PRIVATIZACE PO RUMUNSKUOsud společnosti Movas bezprostředně nesouvisí s P říplatovým procesem. Názorně ale ilustruje, jak dříve probíhala rumunská privatizace. V různých případech se opakovalo stejné schéma - investore, dej peníze, ale do vedení podniku nám nemluv.
**PRIVATIZACE PO RUMUNSKU
Osud společnosti Movas bezprostředně nesouvisí s Příplatovým procesem. Názorně ale ilustruje, jak dříve probíhala rumunská privatizace. V různých případech se opakovalo stejné schéma - investore, dej peníze, ale do vedení podniku nám nemluv.
Podle podobného scénáře proběhla nejen privatizace Tepra a Movasu, ale třeba také prodej metalurgického kombinátu Rešica Američanům. Minulý týden byli po sedmiletém vězení propuštěni řečtí podnikatelé, kteří v Rumunsku investovali do loďařského průmyslu, ale stát označil jejich aktivity za nezákonné. „Rumuni mají privatizaci krásně zorganizovanou. Nalákají investora, nechají ho zaplatit a pak nasadí odbory. Ty začnou stávkovat, dělat problémy. Řídí je generálové bývalé Ceaušeskovy tajné policie. Tak to bylo u mě, tak se to stalo Zemkovi, tak dopadli Američané,“ tvrdí Příplata.
Továrnu na výrobu nábytku Movas ve městě Vaslui koupil v roce 1996. Zaplatil za ni tehdy víc než tři miliony marek. „Už při privatizaci jsem byl podveden. Tři měsíce jsem nesměl do podniku. Zaměstnanci mezitím rozkradli, co se dalo. Materiál i výrobky vozili po kamionech.“ Když potom do podniku přišel a začal propouštět nadbytečné zaměstnance, odbory stávkovaly. „Chtěly, abych šel pryč. Potřebovaly už jen mé peníze, ne mě. Chodily po městě s plakátem, na kterém jsem byl namalovaný s oprátkou kolem krku,“ vzpomíná Příplata. N akonec se situace uklidnila a podnik začal prosperovat. Český podnikatel dal odbory k soudu a vysoudil dvě miliardy lei jako odškodné za nezákonnou stávku. Když byl ale v souvislosti s aférou v Tepru uvězněn, nemohl na podnik dohlížet. Firma se postupně dostala do problémů a skončila v konkurzu.
