Novela rozšířila možnost daňových odpočtů z charity na celou EU
Zkušenému pozorovateli změn v daňových zákonech pravděpodobně neunikla novela zákona o dani z příjmu z loňského listopadu. Podle změněného paragrafu 15 si lze už letos od základu daně odečíst hodnotu darů, které jsou poskytnuty nejen subjektům sídlícím v České republice, ale nově i na území členského státu Evropské unie, Norska a Islandu.
Závory padly
Pro českého daňového poplatníka se tak otevřela možnost obdarovat obecně prospěšná zařízení i na území jiných členských států. Výši daru si podle tuzemských právních předpisů může odečíst od základu daně, a to již v příjmech za rok 2010. Český neziskový sektor zase může získávat nové dárce i z jiných členských států EU. Nová úprava vyplynula z harmonizace práva EU a práva České republiky s aplikací směrnice Rady 77/799 EHS o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní. Stěžejní byl ovšem výsledek rozhodnutí Soudního dvora EU (C-318/07 Persche) z 27. ledna 2009.
Geneze případu
Podívejme se na tento soudní spor podrobněji. Pan Persche, německý občan usazený v Německu, poskytl věcné dary obecně prospěšnému zařízení se sídlem v Portugalsku. Ve svém přiznání k dani z příjmu nárokoval z důvodu jednorázových odpočitatelných výdajů odpočet věcného daru každodenní potřeby, který poskytl ve prospěch domova důchodců Centro Popular de Lagoa. Ke svému daňovému tvrzení připojil dokument, ve kterém centrum potvrdilo přijetí tohoto daru. Doložil také prohlášení ředitele místního centra o tom, že zařízení bylo zaregistrováno u generálního ředitelství pro sociální činnosti jako soukromá organizace sociální solidarity a na základě toho požívá veškerých daňových osvobození a zvýhodnění, jež portugalské právo přiznává obecně prospěšným zařízením.
Německý finanční úřad však zamítl požadovaný odpočet jako neopodstatněný, kromě jiného z toho důvodu, že příjemce daru dle německých daňových zákonů nemá sídlo na území Německa a plátce daně nepředložil potvrzení o přijetí daru v náležité formě. Persche se odvolal a případ se postupně dostal ke Spolkovému finančnímu úřadu. Ten po prozkoumání přerušil řízení a obrátil se na Soudní dvůr s následujícími předběžnými otázkami:
- Spadají do rozsahu působnosti svobody volného pohybu kapitálu také věcné dary příslušníka jednoho členského státu majícího sídlo v jiném členském státě?
- Je povinností daňové správy přezkoumat daňové tvrzení poplatníka, které se týká jiného členského státu?
- Zakládá směrnice 77/799 povinnost daňové správy členského státu, aby za účelem objasnění skutkových okolností v jiném členském státě požádala o pomoc jiný členský stát? Anebo daňovému poplatníkovi na základě procesního práva jeho státu přísluší, aby prokázal skutečnosti, k nimž došlo v zahraničí?
Přelomový verdikt
Soudní dvůr nakonec rozhodl, že pokud daňový poplatník požaduje v jednom členském státě odpočitatelnost darů, které poskytl obecně prospěšným zařízením sídlícím v jiném členském státě, spadají takové dary pod ustanovení Smlouvy o ES týkající se volného pohybu kapitálu, i když jsou poskytovány jako věcné dary ve formě předmětů každodenní potřeby.
Nicméně členský stát naopak může v rámci svých právních předpisů o daňové odpočitatelnosti darů uplatňovat rozdílné zacházení mezi vnitrostátními obecně prospěšnými zařízeními a obecně prospěšnými zařízeními se sídlem v jiných členských státech. Zahraniční zařízení ale musí v takovém případě sledovat jiné cíle, než které stanovují domácí právní předpisy.
