KAREL TRŮBL, NÁMĚSTEK MINISTRA ZEMĚDĚLSTVÍ PRO LESNÍ A VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ: „Nové technologie těžby i forma obchodování s dřevem zlepší konkurenceschopnost oboru,“ tvrdí nový náměstek ministra zemědělství Karel Trůbl, který chce rozšířit vlastnická práva majitelů lesa.
KAREL TRŮBL, NÁMĚSTEK MINISTRA ZEMĚDĚLSTVÍ PRO LESNÍ A VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ:
„Nové technologie těžby i forma obchodování s dřevem zlepší konkurenceschopnost oboru,“ tvrdí nový náměstek ministra zemědělství Karel Trůbl, který chce rozšířit vlastnická práva majitelů lesa.
Nová obchodní politika státních lesů byla jedním z námětů vašeho nedávného setkání s výkonným ředitelem Evropské lesnické asociace Eustafor. Jaká inspirace z něj pro tuzemské lesnictví vyplynula?
Nová obchodní politika Lesů ČR je stále předmětem diskuzí a není to tedy ještě uzavřené téma. Chceme se ale přiblížit evropským modelům obchodní politiky státních lesů, což znamená, že v budoucnosti si státní lesy budou významný podíl dříví obchodovat v podobě konkrétních sortimentů samy.
Je ale u nás evropský model aplikovatelný, jestliže je v Česku, na rozdíl od jiných zemí, podíl státních lesů dominantní?
Podle mého názoru ano. Navíc firmy, které vyhrají státní zakázku, budou mít také možnost obchodovat se dřevem ve značném rozsahu.
Ale říkáte, že si Lesy ČR budou obchodovat samy významný podíl. Podíl obchodu se předpokládá vyrovnaný, 50 procent Lesy ČR, 50 procent smluvní partner. Mohlo by to vést k tomu, že státní lesy nebudou potřebovat tolik smluvních partnerů? Já si myslím, že současná struktura smluvních partnerů je dobře uspořádána, střídají se velká uskupení s velkými obhospodařovanými plochami a menší podniky, které se starají třeba jen o jednu smluvní jednotku. Jenže v současné době nikdo stabilní smlouvy nemá - poslední loni vyhlášené jednoleté tendry byly zrušeny. A hovoří se o tom, že ze strany podniků, které v nich zvítězily, hrozí státním lesům nebo přímo ministerstvu za zrušení zakázek žaloby. Samozřejmě že různá rizika ze strany neúspěšných podniků obecně hrozí, nemyslím si ale, že je to případ zrušených jednoročních tendrů. Mimo jiné proto, že lesní kalamita způsobená lednovým orkánem Kyrill zcela změnila původní projekt státní zakázky. Bývá ale obvyklé, že pokud stát zruší z nějakého důvodu státní zakázku, a příslušným podnikatelům kvůli tomu vznikne ekonomická újma, stát tuto újmu kompenzuje. Počítá ministerstvo s něčím takovým?
Nepočítáme a ani jsme o tom nijak neuvažovali. Mimo jiné proto, že stále musíme mluvit o potenciálních vítězích, jejichž zakázky ale nebyly ošetřeny žádnou smluvní vazbou.
V současné době se připravují nová výběrová řízení, hovoří se o dvouletých tendrech. Jsou podle vás dva roky dostatečně dlouhé na to, aby se budoucím partnerům alespoň vrátily investice nutné k zabezpečení zakázek?
V současné době probíhají velice intenzivní jednání mezi ministerstvem zemědělství, státními lesy a organizacemi zastupujícími lesnické firmy o formulaci zakázky a vůbec aspektech připravovaných výběrových řízení. Názory jednotlivých stran se k sobě postupně přibližují, vnímám to jako významný posun ve vzájemné komunikaci. Pokud se něco zásadně nezmění, hovoříme v současné době o tříletých tendrech. To se možná také zdá jako krátké období, ale jde o to, že pokud se nepodaří stanoviska ještě významněji sblížit a ve smluvních vztazích by přetrvávala pro obě strany některá rizika, pak je lepší volit kratší období s tím, že je možné dříve vyhlásit nové tendry. Lesnictví jinak samozřejmě vyhovují dlouhodobější zakázky, minimálně pětileté, na tom se shodujeme všichni. Už kvůli investicím do technologií - například jeden harvestor, což je technika jednoznačně představující budoucnost v lesnických těžebních pracech, vyjde na 20 milionů korun. Mimochodem, nebýt těchto strojů, nebyli bychom schopni zvládnout současnou lednovou kalamitu. Těžba a zpracování dřeva pomocí harvestorů je trendem ve všech okolních zemích, neboť umožňuje sortimentaci dřeva přímo na místě, zvyšuje se konkurenceschopnost.
Tahle těžká technika se ale u nás v řadě míst do lesa nedostane.
Samozřejmě s tím souvisí potřeba změn v současné cestní síti, která dnes těmto novým technologiím a následné kamionové přepravě ne vždy odpovídá.
Takže se budou muset stávající komunikace v lesích rozšiřovat?
Já bych spíše volil výraz reinvestovat.
Máme se tedy v lesích připravit na aktivity silničářských společností?
Určitě se tomu nevyhneme.
Ale zpět k obchodní politice. Co si slibujete od obchodů s dřevem prostřednictvím elektronických aukcí?
Je to úplně čerstvá věc, kterou musí nejprve Lesy ČR v praxi ověřit. Jde o prodej porostů nastojato, kdy by stát neměl s takovým prodejem žádné náklady a ty porosty v terénu by v podstatě vydražil v aukci. Což je metoda, která je ve světě běžně používaná. Každopádně nepřipravujeme žádný plošný model prodeje dřeva nastojato, počítáme, že takto by bylo prodáváno něco mezi pěti až deseti procenty dřeva.
Mohlo by tak vzniknout cosi jako referenční ceny, které by mohly být vodítkem pro tuzemský trh? My si od elektronických aukcí především slibujeme modelové ověření myšlenky, zdali by bylo v budoucnosti možné takto prodávat zcela atypické porosty, buď porosty mimořádně špičkové, nebo naopak špatné kvality. To je ale cílem. V první fázi chceme naopak prostřednictvím elektronických burz identifikovat cenový průměr, aby bylo možno porovnat nabídky různých technologií a technik zpracování porostů a zároveň i obchodu. Některé společnosti v poslední době avizovaly zájem si část lesních porostů v majetku státu pronajmout. Jak se díváte na tyto aktivity - je to reálné? Myslím, že ne, a ostatně to ani neumožňuje současné znění lesního zákona. V tom případě asi nebudete ani příznivcem „parcelování“ státních lesů tím, že by byla starost o lesní porosty svěřena krajům, o což již několik let usilují téměř jednotně hejtmané. Máte pravdu, nevidím to jako rozumný nápad, osobně se ale domnívám, že primárně jde o úsilí krajů více se podílet na informačních procesech spojených s lesním hospodářstvím a o úsilí o větší vliv, a tady se domnívám, že posun v jejich prospěch by nastat měl. Takže by se krajům dal větší prostor při spolurozhodování o strategii vývoje lesních porostů v jednotlivých regionech. Ale také vyšší kompetence odpovídajícím orgánům, tedy Krajským inspektorátům LČR. Nemyslím si přitom, že by mělo jít o nějaké dramatické změny, ale posun kompetencí směrem k těžišti lesnické výroby je na místě. A co lesní hospodářské plány, jimiž se musí řídit vlastníci lesa? Nemáte pocit, že by mohlo dojít k nějaké jejich rozumné liberalizaci?
Obecně bych nerad zasahoval do v Česku velmi kvalitně zpracovávaných lesních hospodářských plánů, v nichž jsme dál než většina vyspělých zemí. Pravda ale je, že v současné době obsahují tyto plány tři závazné povinnosti. A to maximální výši těžby, podíl melioračních a zpevňujících dřevin a výchovu porostů do 40 let věku. V současné době vedeme diskuzi o tom, zdali by nestačila jako jediné závazné ustanovení pouze maximální výše těžby, a ta ostatní dvě by závazná nebyla, ale stát by je silně motivoval, což i nyní činí.
To znamená, že vlastníkům by byl dán v jejich rozhodování například při vytváření struktury lesa větší prostor?
Ano, vlastníci by měli větší možnost v rozhodování a dokonce by stát za špičkové hospodaření do této věci dále motivačně vstupoval. Cílem není, aby tomu bránil.
