Vymkne-li se finanční cyklus kontrole, musí zasáhnout politická síla vně tržní ekonomiky
Byznysové modely, ať už slouží k analýze trhů, nebo řízení automobilky, předpokládají, že historie je průvodcem k budoucím dobrým výsledkům firem. Takové předpoklady bývají spolehlivé, ale kdykoli se události vymknou standardním historickým situacím, výsledky mohou být katastrofální.
Subjektivní očekávání V posledních dvaceti letech počítačové modely postupně na Wall Streetu nahradily stratégy a obchodníky. Kvantitativní analytici, kteří vystudovali matematiku a fyziku, začali používat sofistikované analýzy a modely k hodnocení cenných papírů a k vývoji managementových postupů. Nástup kvantitativních analytiků umožnil firmám všeho druhu obchodovat se stále vyšším objemem cenných papírů a rozšiřovat činnost o nové a neobvyklé nástroje. Díky matematickým a statistickým modelům mohly také obchodovat s obrovským objemem cenných papírů po celém světě. V mnoha případech však počítačové modely neposkytly očekávanou dobrou radu, ale ve skutečnosti zničily obchodování s akciemi. Do modelů totiž nebyly ani nemohly být zaneseny události, které se v minulosti nestaly. V nefinanční oblasti se tržní ceny pohybují více či méně racionálně a odpovídají změnám v nabídce a poptávce. Na trzích finančních produktů jsou však ceny důsledkem zejména subjektivních očekávání událostí ve vzdálené budoucnosti, které často ani v pravděpodobnostním smyslu nelze odhadnout.
Zakrytí skutečného problému Současní ekonomové se občas snaží překonat tento problém předpokladem, dle nějž se finančníci rozhodují na základě stejného odhadu budoucích pravděpodobných situací, jako to činí běžní obchodníci, kteří v přítomnosti počítají se současnými zisky a ztrátami. Náhrada pravděpodobné distribuce konkrétními fakty však neřeší problém nejistoty. Pouze zakrývá skutečný problém. Odhad pravděpodobnosti může fungovat v pojišťovnictví nebo v bankovnictví, ale často jej nelze učinit. Události z poslední doby jsou toho důkazem. Jak bylo například pravděpodobné, že během hodiny zasáhnou dvě letadla obě věže Světového obchodního centra? Život byznysmenů se většinou skládá z podobně neodhadnutelných, ale současně banálních otázek týkajících se budoucnosti, na něž nelze odpovědět. Jaká je kupříkladu pravděpodobnost, že někdo v příštích sto letech vymyslí oblíbenější nápoj, než je Coca-Cola? Téměř stoprocentní, ale totéž platilo i v roce 1910. Tento odhad nelze žádným racionálním způsobem učinit. Nepravděpodobnost, která je nedílnou součástí finančnictví, znamená, že ceny na finančních trzích – úrokových sazeb, směnných kurzů a tržní hodnoty akcií či nemovitostí – nebudou téměř nikdy odrážet stav současné ekonomiky a zajišťovat správné investice a úspory, jež ji udrží v rovnováze. Po většinu času mají chyby sklon se navzájem rušit nebo se rychle napravit prostřednictvím tržní konkurence. Stejně často se však finanční trhy zblázní a podlehnou buď nadměrné chamtivosti, nebo strachu, což vytváří konjunkturní cykly. Znamená to, že jsou finanční cykly patologické a nemorální?
Odpovědnost vlád a regulátorů Z krátkodobého hlediska způsobuje střídání převahy chamtivosti nebo strachu ztráty, ekonomické problémy i utrpení nevinných lidí, kteří se na finančních transakcích nepodílejí. Z dlouhodobého historického hlediska však finanční cykly hrají rozhodující roli v vývoji kapitalismu. Chamtivost a strach jsou totiž přirozené a funkční. Dle zakladatele ekonomie Adama Smithe (1723–1790) je chamtivost, již eufemisticky popsal jako vlastní zájem, tvůrčí silou, jež popohání lidstvo ke zlepšování světa. Chamtivost podporuje pokrok, a neplatí to jen pro ekonomii. Musí však být držena pod kontrolou. Proto existuje strach známý také jako prozíravost. Ten je pro úspěšné počínání lidí stejně důležitý jako ambice a chamtivost. Existují však situace, kdy se střídání chamtivosti a strachu vymkne z obvyklých mezí. Tehdy musí zasáhnout politická síla vně tržní ekonomiky, která finanční cyklus zmírní. A vlády a regulátoři musejí za zvládnutí ekonomických aktivit přijmout odpovědnost.
