z roku 1986. Onen morální paradox, z kontextu vytržená zkratka „chamtivost je dobrá“, však začal žít vlastním životem. Nepochybně proto, že po něm byla poptávka.
Dramatické inovace na finančních trzích osmdesátých let minulého století přinesly kromě obscénních zisků také společenské zneklidnění, neboť i to je vždy důsledkem úspěšně uplatněných inovací. Ne že by ke zneklidnění nebyl důvod, jak o tom píše Pavel Kohout (viz s. 66). Připisovat finančníkům, jako je Michael Milken, jeden z předobrazů postavy Gordona Gekka, například vinu za zhroucení amerického spořitelního systému, však bylo nespravedlivé. Nicméně použitelné pro alibisty, očistné pro každého, kdo neúspěch svého životního plánu rád vložil na bedra označených viníků. Film Wall Street vyhověl této poptávce.
V jeho volném pokračování Peníze niky nespí, jež příští měsíc vstoupí do českých kin, je Gordon Gekko podepsán pod knihou Chamtivost je dobrá, s níž se operuje i v univerzitních kruzích. Hollywood opět vychází vstříc jisté poptávce. Za posledních dvacet let jsme součástí bezprecedentních inovací, z nichž nejpatrnější jsou technologické. To by však nemělo zastřít skutečnost, že se de facto přehodnocují starobylé jistoty, jako je národ či stát, peníze, nebo dokonce společenská smlouva. A pak jsou tu inovace na finančních trzích, jež se vymkly kontrole svých tvůrců i státních dozorů a vedly ke spektakulární finanční krizi, jejíž hlubší kořeny ani dopady však ještě zdaleka nedohlížíme.
Drsné nájezdy Michaelů Milkenů během desetiletí chamtivosti, jak zněl přídomek osmdesátých let, vytvořily živnou půdu pro nevídanou dynamiku příštích desetiletí. Ozdravný efekt oněch operací na americké společnosti a kapitál jsou dokumentovatelné. Chamtivost, jejímž efektem je hmatatelný výsledek, byla nakonec přijata na milost a finančním operacím byla přiznána schopnost tvořit hodnoty.
Lze však totéž přiznat třeba operacím s toxickými deriváty? Bude efekt opět ozdravný, když souputníkem chamtivosti tentokrát nebyly plány na převzetí a revitalizaci kapitálových molochů, ale bezskrupulózní využívání lidské nezodpovědnosti a života nad poměry? A tiché spoléhání na vůli států k zachování sociální rovnováhy?
Než se globální společnost dobere odpovědí na tyto otázky, vrací se Gordon Gekko a s ním mnohem snáze uchopitelná morální dimenze. Již před dvaceti lety upozorňovali teoretici, jako je ředitel Institutu objektivistických studií David Kelley, že chamtivost není dobrá, pokud jejími motivy nejsou peníze obdržené za výsledek usilování, nýbrž touha po moci, pozicích a společenském uznání za každou cenu. Ve stínu těchto morálních témat nenápadně roste vliv centralizované moci a vydatně živená potřeba veřejně označovat viníky. Ty, kteří se jejímu konzervativnímu rozumu vymykají.
