Oddlužit, to je opravdu málo, říká viceprezident Mats Karlsson
Svět zaznamenal v uplynulém desetiletí velký pokrok, zejména v politickém uspořádání. Přibývá rozvojových zemí, které se zbavily diktátorských režimů. Tím se zlepšily i podmínky pro poskytování pomoci, kterou může při financování konkrétních projektů nabídnout Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (známá pod zkráceným názvem „Světová banka ). Její viceprezident Mats Karlsson, odpovědný za vnější vztahy a spolupráci s Organizací spojených národů, poskytl týdeníku EURO rozhovor. EURO: Jak očekáváte, že se bude vyvíjet rozložení politických a hospodářských sil ve světě? Karlsson: Zůstal bych jenom u hospodářství. Z dlouhodobějšího pohledu si myslím, že určující silou bude Severní Amerika a Evropa, k nimž by se mělo připojit také nyní churavé Japonsko. Nemůžeme ale přehlédnout, že poroste váha čínské a indické ekonomiky. Vzroste i vliv Latinské Ameriky. Pro nás z toho vyplývá úkol lépe koordinovat postup s ostatními mezinárodními institucemi při řešení nejrůznějších problémů, které globalizace přináší. EURO: Světová banka půjčuje vládám na konkrétní projekty. Které oblasti považujete za prioritní? Karlsson: Dá se říci, že pracujeme tam, kde žije nejvíce chudých lidí. Velice důležitá pro nás je Afrika, jež by ovšem potřebovala mnohem více peněz. Ale ona to není jenom otázka zdrojů. Těžko můžete poskytovat peníze tam, kde se bojuje. Ozbrojenými konflikty je v Africe přímo a nepřímo postižena asi polovina obyvatelstva. I to je důvod, proč se nyní výrazněji angažujeme ve stabilnějších zemích, například v Mexiku či Turecku. Tomu banka nedávno schválila pomoc ve výši dvou miliard dolarů. EURO: Rozdíl mezi životní úrovní v nejvyspělejších a nejchudších zemích se během uplynulého desetiletí zvětšil. V čem tkví základní příčiny? Karlsson: Velmi zápornou roli nesporně sehrála silně centralizovaná politická, a tedy i hospodářská moc. Vlády v mnoha rozvojových zemích měly příliš vlivu na podnikání, rozbujela se korupce. Málo se investovalo do infrastruktury, školství, zdravotnictví. Svůj podíl měla i ochranářská obchodní politika západních zemí, které na agrární subvence ročně vynakládají kolem 300 miliard dolarů. To poškozuje zejména ty rozvojové země, které se dokázaly specializovat na určitou zemědělskou produkci, ale nemohou ji na světovém trhu uplatnit. EURO: Velkou hrozbu pro hospodářský růst chudých zemí představují i choroby, jako AIDS, malárie či tuberkulóza. Karlsson: Ve světě je chorobou AIDS nakaženo asi 34 milionů lidí. Každý den jich zhruba patnáct tisíc přibývá. Předpovědi říkají, že za deset až patnáct let bude jenom v Africe 40 milionů sirotků. Světová banka loni na boj proti AIDS vynaložila více než miliardu dolarů. Nyní jednáme s Evropskou unií, Spojenými státy i jednotlivými evropskými zeměmi, aby přispěly do globálního zdravotnického fondu. Cílem je dát dohromady více peněz na koordinovaný boj s AIDS a dalšími chorobami. Uvidíme, do jaké míry se to podaří. EURO: Je vůbec šance, aby se rozvojové země vypořádaly s hladem a podvýživou? Karlsson: Nepochybuji o tom, že na Zemi lze vyprodukovat dostatek potravin pro všechny. Je to otázka technologií, infrastruktury a také mezinárodního obchodu. Myslím, že jsme v minulosti příliš mluvili o takových otázkách, jako je oddlužení, a vůbec o makroekonomických souvislostech. Je jasné, že se musíme více věnovat potřebám lidí žijících – často izolovaně – na venkově. Zneklidňuje nás, že v mnoha rozvojových zemích sílí odliv venkovského obyvatelstva do měst, která jsou pak přelidněna a vznikají v nich závažné problémy, například s pitnou vodou. EURO: Spojené státy ohlásily program rozvoje energetiky s důrazem na jaderné elektrárny. Brazílie v některých oblastech limituje dodávky elektřiny, její nedostatek pociťuje i Chile. Nemohla by se také Světová banka více podílet na výstavbě energetických kapacit? Karlsson: Spojené státy jako bohatá země nejsou klientem Světové banky. Ta navíc už dávno rozhodla, že nebude financovat projekty jaderné energetiky. Avšak současný hlad po energii ukazuje, že jsme energetiku ve světě zanedbali. Ovšem Světová banka a další mezinárodní instituce nemohou samotný energetický problém řešit. To je věc každé země. EURO: Jak se stavíte k činnosti nevládních organizací, které vaši banku kritizují právě za nedostatečné řešeníglobálních problémů lidstva? Karlsson: Byli bychom sami proti sobě, kdybychom těmto hlasům nenaslouchali, zvláště když připravujeme strategické dokumenty. Existují ovšem různé organizace a skupiny. Jsem pro dialog s těmi, které s námi skutečně chtějí diskutovat. Rozhodně bych si nepřál, aby se dialog přerušil kvůli několika militantním vystoupením na ulicích. Víme přece, že běžní lidé v mnoha zemích nemají hospodářskou a sociální jistotu, bojí se budoucnosti, trápí je reálné problémy. To jsou vážné věci, které Světová banka nemůže přehlížet.
