Chceme snížit sazby sociálního pojištění

MINISTR PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ PETR NEČAS:„Nechceme podnikatele vodit za ručičku, nutit je dávat práci nezaměstnaným. Je třeba vytvořit podmínky, které lidem život na sociálních dávkách učiní nepohodlným,“ říká ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Pak si lidé podle něj rozmyslí i to, zda budou pracovat načerno.

MINISTR PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ PETR NEČAS: „Nechceme podnikatele vodit za ručičku, nutit je dávat práci nezaměstnaným. Je třeba vytvořit podmínky, které lidem život na sociálních dávkách učiní nepohodlným,“ říká ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Pak si lidé podle něj rozmyslí i to, zda budou pracovat načerno.

Reforma sociálního systému je nezbytná. Vy sám jste nedávno uvedl, že sociální výdaje rostly od roku 1999 o dvě stě miliard korun ročně, to je obrovské číslo… Je to tak. Ale podstatou sociální reformy, kterou navrhuji, primárně není ušetřit peníze, ale mít efektivnější sociální systém. Ten má nyní dva hlavní nedostatky. V první řadě není zaměřen na skutečně sociálně potřebné lidi, peníze někdy putují těm, kteří pomoc ze sociálního systému nepotřebují. „Černí pasažéři“ nejsou ničím výjimečným. Naopak i velmi komplikované sociální případy pomoc nedostanou. Druhým jeho nedostatkem je, že do sebe stahuje lidi a činí výhodným pobyt v sociální síti. Nemotivuje k tomu vymanit se z ní a aktivně si hledat práci. V těchto dvou klíčových bodech potřebuje reformu, a to bez ohledu na výrazný nárůst výdajů za poslední roky. Co je tedy cílem reformy? Systém musí být především zamířen na sociálně potřebné lidi, kterým bude pomáhat. Cílem sociální politiky bude pomoci lidem, kteří se ocitli v nesnázích, k tomu, aby se na základě vlastní aktivity z nich vymanili. Přestane z lidí vyrábět své klienty zaváděním dalších a dalších dávek, přestane je stahovat do sebe. To bylo bohužel cílem sociální politiky posledních osmi let - upozorňuji, že nikoliv v době vlády Miloše Zemana, ale až poté, co jej vystřídali Špidla a Paroubek. Ti udělali z lidí narkomany sociálního systému, navykli je na dávky. To z nich nakonec mohlo učinit i lidi politicky lépe manipulovatelné. Bývalá vláda si kontra produktivnost této politiky na poslední chvíli začala uvědomovat. Vyřešila něco zákonem o hmotné nouzi, který platí od ledna? Pokusila se pootočit kormidlem, ale nešťastně, na základě nepříliš dobře přijatých norem, jako je právě tento zákon. Kromě jiného stát dál výrazně přehazuje povinnosti státní správy na obce. Ty musí od ledna vyplácet některé sociální dávky.

Ano, je zapotřebí provést v tomto směru reformu veřejné správy. Protože za neférové od státu považuji, že přesunuje ve stále vyšší a vyšší míře vlastní povinnosti na obce. Ty dnes spolu s kraji vykonávají spíš přenesenou státní správu, než aby se zabývaly samosprávou. Chceme navrhnout vytvoření Národního sociálního úřadu, který využije stávající pobočky úřadů práce k tomu, abychom přenesené povinnosti obcí vrátili zpět státu.

Zda bude dávky vyplácet úřad práce nebo obec, sociálnímu systému páteř nenarovná tak, aby přestal lákat další klienty, jak jste sám řekl.

Jistě, vládou plánovaná sociální reforma má taky dva pilíře. V sociálním systému musí být nastavena aktivizační kritéria, a proto jej chceme více propojit s trhem práce. Výplatu sociálních dávek navážeme na konkrétní aktivní chování žadatelů. Půjde o vazbu od posílání dětí do školy, přes podmínku aktivního hledání zaměstnání, rekvalifikaci až po povinnou účast ve veřejně prospěšných pracech. Prostě, aby člověk bez práce neměl úniku, musel být aktivní. Některé dávky chceme přímo vázat na to, že člověk sám přinese potvrzení, že vykonává určitou, byť dočasnou činnost. A těm, kteří se práci budou soustavně vyhýbat, chceme zužovat prostor pro vyplácení finančních dávek.

MOŽNOSTÍ JSOU NATURÁLNÍ DÁVKY, NE PENÍZE

Chcete podobně jako na Slovensku přímo podmínit vykonávání veřejně prospěšných prací vyplácení sociálních dávek?

Ano. Hodláme „důkazní břemeno“ přesunout přímo na občana. Dnes má člověk pobírající sociální dávky velký prostor vyhýbat se aktivnímu chování. Obce rozhodně nejsou proti tomu. Nakonec takový člověk může stát na přechodu v reflexní vestě a zastavovat auta, aby děti mohly v pořádku přejít do školy. Musíme lidi vytrhnout z letargie, dát jim druhou šanci.

Pro ty tvrdošíjně odmítající aktivitu - vrátíme se k poukázkám na jídlo?

Ano, budeme zajišťovat existenční minimum naturálními dávkami, prostřednictvím kuponových a šekových programů. Celá řada plateb může jít od státu přímo - třeba na stravování dětem do školy - nikoliv přes účet nezaměstnaného.

Jak chcete k práci motivovat lidi, kteří jsou prostě líní a nic moc neumějí?

Celá reforma samozřejmě bude vyžadovat i provázání sociálního a daňového systému. Tak, že práce i za nízkou mzdu bude v konečném součtu vždy finančně výhodnější než pouhé pobírání sociálních dávek. Stávající sociální systém je zatím nastaven na konkrétních prazích. Do jisté úrovně má člověk nárok na dávky, ale pak stačí hranici překročit o několik stokorun a přichází o ně. To jej nemotivuje zvyšovat výdělek. Skokovou změnu proto chceme nahradit lineárním ubýváním dávek podle zvyšování výdělku, tedy použitím principu takzvané negativní daně.

A co druhá strana nabídky - podnikatelé? Jak budete k zaměstnávání takových lidí motivovat je?

Myslím, že podnikatelé jsou k tomu motivováni dostatečně. Kdekoliv, i v oblastech s vysokou nezaměstnaností, vám podnikatelé řeknou, že nejsou lidi. Dnes jsou lidé motivováni spíše nepracovat než pracovat. To se dá prokázat na konkrétních číslech. Máme asi 450 tisíc nezaměstnaných, ale jen sto tisíc bere podporu v nezaměstnanosti, ostatní dostávají sociální dávky. Kromě toho máme také devadesát tisíc volných pracovních míst. Vedle toho je ještě 160 tisíc pracovních míst legálně obsazeno cizinci. Motivace tedy je vhodná na straně poptávky. U těch, co jen pobírají dávky.

Souhlasím s tím, že stát tu není od toho, aby podnikatele vodil za ručičku. Ale co poměrně častá práce načerno spolu s pobíráním sociálních dávek?

Motivace bude v tom, že pobyt lidí na sociálních dávkách nebude pohodlný. Člověk bude muset být aktivní, účastnit se veřejně prospěšných prací, rekvalifikací, prostě mu nenecháme volný čas. Stát po něm bude chtít aktivitu. Pak si rozmyslí, jestli a kdy bude dělat načerno.

Do diskuze o sociální a daňové reformě určitě patří i výše porodného, rodičovský příspěvek, délka mateřské dovolené. Přijdou změny i sem?

Stávající systém je málo flexibilní. Chci jej nastavit tak, aby nabídl spektrum možností - například vícerychlostní mateřskou, která by dala možnost vybrat si mezi několika délkami mateřské v nepřímé úměře k výši pobíraného příspěvku. Čím kratší, tím vyšší příspěvek a opačně. Hodláme také rozšířit možnosti pečování o dítě nerodičovskou osobou zavedením příspěvků na péči o děti, chceme zvýšit motivaci podnikatelů k zaměstnávání lidí na mateřské.

Jak je chcete motivovat? Dnes společnost lidi, kteří mají malé děti, finančně trestá.

Není náhoda, že každým sedmým nezaměstnaným je mladá žena po mateřské. Musíme rozšířit možnosti částečných a flexibilních pracovních úvazků daňovou motivací jejich zaměstnavatelů. Dovedu si tady představit například zvýhodněnou, nižší platbu sociálního pojištění. Stát za zaměstnaného může platit i zdravotní pojištění. Novou výši rodičovského příspěvku přitom chceme ponechat, nicméně délku jeho pobírání zkrátíme na tři roky. To byl politický kompromis. Nevrátíme porodné na původní výši, ale jeho úroveň zřejmě nastavíme někam mezi tu, která byla, a tu, která je. A zbytečně motivuje některé skupiny lidí. To jsem raději pro možnost navázat rodičovský příspěvek na předchozí výši výdělku rodiče.

ZMĚNY MOHOU PŘIJÍT UŽ OD PŘÍŠTÍHO ROKU

K tomu všemu jsou zapotřebí nové zákony. Projdou sněmovnou? Jaký máte časový plán? Toto vše musíme zarámovat do celkové reformy veřejných financí, do reformy sociálního systému a trhu práce. Jsem přesvědčen o tom, že i česká levice bude chtít zabránit zneužívání sociálního systému a zajistit pomoc lidem, kteří jsou skutečně v nouzi. Řada našich návrhů se proto bude muset projednat v souvislosti s rozpočtem na příští rok, a tedy i začít platit od ledna 2008. Při nástupu na ministerstvo jste si zvolil za svou prioritu zahájení penzijní reformy. Dohoda politiků z konce roku 2005 zůstala po volbám bez podpisu, takže na stole leží váš návrh? Po vyslovení důvěry vládě chceme vytvořit pracovní skupinu napříč parlamentními politickými stranami, aby vznikl co nejvíce konsenzuální model důchodového systému. Připomínám, že ve vládním prohlášení je pasáž o penzijní reformě doslovně převzata tak, jak byla dohodnuta se sociální demokracií. Chceme ji posunout ke konkrétním zásadám a do konce letošního roku k paragrafovanému znění zákona. Měla by tedy mít nadále tři etapy? Ano. V první etapě jsou parametrické změny průběžného systému, včetně prodlužování věku odchodu do penze tak, aby se po roce 2030 odcházelo v 65 letech. A rovněž postupné prodlužování minimální povinné délky pojištění na 35 let či zavedení stropu sociálního pojištění. V budoucnosti i způsob, jak zajistit nezvyšování celkového daňového zatížení poplatníků při zavedení ekologických daní. Chceme tyto peníze převést do důchodového systému třeba tak, že budeme proplácet dosud neproplácené náhradní doby pojištění a snížíme sazbu sociálního pojištění. To lze dohodnout. Druhá etapa? Může běžet částečně paralelně. Zde půjde o změny v systému dobrovolného důchodového připojištění. A to tak, aby přes různou výši státního příspěvku vznikla motivace spořit si delší dobu a větší finanční částky. Aby lidé preferovali spíše vyplácení dlouhodobé renty v důchodu před jednorázovým výběrem. Chceme, aby se zaměstnavatelé více podíleli na systému dobrovolného spoření na penzi. Své příspěvky zaměstnancům by měli mít možnost si více odečítat z daňového základu. Vytvoříme rezervní důchodový fond, do něhož půjdou výnosy z privatizace zbývajícího státního majetku. Osobně se o to zasadím, aby tyto peníze nešly do státního rozpočtu. Dnes jsme světovou raritou. Příjem důchodů je v Česku z 95 procent z průběžného systému, zatímco v evropských zemích je to kolem osmdesáti procent i méně. To se změní kdy? Teprve ve třetí etapě. Legislativně počítáme s takovými změnami v roce 2009 s tím, že by platily od roku 2010. To už půjde o téma dalších pilířů důchodového systému. Tedy o to, do jaké míry bude moci občan dobrovolně vystoupit ze systému povinného spoření a spořit si na penzi sám. Zdůrazňuji dobrovolně, nikoliv povinně. To samozřejmě záleží i na penězích, které budou do té doby naspořeny v rezervním důchodovém fondu. A co když některá z politických stran v té pracovní skupině jednání zablokuje, jako se to už stalo koncem roku 2005?

Žádná z nich nesmí mít právo veta.

Bude tato skupina navazovat na práci takzvané Bezděkovy komise, která varovala před hlubokým propadáváním našeho penzijního systému do deficitu?

Na výsledky této komise lze navázat. Ale od té doby došlo k posunu, který ukazuje, že závěry Bezděkova týmu byly příliš optimistické. Současný stav je mnohem dramatičtější, než jak se jevil před osmnácti měsíci. Není čas otálet deset, patnáct let. Za několik roků klesne důchodový systém do vysokých schodků. Ročně přibude 60 až 70 tisíc důchodců. Už nyní jsme ve fázi, kdy se důchodový systém pomalu překlápí do minusu. Pracovní skupina by měla vypracovat teze a konkrétní paragrafy tak, aby základní parametrické změny průběžného důchodového systému vstoupily v platnost 1. ledna 2008.