Máte už nějakou zpětnou vazbu, jak na změnu názvu zareagovali zákazníci? Přeci jen Dáme jídlo znělo tak nějak lidověji…
Větší výzkum plánujeme provést, až tato rebrandovací kampaň skončí, tedy nejspíš v průběhu července. Jinak co se čísel týče, květen a červen byly z pohledu byznysu docela úspěšné měsíce. Což se do značné míry odvíjí i od počasí. Když je venku ošklivo, objednávky naskakují jedna za druhou, a naopak. Jinými slovy, s blížícím se létem zpravidla klesají, ale jak říkám, letos se ten objem zatím daří držet na docela dobré úrovni, takže bych neřekl, že jsme z důvodu rebrandingu o nějaké zákazníky přišli. Spíš bych si naopak troufl tvrdit, že se nám podařilo některé z těch, kteří u nás už dlouho nic nenakoupili, reaktivovat.
Samozřejmě mi to někdy nedá a přečtu si komentáře na sociálních sítích. No a z nich mi vyplynulo, že si lidé kolikrát ani nevšimli, že Dáme jídlo už dávno není česká firma, a nyní si to díky tomu uvědomili. Někteří se možná cítí být ukřivděni, neboť mají za to, že tady v důsledku rebrandingu končí další česká firma – což třeba já osobně na jednu stranu chápu, byť tomu tak ve skutečnosti vlastně není. Značka Dáme jídlo tu s námi byla 10 let, byla známá a lidé ji měli rádi, takže se určitě nejedná o jednoduchou změnu, ale na druhou stranu platí, že hrozně záleží na konkrétní cílovce. Mladí lidé z velkých měst s tím dle mého názoru zas takový problém nemají. Takže abych to shrnul, reakce jsou pozitivní i negativní.
Co konkrétně si vedení Delivery Hero od přejmenování slibuje? Co všechno tato změna pro mě jako pro zákazníka znamená?
Změna se netýkala jen Česka, byly do toho zapojeny i další trhy, kde naše firma působí. Ve Skandinávii už foodora existuje mnoho let, takže šlo vlastně i o nějaké zjednodušení, protože takto nemusíme řešit pět různých značek, ale jen jednu. Díky tomu se zlepší komunikace a také by mohlo přibýt investic. A pokud jde o samotného zákazníka, součástí kampaně budou i nejrůznější benefity a pochopitelně také snaha posunout naše služby, zejména pak ty logistické, na novou úroveň.
V rozhovoru pro E15 jste se nechal slyšet, že jedním z cílů celého rebrandingu je například i to, aby se firma více přiblížila mladým lidem z velkých měst. Co konkrétně tím máte na mysli a jak toho plánujete dosáhnout?
Hlavní myšlenka celé kampaně je o svobodě. Nechali jsme si totiž udělat globální průzkum, z něhož vyplynulo, že Evropa je specifická tím, že i když rodiče celý den pracují a starají se o děti, vyčítají si, že pak večeři neuvaří, ale objednají si ji. Zkrátka se cítí, že udělali něco špatně. A neplatí to pochopitelně jen o rodičích, ale obecně – starší lidé si zase pro změnu vyčítají, že si nechali poslat domů nákup a tak podobně. No a my je chceme naučit, že je to vlastně normální a úplně v pořádku.
Do restaurací se bude chodit méně
Dokážete si představit, že v horizontu příštích 10 let rozvoz jídla a nákupu domů převáží nad chozením do restaurací a supermarketů?
Určitě si myslím, že to bude standard. A obzvláště u těch potravin, kde očekávám daleko větší růst celého segmentu. Ačkoliv máme v česku hned několik firem, které jsou na tomto poli průkopníky – ať už jde třeba o Rohlík, tak podíl těchto rozvozů na celkových nákupech je ve skutečnosti minimální, v řádu nižších jednotek procent. Takže očekávám, že tam ten růst bude opravdu velký.
Co se chození do restaurací týče, myslím si, že se to více narovná, respektive že ty rozdíly nebudou tak velké jako dnes. V některých dnech převáží pohodlnost, kdy se lidé nebudou z nějakého důvodu cítit na to vyrazit ven a nechají si jídlo dovézt domů, jindy se zase naopak budou chtít vidět s kamarády či kolegy a do restaurace si zajdou rádi.
Zároveň ale záleží i na společnosti jako takové, respektive na kulturních rozdílech. Nedávno jsme uspořádali globální summit, z něhož mimo jiné vyplynulo, že například v Jižní Koreji si lidé jídlo domů objednávají de facto každý den, takže tržní penetrace tam dosahuje řádově zhruba 20 procent, zatímco třeba ve Španělsku či Itálii jsou naopak navyklí více chodit ven.
Částečně jste na to teď narazil, takže já navážu. Pokud jde o kulturní rozdíly, je něco, nač by český zákazník ve srovnání s lidmi odjinud nedal dopustit? A nejedná se mi o druh jídla jako takový, ale spíše o logistickou stránku věci…
Delivery Hero obsluhuje celkem 74 trhů, a snad jen v Česku mohou zákazníci platit hotově, tedy takzvaně na dobírku. Té se Češi vzdávají jen velice neradi. Ačkoliv se během covidu spekulovalo, že dobírka vymizí, není tomu tak. Sice pomalu ustupuje, ale stále je tu s námi.
Jinde v Evropě zase hodně frčí služba pick-up, respektive vyzvedávání, kdy lidé zavolají do restaurace, něco si objednají a pak si jdou jen jídlo vyzvednout, aniž by museli čekat frontu. U nás tato služba představuje nějaké jedno dvě procenta, najdou se však země, kde je ten podíl třeba i dvacetiprocentní. Dalším rozdílem je například to, že v Evropě se jídlo moc nedováží na skútrech, kdežto v Asii jsou to většinou právě jen skútry. Čili odlišností je skutečně hodně.
Vrátíme-li se k tomu covidu a přihlédneme-li k aktuální inflaci a zdražování, které se týká i restaurací, jak moc tuto skutečnost pociťujete? Ubývá vám v souvislosti s dražšími obědy zákazníků?
Ano, vidíme, že například u zákazníků, kteří u nás nakupují nejčastěji, ta frekvence trochu klesá, a myslíme si, že právě toto je jeden z důvodů. Průměrná hodnota košíku šla meziročně o desítky procent nahoru, takže se to někde projevit musí.
Je to velké téma i v rámci celé skupiny. Přemýšlíme nad tím, jak udělat naši službu zase o něco dostupnější, a i proto jsme například zavedli stálou desetiprocentní slevu na vyzvednutí a s našimi partnery se snažíme realizovat i další podobné akce – třeba předplatné foodora PRO, kde v rámci určitého poplatku máte pak doručení zdarma, takže ve výsledku ušetříte.
Většině restaurací se foodora vyplatí
Předloni jste v tržbách dosáhli na částku 1,3 miliardy korun a vaše EBITDA činila zhruba 100 milionů. Podařilo se v roce 2022 na tato čísla navázat?
My ta čísla budeme teprve zveřejňovat, každopádně platí, že výnosy byly o trochu vyšší, ale co se zisku týče, ten byl naopak o něco horší. Ať už z důvodu nějakých jednorázových faktorů, tak faktorů strukturálních. Snažíme se totiž přejít více na naši vlastní dopravu, která ale pro nás má trochu horší jednotkovou ekonomiku, než když jídlo z restaurace dopravuje kurýr partnerské společnosti. A samozřejmě je potřeba vzít v potaz, že covidový rok 2021 byl zkrátka a dobře opravdu silný, takže jakékoliv srovnání s ním je docela náročné.
Za jakých okolností je pro restauraci výhodné navázat partnerství s foodorou a kdy se jí naopak vyplatí řešit rozvoz jídla po vlastní ose? Co je vaší přidanou hodnotou?
Myslím si, že v podstatě skoro vždy. Foodora je de facto logistická firma, každý den pro nás jezdí stovky kurýrů, přičemž v databázi jich máme tisíce. A hlavně jsme schopni je řídit, takže když se stane, že nějaký nedorazí do práce, není to pro nás rozhodně neřešitelná situace. Kdežto když se to stane v restauraci, která má všeho všudy dva tři řidiče, tak pokud jeden z nich nedorazí, je zle. A taková situace se navíc může stát docela často.
Klíčem je tedy utilizace. To znamená, že aby si kurýr vydělal, musí jezdit. Například McDonald´s, který de facto představuje zdejší největší řetězec restaurací, se vlastní dopravy zcela vzdal a řeší ji pomocí partnerů. Jasně, u těch úplně nejmenších restaurací, kde jídlo rozváží s trochou nadsázky majitel, to možná smysl úplně nedává, ale v ostatních případech určitě ano.
Na kolik pořízení vaší služby restauraci vlastně vyjde?
Pořízení služby je fakticky zdarma – restaurace platí pouze vratnou zálohu ve výši čtyř tisíc korun za náš tablet. Dále je potřeba připočíst provizi za zprostředkovanou objednávku, jejíž základní výše činí 30 procent. Ke každému partnerovi ale přistupujeme individuálně a zohledňujeme v nabídce různé parametry.
Vraťme se ještě k těm finančním ukazatelům. S jakými plány jste vstupovali do letošního roku a jak moc se je daří naplňovat?
Na začátku roku jsme plánovali jednociferný růst obratu i zisku. V rámci prvního kvartálu jsme na tom byli meziročně o něco hůř, ale to bylo dáno tím, že jsme se srovnávali s částečně covidovým rokem 2022, kdy nadále platila určitá omezení. Objednávek tedy bylo o něco méně, na druhou stranu ale došlo k částečnému vyvážení díky jejich vyšší hodnotě, jež pramení z aktuální inflace. Řečeno jinak, obrat de facto stagnoval.
Letošní rok bude hlavně o stabilizaci a důrazu na kvalitu, pokud jde o proces doručování. V tom příštím bychom se ale zase chtěli vrátit k významnějšímu růstu.
Vy sám v roli šéfa foodory působíte od letošního ledna. Jak byste oněch prvních šest měsíců zhodnotil? Je něco, co vás na této práci vyloženě překvapilo?
Nejvíc mě asi překvapila dynamika této práce. De facto každý den se tu něco děje, každý den musíme na něco reagovat, a pochopitelně ne každý den se všechno podaří tak, jak si člověk naplánoval. Nedávno jsme například museli řešit globální výpadek našeho produktového katalogu, jindy to byl zase informační systém… Je to zkrátka velmi komplexní byznys, v němž se neustále něco děje. Ale baví mě to a myslím si, že se nám docela daří.
Jak často si jídlo domů, respektive do kanceláře objednáváte vy sám?
Odhadem tak čtyřikrát týdně, takže asi častěji, než bych chtěl a měl – to jsou právě ty výčitky, o kterých jsem před chvílí mluvil (smích).
Tři objednávky za hodinu a stovka za každou
Přibližte mi prosím, jak konkrétně foodora řeší logistiku. V onom článku jsem se dočetl, že většina řidičů, kteří pro foodoru jezdí, jsou lidé, jež zaměstnává externí společnost. Kolika vlastními řidiči tedy foodora v Česku ve skutečnosti disponuje?
Náš vztah s řidiči je technicky vzato partnerský. Nejsou tedy našimi zaměstnanci v pravém slova smyslu. Takových kurýrů je u nás asi 30 procent, takže jde řádově o menší jednotky tisíc. A naším cílem je, aby jich byla většina. Zároveň samozřejmě platí, že takový kurýr si u nás přijde na víc peněz, pakliže jezdí právě přímo pro nás, a nikoliv pro partnerskou společnost.
Jak vlastně vypadá běžný den těchto řidičů? Kolik denně najedou kilometrů a vyřídí objednávek?
Průměr se pohybuje kolem tří objednávek na hodinu, ale je to případ od případu. Záleží, kdy si daný kurýr zapne aplikaci. Někdo se přihlásí po práci, jiní, například studenti, zase třeba v době oběda, kdy bývá zpravidla největší poptávka. Ale samozřejmě máme i takové, kteří jezdí osm či deset hodin denně. A co se peněz týče, dá se říct, že za jednu objednávku si řidič vydělá zhruba stovku.
Jinými slovy, odměna vašich řidičů se odvíjí od počtu vyřízených objednávek…
Ano, přesně tak. Žádnou fixní mzdu nemají, závisí to na tom, kolik toho rozvezou. Právě to je jeden z našich nejdůležitějších KPI ukazatelů. Pak tu máme také různé bonusy za kilometry, tedy takzvané přejezdy, když je potřeba dovézt jídlo na delší vzdálenost, za kladné hodnocení od zákazníků a tak podobně.
Na základě čeho rozhodujete, který řidič jaké jídlo doručí? Jde vyloženě jen o to, kdo je zrovna nejblíže? Jak tento proces vlastně funguje?
Vše řídí náš globální systém, přičemž faktorů, které o tom rozhodují, je vícero. Nejdůležitější je přesně právě to, kde se daný kurýr nachází. Také se řeší, jak moc je který kurýr vytížený či jestli se daný rozvoz stále nachází uvnitř jeho zóny tak, aby z ní nevyjel. Současně systém dokáže například i rozpoznat, že řidič zrovna jede na místo, které se nachází jen kousek od jiné objednávky, a tak mu ji rovnou přidělí. Těch faktorů je tam tedy skutečně hodně.
Dronů s jídlem se Češi jen tak nedočkají
Jak vy sám vidíte budoucnost podobných doručovacích služeb? Jak moc velkou roli v něm nadále bude hrát lidský faktor? Přeci jen v některých koutech světa již experimentují s dodáváním jídla pomocí dronů, respektive autonomních vozítek. Dokážete si něco podobného v horizontu pěti deseti let představit i u nás? Tím spíš, aby se z toho stal jakýsi standard?
Je pravdou, že před lety jsme se na tuto problematiku dívali. Problém s drony je ten, že u nás je létání s nimi velmi omezeno. Legislativa tomu vůbec není nakloněna. Například nad Prahou nemůžete létat de facto vůbec, nedá se létat nad silnicemi, nad elektrickým vedením a podobně.
Ono to samozřejmě na jednu stranu dává smysl, protože ne všechny značky dronů jsou natolik spolehlivé. V USA či Austrálii, kde je spousta odlehlých míst, se dají využít celkem dobře – hlavně třeba pro doručování léků a tak –, ale u nás zatím nikoliv.
A podobné je to i oněmi autonomními vozítky. V Evropě je zkrátka jejich regulace daleko přísnější než ve Spojených státech, kde už nějakou dobu pár pilotních projektů probíhá. Navíc mnoho našich zákazníků si přeje, abychom doručovali až do patra, takže v tomhle ohledu jsou tato vozítka poněkud nepraktická. Je ale faktem, že jejich využití je určitě o něco realističtější než v případě dronů.
Jak moc jste spokojeni s vaším aktuálním působením napříč Českem. Je nějaké město, respektive oblast, kde byste výhledově chtěli pokrytí svých služeb vylepšit?
Spokojeni určitě jsme, protože pokrýváme nějakých 170 měst a asi 60 procent zdejší populace. Samozřejmě se najdou místa, kde ještě nepůsobíme a kde by to smysl dávalo, jako například ve Valašském Meziříčí či Vsetíně. Jedná se obecně o města s alespoň 10 tisíci obyvatel. V případě těch menších už to z hlediska logistiky tak velký smysl nedává.
Na co se mohou tuzemští zákazníci ve zbytku letošního roku, potažmo v tom následujícím těšit? Chystáte spustit například nějakou novou službu?
Nedávno jsme zavedli již zmíněné předplatné a pár dalších benefitů. Pro firmy jsme připravili speciální nabídku. Jedná se o službu foodora BUSINESS, která jednoduše řečeno nabízí možnost firemního profilu, skrze který lze objednávat občerstvení na schůzky, ovoce do kanceláře a další. Firmy ale můžou službu využít i jako benefit a zaměstnancům nahrát na jejich firemní profil peníze – takže to vlastně funguje podobně jako stravenky.
Jinak co se dalších inovací týče, vím, že se připravuje nové B2B řešení pro restaurace, které spočívá v tom, že si zákazníci přes nás budou moci vyřizovat rezervace, platby a tak podobně. A v Singapuru testujeme možnost doručování balíků, ale jestli se to skutečně uchytí, na to si ještě budeme muset počkat.
