* > Jste největší advokátní kancelář na světě. Co plánujete dál?
Náš růst je organický. Rosteme kvůli našim klientům, ne kvůli tomu, abychom rostli. Je to reakce na potřeby našich klientů, kteří říkají: potřebujeme, abyste byli tam a tam, v této konkrétní jurisdikci. Jedno z našich hesel ostatně zní, že kvantita je nástrojem kvality, což vnímáme tak, že čím jsme větší, tím vyšší máme šanci nabídnout klientovi toho nejlepšího specialistu.
* > Některé věhlasné londýnské či newyorské kanceláře volí jinou strategii. Pobočky po světě nebudují a spoléhají na spolupráci s lokálními kancelářemi.
Pro nás je důležitá integrace. Jinak řečeno, nespoléháme na spřízněné kanceláře, ale na naše lidi, kteří sedí ve všech možných jurisdikcích a jsou opravdu „Dentons“. Znamená to daleko užší propojení, dokonalé sdílení informací, možnost spolehnout se na zahraniční tým, se kterým spolupracujeme, protože je s námi plně integrován a dodržuje stejné standardy jako my. Nelze se samozřejmě setkat se všemi lidmi v Dentons, protože máme přes deset tisíc právníků, ale z globálních „partners meetingů“ známe ostatní partnery, což nám dává možnost vybudovat si osobní kontakty a vazby.
* > V roce 2015 jste se spojili s čínskou kanceláří Dacheng. Je to integrální součást Dentons, nebo si udržuje jistou autonomii?
My to bereme trochu jinak. Máme sice globální dosah, ale zároveň uznáváme, že jednotlivé kanceláře musejí respektovat svůj lokální trh. I kancelář v Číně je lokální kanceláří, v tom smyslu, že dokonale zná trh ve své zemi. Je čínská, ale zároveň je součástí většího komplexu – Dentons. Všechny ostatní naše kanceláře po celém světě jsou na tom podobně. Navíc si nelze představovat, že lusknete prsty a kancelář se hned dokonale integruje do všech systémů. Vždycky to chvíli trvá, a to se týká i Dachengu.
* > Kam se plánujete rozšiřovat v budoucnu?
Jak už jsem říkal, máme v plánu globálně posilovat ty oblasti světa a ty jurisdikce, kde nás naši klienti potřebují. Nedávno jsme třeba otevírali kancelář v Düsseldorfu. V Německu je to už čtvrtá, a perfektně to odpovídá potřebám německé ekonomiky. Určitě bych také zmínil oblast Střední a Jižní Ameriky, kde jsme se zrovna spojili s kancelářemi v Uruguayi, Argentině či Hondurasu. A stoprocentně sem patří Afrika. Aktuálně jsme tam oznámili plánované spojení s kancelářemi v pěti různých jurisdikcích najednou. Připravujeme také spojení se dvěma předními právními firmami ve Spojených státech, abychom zde posílili naše pokrytí hlavních ekonomických center, a díváme se i na další jurisdikce v Evropě, byť zrovna tu máme relativně dobře pokrytou. A to jsem ještě zapomněl na Austrálii a Jižní Koreu…
* > To už vám pak bude zbývat jenom Antarktida. Ale vážně, docela mě zaujala Afrika, v čem tam vidíte příležitost?
Nejsem odborník na Afriku, ale ten kontinent má obrovský potenciál. Africké státy vládnou obrovskými přírodními i lidskými zdroji, a hlavně existuje značný apetit zahraničních firem v Africe investovat.
* > Velkým tématem v advokacii jsou dnes moderní technologie. Nakolik do nich investujete?
Globálně jde o relativně velké množství peněz. Je to trend, klienti to od nás očekávají a za pár let se bez toho neobejdeme. Těch aktivit je opravdu hodně. Za všechny zmíním založení Nextlaw Labs a Nextlaw Ventures, což jsou v zásadě investiční platformy vyhledávající zajímavé startupy a společnosti, které měly dobrý nápad a vyvinuly software, který by se dal použít v naší práci. Některé produkty už v testovacím, či dokonce v ostrém provozu využíváme. Ať už jde o revizi dokumentů v rámci due dilligence, automatické psaní dokumentů, či standardizovanou přípravu vzorové dokumentace.
* > Zeptám se vás jako zástupce globální právní firmy, jak změní moderní technologie a umělá inteligence advokacii?
Beru to tak, že jde o cestu, kterou jsme nastoupili, ale umělou inteligenci ještě „naostro“ použít nemůžeme. Bude to ještě chvíli trvat, nebojíme se toho a opravdu nemáme pocit, že umělá inteligence sebere lidem práci. Stane se jen to, že tu část práce, kterou my lidé děláme, ale dělat nemusíme, převezmou stroje a budou v tom určitě lepší než my. Ta kreativní, „vymýšlecí“ část, která se neobejde bez intuice, citu pro případ a zahrnuje v sobě vztah s klientem, podle mě stroji nikdy nahrazena nebude.
* > A co juniorní advokáti, nesebere jim to práci?
Nemyslím. Už dnes je vidět, že tlak na typ práce, kterou děláme nejen my, ale také juniorní právníci, se zvyšuje a my si kvůli tomu vybíráme ty nejlepší talenty už na fakultách. Do budoucna budou prostě pracovat efektivněji a s jinými nástroji.
* > V České republice byli lidé z Dentons dlouho vnímáni jako specialisté na reality. Platí to ještě, nebo je vás už správnější brát za kancelář se všeobecným záběrem?
Naše vize je, že pražská kancelář Dentons má být neoddiskutovatelným lídrem a číslem jedna mezi mezinárodními advokátními kancelářemi v České republice, a to ve všech hlavních oblastech práva. Opravdu se nevnímáme jako butiková firma. Jsme kancelář, která je rozkročena na několika nohou, a nezávisíme na jedné praxi. Kromě nemovitostí jsme silní například v bankovnictví, insolvencích, M&A (fúze a akvizice), energetice, pracovním právu, sporové agendě…
* > Za pět let se zvedl počet vašich právníků ze 48 na 68. Pude tento růst pokračovat?
Pokračovat samozřejmě bude, ale jak už js em řekl, organicky. Naše velikost je v tuto chvíli optimální a nepociťujeme potřebu, že bychom museli nějakým razantním, překotným způsobem nabírat nové kolegy. Předpokládáme ale, že budeme postupně posilovat naše stávající týmy. Jinak řečeno, nemáme v hlavě žádné konkrétní číslo, ke kterému bychom směřovali, ale chceme být lídrem trhu a to v sobě další růst přirozeně nese.
* > Co to obnáší, být nezpochybnitelným lídrem na trhu?
Jsou to tři spolu související oblasti. V první jde o to, soustředit se na klíčové oblasti práva, maximálním způsobem v nich vynikat a pracovat tak, abychom v nich excelovali dlouhodobě. Druhá oblast je práce s lidmi, protože bez talentovaných lidí a bez dobrého týmu se nikam nepohneme. Týká se to vybírání nových kolegů, ale také budování atmosféry v kanceláři, protože lidem tu musí být dobře a měli by mít pocit, že sem chodí rádi pracovat. A zatřetí musíme zlepšovat vnitřní fungování firmy, využívat technologie a pracovat na zefektivňování interních procesů.
* > V žebříčku právnických firem roku 2019 jste se stali mezinárodní kanceláří roku. Můžete jmenovat některé vaše velké loňské transakce?
Byla jich celá řada, ale na ukázku a napříč různými sektory bych zmínil tři. Šlo třeba o velikou transakci z oblasti M&A a energetiky, která navíc byla „cross-border“, protože ačkoli byla vedená z Prahy, procházela napříč několika jurisdikcemi. Jednalo se o akvizici padesátiprocentního podílu ve společnosti InterGen, což je nezávislý výrobce elektřiny ve Velké Británii a v Austrálii. Kupujícím byla česká Sev.en Energy (Pavla Tykače – pozn. red.), se kterou intenzivně spolupracujeme na její globální expanzi. V oblasti nemovitostí – a tuto transakci jsem měl možnost vést – jsme zastupovali investiční fond Logistis, respektive jeho správce společnost AEW, při prodeji distribučního centra Amazonu v Dobrovízi. Kupujícími byli jihokorejští investoři a šlo o zatím nejvyšší cenu, která kdy byla u nás za jednu budovu logistického areálu zaplacena.
* > A ta třetí transakce?
Ta byla z oblasti bankovnictví a částečně kapitálových trhů. Dělali jsme ji pro skupinu CPI Property Group, které jsme pomáhali s jejím financováním, přičemž šlo o navýšení bankovních úvěrů a zároveň o několik emisí dluhopisů. Opět se jednalo o přeshraniční spolupráci s naší německou, londýnskou a lucemburskou kanceláří.
* > Vraťme se ještě k realitám. Jak se podle vás bude vyvíjet realitní trh? Jste optimista, pesimista?
Všichni čekají, jestli se něco stane. Já bych ale sám sebe definoval jako opatrného optimistu. Navíc si myslím, že mezi Českou republikou a světem je trošku rozdíl. V České republice a vlastně v celé střední Evropě zatím nic dramatického neočekávám. U nás vidím spíš problém v tom, že chybí dostatek nemovitostí, do kterých by se dalo investovat – stále je více investorů než realit, které by si mohli koupit. Pokud by ale v Německu vypukla recese, nebo dokonce došlo ke globální krizi, mělo by to samozřejmě dopady i na nás. Byly by ale podle mě zprostředkované a velmi bržděné vysokou poptávkou po nemovitostech u nás.
* > Doufejme, že to tak bude.
Víte, na začátku října jsem byl v Mnichově na Expo Realu. Tamní atmosféra je vždy lakmusovým papírkem toho, co se na trhu s realitami bude dít. A ta atmosféra – když člověk naslouchal, co se tam mluvilo – byla veskrze pozitivní.
* > Na druhé straně představovat si, že ke krizi nikdy nedojde, by bylo liché. Myslíte, že to zas bude realitní trh, který to všechno spustí?
To bych musel věštit z křišťálové koule. Podle mě ale krize vždy mají počátek ve finančním sektoru. Minule šlo sice o nemovitostní trh, ale o oblast sekuritizace a zajištění. Takže pokud ten problém opět někde vyhřezne, bude to opět finanční sektor. Ten je ale mnohem více regulovaný než v minulosti a prostor pro nějaké manévry není tak veliký jako dřív.
* > Myslíte, že regulace pomůže?
Myslím, že vyšší regulace vedla v této oblasti minimálně k tomu, že finanční instituce a banky mají větší rezervy a jsou na krizi lépe připraveny. Regulace jako taková to samozřejmě nezachrání, ale bude mít jistý brzdný efekt. My advokáti navíc pozitivně vnímáme, že rozvoj regulatoriky pro nás znamená do jisté míry podstatný nárůst práce.
* > To ano. Řekl bych ale hrozně nudné práce.
(Směje se) Musím se přiznat, že to určitě není typ práce, které bych se chtěl věnovat. Já radši dělám „krabičky“…
* >… to jako reality?
Jasně. Já jsem založením „realiťák“. Dělám komerční nemovitosti a to mě baví. Přestože se „hrabu“ v papírech, pořád je za nimi něco skutečného – dům nebo pozemek. Když jedu přes Prahu, pokaždé si říkám: Tenhle dům jsme prodávali, tady jsem kdysi dělal due dilligence, tady vím, že mají problém s věcnými břemeny. Člověk má díky tomu k práci takový hmatatelnější, reálnější vztah.
* > Takové jízdy přes Prahu vám závidím. Mimochodem, pořád vás baví auta a jezdíte ještě v BMW?
Tak to každopádně, to mě asi nikdy nepustí. Baví mě auta, a když mám čas, jdu si s kamarády zazávodit. Dokonce (sundává z policie pohár za vítězství) jsme v Mostě vyhráli šestihodinový vytrvalostní závod. Je to něco ve stylu Le Mans – jedno auto, tým čtyř řidičů, ale jen šest, ne čtyřiadvacet hodin. Auta jsou mojí velkou vášní, a když můžu, utíkám na závodní okruh.
* > Proč jste se vlastně stal právníkem?
To mělo docela prozaické důvody. Částečně to byla náhoda, částečně řízení osudu. Je to docela paradox, ale na střední škole mě daleko víc bavily přírodní vědy, hlavně matematika a fyzika. Z té doby jsem si nejspíš odnesl, že mě baví řešit složité a problematické věci. Když jsem pak přemýšlel, co dál, v určitém okamžiku jsem se rozhodl, že půjdu na právnickou fakultu. Nepochybně v tom sehrál roli můj otec, právník a v té době aktivní advokát. V jeho advokátní kanceláři jsem také jako student pracoval. Už na vysoké škole mě ale okouzlila velká advokacie a od čtvrtého ročníku jsem začal pracovat ve velké mezinárodní advokátní kanceláři. Tam jsem si uvědomil, že mě tato práce baví kvůli tomu, že jde o analýzu komplexních problémů, ze kterých musí nakonec „vypadnout“ praktické řešení. Postupně mě ale na advokacii začalo bavit ještě něco jiného – kontakt s lidmi. Práce v týmu a jednání s klientem, který něco potřebuje a my mu pomůžeme jeho problém vyřešit.
* > Jaká byla vaše cesta do čela české kanceláře Dentons?
Do Salans (kancelář Dentons vznikla roku 2013 spojením kanceláří Salans, SNR Denton a Fraser Milner Casgrain – pozn. red.) jsem přišel v lednu 2004 jako koncipient. Prošel jsem si od píky opravdu úplně vším – od due diligence až do partnerské pozice, kdy transakce vedu. V závěru loňského roku mě pražští partneři jednomyslně zvolili do funkce, a od letošního prvního ledna jsem managing partnerem.
O autorovi| Václav Drchal, drchal@mf.cz
