V amerických prezidentských volbách se pozornost soustřeďuje převážně na toho, kdo kandiduje na prezidenta. Jím zvolený adept na funkci viceprezidenta dostává většinou v médiích mnohem menší pozornost. Nynější kampaň má však i tady své zvláštnosti. Prostor, který v důsledku osobností viceprezidentských kandidátů média věnují otázkám charakteru obou dvojic uchazečů o Bílý dům, je pozoruhodný. Charakter jako faktor má v těchto volbách zvláštní sílu a relevanci.
Senátor Barack Obama upoutal pozornost před několika měsíci, když se ukázalo, že jeho bývalý pastor a mentor Jeremiah Wright veřejně vyjádřil nepřijatelné protiamerické názory. Obama pak musel sáhodlouze vysvětlovat, proč se od něj nemůže zcela distancovat. Prohlásil, že tak, jako se nemůže odvrátit od své bílé babičky, která prý pronášela rasistická slova mířená na černou populaci, až mu z toho „vstávaly hrůzou vlasy na hlavě“, nemůže se on odvrátit od reverenda Wrighta. Investigativní žurnalisté však brzy zjistili, že Obamova babička nikdy v životě žádnou rasistickou poznámku nepronesla, naopak skvěle vycházela se svými převážně černými kolegy. Právě tento Obamův „informační alibismus“ ponechal některé otázky jeho charakteru otevřené k diskusi.
Demokratický viceprezidentský kandidát Joe Biden naopak ukázal sílu charakteru, když před léty při automobilové nehodě ztratil manželku a dítě a služební povinnosti diktovaly, aby byl jako nově zvolený senátor přítomen ve Washingtonu. Místo toho se bezprostředně po tragédii rozhodl zůstat se svými malými syny a prohlásil, že Delaware vždy může dostat nového senátora, ale jeho děti nemohou dostat jiného otce.
Každý rozumný člověk si přeje, aby nikdy nebyl vystaven nepředstavitelně těžkým zkouškám, protože si nemůže být jist, zda by obstál. V průběhu vietnamské války byl mladý pilot US AirForce, nyní republikánský prezidentský kandidát John McCain, sestřelen Vietkongem. S mnoha frakturami i jinými zraněními byl zajat a uvězněn v táboře pro válečné zajatce. Kdo něco četl o podmínkách v těchto zajateckých táborech, jistě bude souhlasit, že jim stěží někdo mohl konkurovat v brutalitě zacházení s válečnými zajatci. Když se severovietnamští pohlaváři dověděli, že v McCainovi mají zajatce, jehož otec je aktivní čtyřhvězdičkový admirál a jehož dědeček byl čtyřhvězdičkový admirál, přišel okamžitě z nejvyšších míst v Hanoji rozkaz, aby byl okamžitě propuštěn.
A tady je ta zmíněná zkouška charakteru: McCain v ukrutných bolestech, bez lékařské pomoci a s vědomím, že konec jeho života pravděpodobně není daleko, odmítl vstřícné komunistické gesto s tím, že neodejde z tohoto hrozného zařízení, pokud nepropustí všechny jeho zajaté spolubojovníky. Tímto rozhodnutím neprodloužil svůj pobyt o tři týdny nebo tři měsíce, ale o pět let. Následky nosí dodnes. Na televizní obrazovce si lze všimnout, že McCain má omezenou hybnost svých paží. Takovému člověku by se volič neměl bát svěřit řízení země.
McCainova viceprezidentská kandidátka, guvernérka Aljašky Sarah Palinová, u níž média zdůrazňují naprostý nedostatek zahraniční a národněbezpečností zkušenosti, má též charakter, který mluví v její prospěch. Když se matka čtyř dětí dověděla, že se její páté dítě narodí s mentálním postižením, ani na chvíli neváhala, zda tomuto potomkovi dát život, a spolu s manželem a dětmi jej přivítali jako dalšího plnohodnotného člena rodiny. Zahraniční a národněbezpečností zkušenost nebo její nedostatek může kompenzovat gigantický státní aparát či armáda poradců. Učit se lze rychle a „za pochodu“. Příkladů se v historii najde hodně a i mezi americkými prezidenty. Třeba Harry Truman, který nastoupil do oválné pracovny v dubnu 1945, tedy v jedné z nejnáročnějších dob moderní Ameriky. Do vysoké politiky (a nakonec i prezidentské funkce) se dostal čirou náhodou a ještě dokázal ve volbách svůj post obhájit. Nedostatek zkušeností i v tak zodpovědné funkci, jako je prezidentský úřad Spojených států, tudíž nemusí být zdaleka fatální. Za charakter však neexistuje náhrada.
SOUVISLOSTI
Američané velmi často a rádi opakují „God Bless Amerika“. Obamův bývalý pastor a mentor Jeremiah Wright – aby účinek jeho slov byl co nejvyšší – prohlásil „God Damn Amerika“. Více ranit Američana a jeho národní hrdost si lze stěží představit. Prohlásil též, že Amerika si za útoky 11. září 2001 může sama a že je rasistickou zemí.
