Kapitola LXXX
Právo a tradice * Blýskání na časy * Lustrace v pytli
Právo a tradice
Ve Vietnamu vznikla vloni iniciativa Svoboda a demokracie pro Vietnam 2006 (takzvaná Deklarace 2006), která se přihlásila k odkazu československé Charty 77 jako nenásilnému a demokratickému způsobu vyjádření kritických postojů k současné situaci v zemi. Podobně jako Chartu 77 i Deklaraci 2006 signovala skupina vietnamských občanů různých politických i názorových proudů a profesí. Vietnamské úřady se z historie nepoučily a zcela ve stopách hysterické KSČ a StB zahájily brutální represi zaměřenou proti reprezentantům hnutí.
Koncem března proběhl soud s Nguyenem Van Ly, jedním z hlavních mluvčích Deklarace 2006, který byl odsouzen k osmi letům vězení a následně k dalším pěti letům dozoru. Nguyen Van Ly je katolický duchovní, který byl v minulosti již mnohokrát pronásledován vietnamskými úřady a strávil ve vězení celkem čtrnáct let. Kromě něho byli nepodmíněně odsouzeni i další čtyři signatáři Deklarace 2006 a členové strany Thang Tien (Viet Nam Progression Party), která byla založena v září 2006. Záběry ze soudního procesu, ve kterých přidělenec v civilu za asistence dvou policistů v uniformě fyzicky rukou umlčel hlavního obžalovaného Nguyena Van Ly, když se chtěl hájit, výmluvně ilustrují brutální tupost režimu (http://www.youtube.com/watch?v=Dzk1WmmHoBI).
Znepokojení nad tímto hrubým porušením lidských práv vyjádřila řada signatářů Charty 77 v otevřeném dopise, který byl nedávno poskytnut médiím. Až na jednu výjimku se však o tom žádný deník nezmínil. Že by tam byli stále titíž novináři, kteří se při zaslechnutí názvu Charta 77 ještě dnes ze setrvačnosti celí osypou (v tom lepším případě) a bojí se napsat o ní cokoli pozitivního? Nebo to bude tím, že pro mladá, bohorovná, do sebe zahleděná a životem zoufale nezkušená vedení novin to je prostě nezajímavé? Každopádně trapas. Takže jediným periodikem, které noticku o tomto protestu otisklo a pověst českých médií trošku zachránilo, bylo Právo. A nic tomu neubere poznámka, která se sama dere na jazyk, že psát o Chartě, to už je v Právu prostě taková tradice.
Blýskání na časy
Ministr vnitra Ivan Langer učinil dva zajímavé personální kroky, které nepostrádají velmi nadějnou perspektivu. O nastupujícím policejním prezidentovi Oldřichovi Martinů lze říct, že je odborníkem, který má zkušenosti jak s kriminální, tak pořádkovou policií, zná problematiku mezinárodních policejních vztahů a Policejní prezidium má důkladně „přečtené“. Zvlášť překvapivým novým rysem v tak vysoké funkci je jeho manažerská sebereflexe, neboť výslovně prohlásil, že svůj mandát chápe jako časově omezený.
Nový ředitel civilní rozvědky Ivo Schwarz má obrovskou přednost, že ze své předchozí praxe je velmi dobře osobně znám všem zahraničním partnerům služby, což je v této branži téměř nedocenitelná deviza.
Oběma tedy lze přát dostatek času i sil ke stabilizaci a profesionálnímu rozvoji jimi vedených sborů.
Lustrace v pytli
S vojáky se národ nenudí. Jednou se jim pod sněhem propadla střecha skladu. Při odklízení našli pod troskami nějaké rakety - ale asi byly navíc, protože jim předtím jaksi nechyběly.
Teď zase dělali pořádek jinde a našli napytlované agenty. Nabízí se mnoho otázek. Mají tam takový pořádek všeobecně, nebo o těch pytlích již dávno věděli? A jestli o nich věděli, proč ty informace neposkytli Národnímu bezpečnostnímu úřadu? A co s nimi tedy dělali, k čemu je využívali? A jestli o nich nevěděli, k čemu tam potom všichni jsou? Nezačali tuto záležitost účelově tahat na světlo boží až v okamžiku, když nemohli vykázat jinou prospěšnou činnost? Neměl by se v resortu udělat generální ordnung, aby se zjistilo, co všechno tam vůbec mají? Generálů na to mají, zdá se, poměrně dost!
A co by pověděli vrabci na střeše, kteří si prý štěbetají o bianko podepsaných čistých lustračních osvědčeních? Abychom byli spravedliví, ti vrabci nesedají jen na vojenské, ale i na civilní budovy! Nemohlo být těch čistých lustráků v případě jedné instituce nejméně sto deset? Nemohlo jich být třeba i více než dvakrát tolik? Nemá tato aféra, v rozličných svých podobách, až překvapivě malý počet stále stejných (ne)odpovědných protagonistů? Není celá tato praxe, odvozená od lustračního zákona, děravá jak ementál? Neslouží už jenom k různým hrátkám a povyražením? Nejsou celé lustrace opravdu v pytli?
