Nevěřím, že české banky mají v portfoliích příliš infikovaných aktiv,...
Celý podtitul: Nevěřím, že české banky mají v portfoliích příliš infikovaných aktiv, říká předseda Fondu pojištění vkladů
Není snad na světě banky, která by přežila ve zdraví masivní nájezd vkladatelů. V situaci, kdy světová finanční krize atakuje i hranice České republiky, zareagovalo ministerstvo financí na kroky některých evropských vlád a rozhodlo o navýšení limitů pro pojištění vkladů. Hrozba pádu bank však není tak vysoká jako snížená ochota bank půjčovat i bonitním klientům. O možných východiscích a dopadech této situace hovořil týdeník EURO s předsedou představenstva České exportní banky a předsedou správní rady Fondu pojištění vkladů Josefem Tauberem.
EURO: Jak hodnotíte záměr vlády zvýšit limity pojištění vkladů? TAUBER: S ohledem na to, co se nyní děje ve světě a co učinily některé vlády, s ohledem na to, že v žádném případě nejsme izolovaní od dění ve světě, je rozhodnutí naší vlády a ministra financí rozumným krokem. Povede k tomu, co je momentálně vůbec nejdůležitější – k obnovení důvěry ve finanční trhy. Nenacházíme se nyní v ekonomickém racionálnu, jsme v racionálnu politickém, které situaci musí řešit. I když pravděpodobně nebudeme zasaženi tak jako některé jiné země nebo jejich banky, přijde k nám krize jinými cestami přes ekonomiku, jejíž růst se zpomalí.
EURO: Liberálním ekonomům silně vadí jak intervence americké administrativy, tak současné kroky evropských vlád. Tvrdí, že takové vměšování států narušuje podstatu tržní ekonomiky. Samy Spojené státy dříve jiným zemím radily, ať své krachující banky nechají narazit čelem do zdi. Nebyla by drastičtější očista trhu pro budoucnost výhodnější? TAUBER: Volný trh je narušený, to je už dnes samozřejmě jasné. Jestli však jsou tyto vstupy autorit do tržního dění rušivé, škodlivé, či ne – to já skutečně nedokážu říci. Uvědomme si, že dnes ještě skutečně neznáme rozsah současné krize a neznáme ani její dno. Možná už jsme na něj narazili, možná ještě ne. Já bych se raději držel zpátky v hodnocení kroků jednotlivých vlád. Mohou být přetažené, přestřelené, ale kdo to dnes ví? Já ne.
EURO: V eurozóně lze považovat stoprocentní záruku Německa za vklady v tamních bankách jednak za populismus, jednak za nepovolenou subvenci. Nenaruší jednostranně navýšené záruky volnou soutěž? TAUBER: Částečně jde o konkurenční výhodu, ale přesto si nemyslím, že by právě toto bylo důvodem k rozhodnutí německé vlády o navýšení záruk. Nemyslím si, že nastane nějaký zaznamenatelný významný pohyb ve vkladech směrem do Německa.
EURO: Nemáte vzhledem k průměrné výši úspor dojem, že navyšování limitů pojištění je spíše gesto směrem k finančnímu sektoru než k běžným střadatelům? TAUBER: Je to zcela jistě gesto a k oběma zmíněným stranám. Vůbec nestojí za debatu, jestli stát má, nebo nemá na krytí sta procent drtivé většiny vkladů. Mluvíme o nastolení důvěry, o obnovení normálního stavu věcí na bankovním trhu.
EURO: Jaký je vlastně poměr mezi uloženými vklady a schopností státu plnit své ručení? TAUBER: To je docela těžká úvaha pro docela silný tým makroekonomů. Ale pokud se podíváme na Island, kde dluhy bank dvanáctkrát přesahovaly hodnotu hrubého domácího produktu celé země, pak opravdu nehovoříme o tom, jestli na to stát má, nebo ne. To celé je v rovině politické, sociální. Jde o nejistotu, která je v myslích lidí, nikoliv o nejistotu jejich financí.
EURO: Ministr financí Miroslav Kalousek odmítá stoprocentní krytí všech vkladů, avšak zároveň chce zvýšit ručení až na hodnotu, jež těch sto procent téměř beze zbytku pokrývá. Nemýlím se? TAUBER: Z posledních dostupných čísel vyplývá, že záměr ministra kryje pětadevadesát procent vkladů. Proto si nemyslím, že dojde k nějakému transferu peněz do Německa. Navíc zde v Česku nemáme problém s bankami. To, co řekl guvernér Zdeněk Tůma platí. Banky stojí na zdravém základě. Na druhou stranu, když se na současnou situaci dívám jako bankéř, který pracuje s riziky, tak je evidentní, že bankovní riziko je dnes větší, než je obvyklé riziko korporátů. A důvod je jediný – nedokážeme odhadnout, jakou silou, kde a kterou banku krize zasáhne. Může to být kdekoliv na světě – v tomto smyslu jsme ve značné nejistotě. To ale neznamená, že bych nějak snižoval dobrý základ českých bank. Krize je však globální a v tomto kontextu je nutné ji vidět.
EURO: Některé mateřské firmy našich bank mají problémy. Toxické deriváty se již objevily i u nás. Opravdu trváte na svém výroku o stabilitě českých bank? TAUBER: Pořád si myslím, že existují na zdravém základě. Nedokážu si představit, že mají v portfoliích příliš mnoho infikovaných aktiv, to si zkrátka nemyslím. Aktiva bank jsou pestrou směsicí všeho možného, jsou tam úvěry, drobné spotřební půjčky, hypotéky, karty, deriváty, tuzemské i zahraniční dluhopisy. Není tam moc akcií. Banky v podstatě neinvestují do akcií, vyhýbají se přímým investicím. Mám osobně trochu problém s tím, jak se říká, že někdo je „namočený“ v derivátech. Deriváty se používají jako zajištění proti skutečné angažovanosti vůči tržním rizikům, a proto se objevily i zajišťovací deriváty proti úvěrovým rizikům a hypotékám. Pokud slouží tomu účelu, nejde o žádné „namočení“ v derivátech. Jde o standardní ochranu před tržními výkyvy a ochranu před úvěrovými výpadky. Ale pokud se dostáváme za tento obrys, kdy jde už čistě o otevřenou pozici za účelem spekulace, pak teprve můžeme mluvit o „namočení“ do derivátů. Osobně nevím, kolik takových pozic kdo má a jestli vůbec nějaké existují. Nestudoval jsem podrobně bilance bank a také to z nich není vždy úplně jasně vidět. Myslím si ale, že řízení českých bank je poměrně konzervativní. Nevím, proč by banky z principu investovaly do rizikových produktů, když mohly investovat do bezpečnějších aktiv.
EURO: Jenže ještě před rokem ty deriváty bezpečné byly. Alespoň tak vypadaly – díky hodnocení ratingových agentur, které je ve velkém stylu razítkovaly třemi áčky… TAUBER: To je bohužel smutná pravda. Pak se tedy ale bavme o tom, jakou hodnotu má doporučení analytiků investičních bank a jakou hodnotu má rating, který ty papíry získaly.
EURO: Není to právě jedna z otázek, na kterou by současná krize měla odpovědět?
TAUBER: To by skutečně měla. Spouštěč všeho aktuálního dění byl samozřejmě ukrytý právě zde. Možná že právě tato krize ukázala na určitou přestřelenost, na příliš velkou bublinu v očekávání všech trhů. Teď máme za sebou osm let růstu. Těžko se najde v historii stejně dlouhé období, kdy se takto dařilo. Mám na mysli historii hlubokou, tisíc let zpátky nebo i víc. Po takto dlouhém růstu vždy něco přichází, nějaký výrazný zlom. Mluvil jsem s jedním významným makroekonomem a ten mi řekl: „Tak teď to všechno spadlo a za rok tady budeme sedět a dívat se, jak to zase roste.“ Byl bych opravdu rád, kdyby tomu tak bylo.
Pravdou ale je, že ty bubliny nemusejí být vždy tak velké. Velkým úkolem bude najít faktor, který je vždy tolik přefukuje. Nechci mluvit o regulaci, protože o ní mluví každý. Možná, že to je v něčem jiném, možná, že máme co dělat s rozumnými mírami zisku. Majitelé a akcionáři chtěli příliš mnoho zisku, příliš mnoho procent, a proto tlačili trh k riziku, které je funkcí zisku. Souvislosti jsou tedy širší, nejen regulatorní, ale právě v očekávání lidí, v jejich výchově, postojích, v jejich hodnotových žebříčcích.
EURO: Souhlasíte tedy s názorem, že za vznik bublin je odpovědný zejména spekulativní kapitál? TAUBER: To už je trochu za hranicí toho, co jsem schopen dohlédnout. V zásadě si nemyslím, že spekulativní kapitál je něco špatného, čistí trh a ukazuje cesty. Nechci se navážet do bankovních manažerů, jde samozřejmě o citlivé téma, ale tak přímé svázání zisku s bonusem má pravděpodobně nějaké nezdravé jádro. Vezměte si, že jedna část amerického trhu byla regulovaná až moc, a k čemu to vedlo? Tato nevyvážená situace si automaticky vynutila vznik protiváhy – trhu absolutně neregulovaného. Tam se vrhl spekulativní kapitál, který zde oprávněně cítil vysoké zisky. A jsme zase zpět u debaty o regulaci versus volný trh. Svět se neustále vyvíjí a lidská snaha řídit věci ten vývoj nedohání. Jak si s tím poradit, je těžké. Bohužel to zřejmě povede k ještě většímu stupni regulace, což není příliš dobré.
EURO: K nám světové dění proniká prostřednictvím ochlazení na tradičních exportních trzích. Jak situaci vnímáte z hlediska vaší pozice v čele České exportní banky? TAUBER: Český export kopíruje vývoj západní Evropy a Ameriky, vždyť tímto směrem jde 85 procent z celkového vývozu. Z této strany samozřejmě přicházejí negativní signály a lze předpokládat, že export do těchto teritorií bude nadále slábnout. Některá zvlášť vystrčená odvětví, jako třeba automobilový průmysl, budou postižena více. Zatím se ale zdá, že ještě lze držet určité tempo vývozu směrem na východ. Krize zasáhla celý svět, ale východní teritoria méně a se zpožděním. Zatím nevidíme výrazné oslabení zájmu z východu o naše vývozce. S výjimkou Japonska a Koreje se krize na východě zatím projevila jen na burzách. Jednoduše řečeno, potřeba investovat a dohonit určitý standard v infrastruktuře, strojní a technologické vybavenosti i ve spotřební sféře tam prostě existuje. Pokud tam budou peníze, a jako že tam jsou, existuje dobrá šance udržet výrobu a vývoz směrem na východ.
EURO: Jak dlouho bude podle vašeho názoru trvat, než se obnoví důvěra mezi tržními aktéry? TAUBER: Současná krize ve finanční sféře rychle přerůstá do credit crunche (neochoty půjčovat). Takže odpověď na otázku zní: už aby to bylo. Čím dříve se důvěra obnoví, tím lépe pro všechny z nás. Pro banky, jednotlivce, firmy, pro větší slávu boží, řekl bych. Impulz k obnovení důvěry bude pravděpodobně muset přijít zvenčí. Důvěra je globální a globálně musí opět vzniknout. Jestli ji nastolí intervence vlád a centrálních bank a jak rychle, to lze dnes těžko říci. Doufejme, že se tak stane v řádu měsíců. Nedokážu si ani představit následky toho, kdyby to trvalo léta.
BOX
Miliardy připraveny
Ve Fondu pojištění vkladů je nyní zhruba deset miliard korun.
Za loňský rok banky přispěly do fondu 1,7 miliardy korun.
České domácnosti měly na konci loňského roku v bankách uloženo asi 1,2 bilionu korun.
Za dobu své existence fond vyplácel náhrady vkladatelům 12 bank v celkové výši 25,5 miliardy korun.
CV
Josef Tauber (1947)
Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Od roku 1973 pracoval 28 let v Československé obchodní bance. V období 2001 až 2003 působil v Interbance jako ředitel útvaru restrukturalizací a poradce předsedy představenstva. Generálním ředitelem České exportní banky byl jmenován v roce 2003. Je předsedou správní rady Fondu pojištění vkladů, členem Výkonného výboru Mezinárodní asociace pojistitelů vkladů (IADI) a členem prezidia České bankovní asociace.
