Ze všeho nejméně země potřebuje kulhající menšinovou vládu
Dva a půl roku přežila polská vládní koalice tvořená Volební akcí Solidarita (AWS) a Unií svobody, vedenou tržním puritánem Leszkem Balcerowiczem, vicepremiérem a ministrem financí. Ten svému politickému partnerovi – premiérovi Jerzymu Buzkovi – vzkázal, že vládní loď, jež chce rychle plout do vyspělé Evropy, nemohou věčně zatěžovat ústupky a kompromisy. Proto podal spolu s dalšími čtyřmi ministry ze své strany demisi. Následující těžká vládní krize přišla v nejméně vhodný okamžik, kdy se rozjíždějí klíčové privatizační akce (například prodej telekomunikací) a brzy má být v rámci jednání o vstupu do Evropské unie otevřen velice choulostivý bod – polské zemědělství. Elegance stranou. Celostátní vedení Unie svobody rozhodlo o odchodu své pětice ministrů z kabinetu poslední květnový víkend. Minulé pondělí kolem půl desáté ráno pak jeden z důstojníků ochranné služby premiéru Jerzymu Buzkovi vyřizuje vzkaz od Balcerowicze, že odchází. Tento podivný způsob komunikace na nejvyšší vládní úrovni odsoudili i někteří funkcionáři z Unie svobody. „Nehledě na vyhrocený konflikt by se slušelo, aby ministři svoji rezignaci sdělili premiérovi osobně, a ne přes nějaké prostředníky, vyjádřil se v listu Rzeczpospolita například Waldemar Kuczynski. Kritiku si Balcerowicz vysloužil také za to, že zhruba dvě hodiny před svým vzkazem premiérovi se nechal na rozhlasových vlnách slyšet, že pokud Buzek demisi nepřijme, je šance obnovit koaliční tým v novém složení. Pokud přijme, je to signál, že s velkou pravděpodobností vznikne menšinová vláda AWA, za určitých podmínek tolerovaná Unií svobody. Polští novináři hned komentovali, že Balcerowicz podává demisi, kterou si vlastně nepřeje. Důvody rozkolu. Unii svobody pobouřilo, že premiér Buzek rozpustil samosprávu v obci Varšava–Centrum (nejbohatší jednotku v celém Polsku). Jako důvod uvedl naprosté ochromení činnosti samosprávy zmítané vnitřními rozpory. Místo ní premiér dosadil vládního komisaře. Ale to určitě nebyl pro Balcerowicze zásadní důvod k prásknutí dveřmi. Tím spíše, že Unie svobody si až dosud velice zakládala na uvážlivých postojích jak v rámci koalice, tak i navenek. Rozpory uvnitř polské vládní koalice zrály delší dobu. Západní pozorovatelé často hovoří o polském „vládním koktejlu obsahujícím odborářský protekcionismus, něco agrárního nacionalismu a samozřejmě ekonomický liberalismus Unie svobody. Zdrojem největších problémů (a také budoucí nejistoty) je Volební akce Solidarita, pro kterou by nyní hlasovalo kolem čtrnácti procent Poláků. Je totiž roztříštěná asi na třicítku nejrůznějších frakcí. Balcerowicz ji v dílčích otázkách často ustupoval. Například souhlasil s uvolněním výhodných půjček početným rodinám, ale – na rozdíl od oponentů uvnitř vládní koalice – trval, že musejí být řádně splaceny. Postavil se ale proti záměru převést státní byty bezplatně dosavadním nájemníkům a stejným způsobem předat půdu rolníkům. „Takové rozdávání by vzhledem k rozpočtové situaci bylo neprozřetelné, oponoval Balcerowicz. Jeho číše trpělivosti zřejmě přetekla na nedávném zasedání polského Sejmu, kde pověstná třicítka rebelů z řad AWS opět vládu nepodpořila. Tentokrát v dalších rozpočtových škrtech a v daňové reformě, celkově zmírňující zátěž poplatníků. Pro zemědělce by ale znamenala uvalení tříprocentní daně z přidané hodnoty na jejich produkty. Vicepremiér Balcerowicz pohrozil demisí už loni v listopadu, kdy prezident Aleksander Kwaśniewski vetoval zákon o daňové reformě. Už tehdy dal Balcerowicz najevo, že spolupráce s Volební akcí Solidarita vázne v tom stěžejním – urychlování reforem, přizpůsobování legislativy normám EU a v potírání korupce. Vláda nesmí kulhat. Zatímco loni v listopadu Varšavská burza cenných papírů spadla a zlotý vůči dolaru oslabil o pět procent, na těžkou krizi minulý týden trhy reagovaly docela klidně. Uštěpačné jazyky si v polském tisku pospíšily s tvrzením, že to svědčí o jediném – hospodářství si jde svojí cestou, nechť si Balcerowicz – jinak osoba velice respektovaná ve Varšavě i Bruselu – klade jakákoli ultimáta. Něco jiného by ale nastalo, kdyby největší středoevropskou zemi čekaly měsíce kulhající menšinové vlády. Před takovou možností důtklivě varuje i guvernérka centrální banky Hanna Gronkiewiczová–Waltzová, které dělá hlavní starost příprava rozpočtu na příští rok. Jeho výdaje by se měly dále snížit, aby se utlumila stále vysoká spotřeba, táhnoucí do stále větší hloubky schodek na běžném účtu platební bilance (dosahuje kolem osmi procent HDP), a tím se i utlumila inflace (za duben meziročně 9,8 procenta).
