R i c h a r d F a l b r
Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Richard Falbr je přesvědčen, že momentálně největším problémem země je nestabilita politického prostředí. Prioritou odborů je podle něj k obnově rovnováhy přispět. Nevylučuje však, že při stoupající nezaměstnanosti a pokračujících hospodářských potížích odborová centrála změní názor.
Richard Falbr (59)
Narodil se v Chesteru ve Velké Británii, matka byla španělská zdravotní sestra, otec dobrovolník české stíhací perutě RAF. Dnešní senátor za volební obvod Most a předseda ČMKOS má ale české školy - je absolventem obchodní akademie, později dálkově vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Zpočátku pracoval ve Strojexportu a Strojimportu Praha. Později působil jako učitel na jazykové škole ministerstva vnitra. Od roku 1990 prakticky nepřetržitě zastával funkce v odborech: byl například předsedou Českomoravského svazu pracovníků služeb. Šéfem odborové centrály se stal v dubnu 1994.
EURO: Odbory se v minulém roce i letech předchozích vyznačovaly především tlakem na růst mezd a podobnou snahu deklarovaly i nyní. Neohrožujete tím zaměstnanost?
FALBR: To není úplně přesné. Řekli jsme, že budeme usilovat o udržení reálných mezd. A tak se také chováme. Dokonce se domnívám, že i letos dojde k poklesu reálných mezd.
Kromě rozpočtových a příspěvkových organizací, kde jsme dosáhli nominálního růstu platů o 12,4 procenta, nemáme signály, že by kolektivní smlouvy zakládaly nějaké enormní vzlínání mezd. Navíc se tyto smlouvy týkají zhruba čtyřiceti procent zaměstnanců.
Neexistuje tlak na mzdy, který by působil na zvyšování nezaměstnanosti. Určitou schizofrenii pociťujeme v tom, že vidíme, jak je nutná restrukturalizace ekonomiky, a na druhé straně jsme vystaveni tlaku základních organizací bojovat o každé pracovní místo. I takové, které je opravdu neudržitelné.
EURO: Ve světě se často s rostoucí nezaměstnaností bojovalo i pomocí dohod odborů s vládou. Odbory se smířily třeba s nižšími mzdami a sociálními výhodami výměnou za vyšší počet pracovních míst, příkladem je třeba Wales. Neuvažujete o něčem podobném?
FALBR: Všechny pakty, které byly v minulosti uzavřeny, ať jde o pakt italský či finský, nebo dohodu uzavřenou mezi odbory a vládou v Belgii, si byly podobné. Odbory snížily tlak na mzdy, a uvolnily tak vládě ruce, aby mohla účinněji bojovat s nezaměstnaností. Když se podíváte na výsledky těchto paktů, zjistíte, že tím, kdo vždycky prohrál, byly odbory. A nakonec se žádná pracovní místa nevytvořila. Wales je příklad hornického státečku, kde se doly uzavřely, vyplatily se tam obrovské peníze na útlum i z fondů Evropské unie. Dnes se z Walesu stala atraktivní lokalita, kde se investuje a kde kvete turistika. Stejný příklad je Irsko. Před patnácti lety bylo v děsivé krizi, nyní je zemí, kam chce každý investovat, kde je vysoce kvalifikovaná pracovní síla. Vlády se tam chovaly rozumně a investovaly do vzdělání lidí, aby byli žádoucími pracovníky, aby byli zaměstnatelní. A když celý tento dlouhý proces proběhl a Irové dál odcházeli do Silicon Valley, tak si tam řekli, že to je nesmysl, a raději svou kapacitu přestěhovali do Irska. Takže dnes se v Irsku dělají sofistikované výrobky.
Finští odboráři zase například v době krize odmítli vládní projekty revitalizace. Nezaměstnanost tam skočila ze tří na téměř dvacet procent a už je zpátky na deseti.
Takže základním předpokladem vzniku nových pracovních míst je hospodářský růst. A k jeho nastartování je zase potřebná restrukturalizace a stabilní politická situace.
EURO: Podle vás se tedy nové vládě nedaří vytvářet stabilní prostředí?
FALBR: Nynější vláda například schválila ještě vyšší investiční pobídky než Tošovského kabinet. Ale zřejmě o nich nikdo nic neví. Vyhlásil je někdo, dal je na vědomí?
EURO: Mnoho podniků ovšem zanedlouho bude k mání za poměrně levné peníze. Proč by měli investoři stavět na zelené louce?
FALBR: V některých zemích se podniky nabízely zahraničnímu kapitálu za symbolickou cenu. Vůbec nechápu, proč se tady vůbec kdy začalo mluvit o rodinném stříbře. Odbory to rozhodně nebyly. Nezáleží přeci, komu podnik patří, ale jestli pracuje, zaměstnává lidi, lidé dostávají mzdy a odvádějí daně a svými mzdami podporují služby a obchod. Navíc nadnárodní společnosti přivážely nové technologie a slušné zacházení se zaměstnanci.
EURO: Neohrožuje stabilitu, o níž jste mluvil, i to, že vláda vede ostrý vnitřní spor o podobu revitalizačního programu, který by měl některé firmy postavit na nohy?
FALBR: Myslím, že největším dluhem je nevytvoření řádného legislativního rámce. Nikdo přece nebude investovat tam, kde přijde o své peníze. A to se bude napravovat velmi pomalu. V legislativní smršť, kterou kabinet slibuje, nevěřím. Jako právník vím, že dělat zákony kvapně nemá vůbec cenu. Uspěchaných zákonů jsme měli až až.
EURO: Legislativní rámec je bezpochyby důležitý, ale stejně podstatné je, jak se chová vláda. Přispívá ke stabilitě personální politika kabinetu ve velkých státních firmách?
FALBR: Ale na té se nic nezměnilo. Možná že změny, které provádí ČSSD, se více podobají kobercovým náletům, ale Klausova vláda dělala to samé. Co se mi nelíbí - v některých případech mám pochybnosti, že lidé, kteří přišli, jsou lepší než ti, co už tam byli. Ale fakt, že například Unipetrol byl dříve odkladištěm pro odcházející politiky, přece ví každý. Musím ale říci, že jsem byl přesvědčený, že sociálnědemokratická vláda tuto politiku bude dělat rozumněji - podle vlastního usnesení přece měla zabránit tomu, aby si někdo posiloval svou osobní pozici tím, že bude rozdávat posty. A mám pocit, že právě to se v některých podnicích stalo. Zejména v podnicích se státní účastí by měla veřejnost přesně vědět, proč k výměnám došlo, změnám by měl předcházet rozbor toho, co případně bylo špatně. Jinak k takové politice jako občan těžko mohu mít důvěru.
EURO: Takže vláda ke změnám ve společnosti příliš nepřispívá?
FALBR: Předešlé vlády se dopustily, řekl bych, dost vážných chyb. A jejich důsledek pociťujeme až dnes. Přesto dnešní vládu nelituji. Věděla, nebo měla vědět, do čeho jde. Protože nejsem členem ČSSD, tak ani nebudu spekulovat o tom, jestli vůbec měla do vlády jít. Faktem je, že vláda vypadá z mediálního pohledu jako katastrofální. A nemůže předpokládat, že například vedením guerilly proti sdělovacím prostředkům něčeho dosáhne. Jeden z chytrých citátů totiž tvrdí, že nedůvěra k vládě musí být první občanskou povinností. V minulosti jsme nikdy nežádali odvolání některého ministra, i když nám třeba nebyli po chuti. Nyní už ale velmi brzo požádáme předsedu vlády a jeho místopředsedy o jednání. A to jednání bude mimo jiné i o tomto tématu.
EURO: Budete požadovat výměnu některých ministrů?
FALBR: Každý má mít zpětnou vazbu, a jestliže ji nemá, není kompetentní. Příklad: Pokud ministr průmyslu a obchodu veřejně prohlásí, že je potřeba obnovit těžbu uranu, pak musím říci, že je to absurdní a nesmyslné. Naopak předchozí vlády z ryze ekonomických důvodů správně rozhodly, že tuto těžbu je potřeba utlumit, a útlum musí být dokončen. Takhle se přeci pracovní místa nezachraňují. Ministři musí rozumět své agendě, a pokud jí nerozumí, nejsou kompetentní. Už jsem řekl, že pro odbory je prioritní stabilita. Tak ať se utvoří třeba velká koalice, ale ať jsou ve vládě lidé, kteří jsou kompetentní. Jinak ztratíme další léta.
EURO: Ekonomické potíže nezmizí zřejmě tak rychle, jak si někteří politici představovali. A nezaměstnanost také ještě nějakou dobu poroste. Co budou odbory v mezidobí požadovat po vládě?
FALBR: Opakuji, pro nás je prioritou vytvoření stabilního prostředí, které by přispělo k obnově přílivu zahraničního kapitálu. To je můj názor a také většiny vedení ČMKOS. Ale mohou také převládnout názory, které tvrdí, že je potřeba zaujmout ofenzivnější stanovisko. Mám na mysli stávkové akce nebo sociální bouře. A k tomu, aby lidé pochopili, že právě to by ohrozilo příchod cizího kapitálu, je potřeba vytvořit jinou atmosféru.
EURO: Jistě ale máte konkrétnější představy a detailnější požadavky. Jaké?
FALBR: Okamžitě by se měl řešit jeden problém, a to i v případě, že to bude hodně drahé. Vláda by neměla připustit, aby středoškoláci, absolventi škol zůstali nezaměstnaní. I kdyby se zaměstnavatelům mělo zaplatit všechno, co mladým lidem dají. Dnes mladým stát vyplatí měsíčně až tři a půl tisíce korun podpory, zaplatí za ně sociální a zdravotní pojištění a rodiče jim ještě přidají. Důsledkem je, že se tito lidé vůbec nenaučí pracovat, nezískají základní pracovní návyky. To je nejhorší ztráta, kterou může jakákoli společnost utrpět. Znám vesnice na Mostecku, kde pracují jenom starší lidé, kteří se stydí nechodit do práce.
EURO: Považujete tedy tuzemský sociální komfort za příliš vysoký?
FALBR: Vůbec ne. Například Dánsko je země, kde jsou nejvyšší daně na světě a také podpory v nezaměstnanosti jsou tam obrovské a velmi dlouhodobé. Sociální systém je však tak propracován, že každý dánský nezaměstnaný je během své nezaměstnanosti nucen stále si zvyšovat kvalifikaci a těší se, až půjde do práce, že si odpočine od úřadu práce. Dánští nezaměstnaní mají dokonce nárok na placenou dovolenou.
U nás mají lidé bez práce hodně studený odchov. Dávky jsou jedny z nejnižších v Evropě. Takže pokud existují demotivační prvky, tak nejsou v systému podpor v nezaměstnanosti, ale v jiných částech sociálního systému.
Připouštím, že odbory mohou udělat značný kus práce v tom, aby se myšlení našich lidí změnilo. Aby si uvědomili, že se během svého života budou muset třikrát rekvalifikovat, budou často měnit zaměstnání, budou pracovat na kratší pracovní dobu ve více úvazcích a podobně. To může být i pro některé kategorie výhodnější, třeba pro ženy s dětmi.
EURO: Co je tedy podle vás natolik demotivační, že někteří lidé ztrácejí zájem o práci a nejrůznějšími způsoby se jí vyhýbají?
FALBR: Možná že jsme se mohli vyvarovat řady chyb v počátku transformace. Začátkem března budeme hostit zástupce všech konfederací střední a východní Evropy. Docházíme k jednomu závěru a ten závěr je neradostný - transformace od socialismu ke kapitalismu se nepovedla v žádné ze zemí střední a východní Evropy. To, čím nás krmí propaganda, například že Poláci jsou na tom skvěle, není pravda. Prosím, mají růst, ale mají sedmadvacet procent lidí v zemědělství. Co se bude dít, až se budou přizpůsobovat evropským poměrům, si nedokážu ani představit. Takže jsme na tom všichni zhruba stejně špatně. Česko mělo jednu výhodu, jako jediná země se během transformačního procesu dostalo v průměrném výdělku nad úroveň roku 1989. Ale problémem je obrovská disproporce platů.
EURO: O rozvírajících se mzdových nůžkách se často diskutuje. Ministr práce a sociálních věcí už dokonce mluvil i o tom, že manažerské platy by se měly snižovat. Myslíte si, že v ekonomice by to skutečně něco vyřešilo?
FALBR: Dvacet procent zaměstnanců podle našich údajů odčerpává čtyřicet procent objemu mezd. Takže je to ekonomický problém. Navíc apatie, kterou dnes okolo sebe pozorujeme - a může přeskočit i do jiné formy nesouhlasu - je mimo jiné vyvolávaná pocitem nespravedlivého rozdělování. Velice mě překvapuje, že se tato otázka zanedbává. Protože mám-li uzavírat sociální pakt nebo generální dohodu, pak zaměstnavatelé musí před zaměstnance předstoupit s něčím, co dává pocit spravedlnosti. Jinými slovy, jestliže se mají utahovat opasky, pak tak musí učinit všichni, a ne jenom někteří.
EURO: To je ovšem velmi úzký pohled. Problémem je přeci celková míra solidarity ve společnosti. A ta je někdy neúnosná.
FALBR: Máte pravdu v tom, a to jsem také kritizoval, že například důchodový zákon je špatně postavený. Pokud jde o míru solidarity, je totiž přímo absurdní. Není možné, aby lidé platili příspěvky z celého příjmu, a důchod se jim vypočítával jenom z části výdělku. Pak je skutečně jedno, jestli berete deset nebo dvacet tisíc nebo sto tisíc korun měsíčně. Výše penze je pak prakticky stejná. Takže to je například neudržitelný zákon. Všichni totiž musí mít pocit spravedlnosti, i ti bohatí. Ani oni nemohou mít pocit, že je někdo okrádá. Pokud jde o nemocenské dávky, je to stejný případ. Podle současných předpisů je v tomto případě zase bita střední příjmová vrstva. To je vůbec problém, a možná celého světa. Střední vrstvy jsou decimovány skoro v každém státě. Bohatým je každé zdražení jedno, chudí na něj dostanou od státu. A střední vrstva to zaplatí ze svého a vlastně chudne. Nikdo už nechce rovnostářství, v němž jsme žili mnoho let a které se nám přece jenom podařilo překonat. Přesto jsou některé případy do nebe volající - a nejde jenom o top management. Ten má poměrně krátkou životnost, a tak se dá i pochopit, že musí být dobře zaplacen. Ale střední management, který ji zpravidla nemá, také bere velké peníze.
EURO: Průmysl ovšem jde do restrukturalizace, firmy se mají revitalizovat, budou v krizovém řízení. A na něj si obvykle najímám toho nejlepšího, tudíž i nejdražšího manažera, nemyslíte?
FALBR: To je jedna z otázek, která mně vrtá hlavou. Kde ty manažery vezmeme? Předpokládáme-li, že ti nynější budou odsunuti stranou. Třeba experiment v kopřivnické Tatře, kdy byl podnik řízen ze zámoří, se příliš nepovedl.
EURO: Ale například v mladoboleslavské Škodovce se cizí manažeři osvědčili.
FALBR: To je německý podnik, to je něco úplně jiného.
EURO: Ale firmu řídil německý management - než si český personál navykl jinému přístupu k práci.
FALBR: To je asi to hlavní. Když Němci přišli do Boleslavi, projevilo se to téměř okamžitě pořádkem, který tam zavládl.
EURO: A nemohou na totéž tlačit v jiných firmách třeba také odboráři?
FALBR: Myslíte, že bychom organizovali třeba kapitalistickou soutěž? Za socialismu se odbory zabývaly organizováním brigád socialistické práce, organizovaly výrobní porady a zlepšovatelská hnutí. A všichni se tomu posmívali. Ale ono to na Západě existuje také. Mluví se o týmech, o týmové práci, velmi populární jsou v řadě zemí i výrobní porady. To je ale vedlejší. První věcí, kterou se musí naši lidé naučit, je vážit si práce. Musí se naučit, že je nutno pracovat nejlépe osm hodin denně. Což se, bohužel, ani za deset let budování kapitalismu všichni lidé nenaučili. Musím ale říci, že k takové změně myšlení nepomůže ani vysoká nezaměstnanost.
