EDITAČNÍ POVINNOST Volání podnikatelů po tom, aby finanční úřady podávaly závazný výklad daňových předpisů, je stále silnější. Je Česká republika skutečně jednotným státem? Tak se ptají podnikatelé, když při komunikaci se státními úřady zjistí, že co platí v Praze, nemusí platit v Brně či v Ostravě.
EDITAČNÍ POVINNOST Volání podnikatelů po tom, aby finanční úřady podávaly závazný výklad daňových předpisů, je stále silnější. Je Česká republika skutečně jednotným státem? Tak se ptají podnikatelé, když při komunikaci se státními úřady zjistí, že co platí v Praze, nemusí platit v Brně či v Ostravě. Zejména daňová soustava je již tak nepřehledná, že se v ní nevyznají nejen sami plátci, ale také daňoví poradci a často ani pracovníci finančních úřadů. Stále častěji proto firmy volají po zavedení takzvané editační povinnosti. Tedy po závazném výkladu právních předpisů. PRAHA NENÍ BRNO
V Česku existuje osm oblastních finančních ředitelství, pod která spadají jednotlivé finanční úřady. Ty by měly postupovat zcela shodně. Praxe bohužel ukazuje, že tomu tak není. Co platí v jednom daňovém obvodě, nemusí platit v jiném. Což by bylo pochopitelné třeba u vyhlášek místní samosprávy, ne však u zákonů s celostátní působností.
Ministerstvo financí sice vydává metodické pokyny, podle nichž mají finanční úřady postupovat. Řeší však pouze nejvýznamnější problémy v zákonech, které se po jejich schválení vyskytnou v praxi. Většinou je nelze přímo použít pro řešení konkrétních případů, protože pokyny jsou spíše obecného rázu.
Právníci se neshodují, zda lze pokyny chápat jako výklad právní normy, či pouze jako názor jednotlivých úředníků. „Jsou to instrukce vydané ministerstvem, které má pod sebou finanční úřady. Jsou tedy závazné pro jemu podřízené orgány. Podnikatel, který podle nich postupuje, proto nemůže být trestán a má u případného soudu velkou naději na výhru. Vždyť zveřejněný metodický pokyn je něco jako veřejný příslib,“ domnívá se například firemní právník Václav Roubal. Připomíná však, že obecně závazný výklad zákonů (tedy účinný pro všechny, nejen podřízené subjekty) může v případě rozporů či nejasností podávat prakticky jen Ústavní soud.
Jenže čekání na soudní rozhodnutí bývá pro firmy zdlouhavé. Jestliže jim finanční úřad uloží sankce, nemá ani „odvolání se“ k soudu odkladný účinek - než se neprávem postižený podnikatel dočká nápravy, může zkrachovat. Zvláště když finanční úřady mají své vlastní exekutory, kteří na rozdíl od jiných mohou provádět exekuci i bez přivolení soudů.
ODPOVĚDNOST NESE VLÁDA
Odpovědnost za současné daňové zmatky (a zmetky) nesou hlavně vláda a parlament, neustále novelizující příslušné předpisy. Podle odhadů má legislativa týkající se daní - včetně různých doprovodných předpisů -několik desítek tisíc stran. Některá důležitá ustanovení jsou dokonce zařazena do jiných zákonů, které na první pohled nemají s daňovými předpisy nic společného. Právě vláda a poslanci by přitom mohli větší srozumitelností a jednoduchostí norem zabránit následným nejasnostem.
Snad nejhorší je situace u zákona o dani z příjmu, zejména u právnických osob. Předpis již prošel několika desítkami novel a nyní obsahuje stovky různých úlev, výjimek či položek zařazených do pěti odpisových tříd. Jak Profitu potvrdila náměstkyně ministerstva financí Dana Trezziová, do konce volebního období ale nový zákon o dani z příjmu vypracován nebude.
Lépe na tom není ani vloni přijatý zákon o DPH. Narychlo schválená norma musela už krátce po svém přijetí projít novelizací. Na telefonní informační lince, kterou kvůli nejasnostem zřídilo ministerstvo financí, se mnohdy nedokázali na jednoznačném výkladu shodnout ani sami jeho pracovníci. Ministerstvo je přitom pro poplatníky odvolacím orgánem, takže alespoň na jeho úrovni by mělo docházet k jednoznačným a shodným rozhodnutím.
MAJÍ ÚŘADY POMÁHAT LIDEM?
Podnikatelé proto chtějí, aby se formou povinných výkladů postupně sjednotily postupy všech finančních úřadů. Například když jim jeden úředník předem schválí určitý daňový postup, tak aby následné uplatnění stejného postupu schválila i případná kontrola.
Editační povinnost podporují mimo jiné i Hospodářská komora a Svaz průmyslu. Problémem se již zabývala Hospodářská rada vlády, navržený způsob však podnikatele neuspokojil. Komoře se nelíbí, že by návrh na závazný výklad mohl poplatník podávat pouze prostřednictvím daňového poradce. Každý dotaz by navíc byl zpoplatněn dvěma tisíci korunami. „Jde přece o základní servis - standard, který by měl finanční úřad bezplatně poskytovat, „říká prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.
Ministerstvo se plošnému zavedení editační povinnosti zatím brání. Argumentuje že v okolních státech se nejedná o obvyklou záležitost. Obává se také, že by povinnost závazných výkladů nadměrně zatížila práci finančních úřadů. Podle ministerstva by určitě měly být vyloučeny dotazy, vedoucí k daňové optimalizaci - a to i když bude chtít poplatník zvolit zákonem povolený postup, nikoliv podvádět.
**ODLIŠNÉ KONTROLY
Společnostem komplikuje život také to, že kontrolní úřady na ně mají v jednotlivých krajích odlišné požadavky. V čele s Hospodářskou komoru proto chtějí zveřejnění příslušné jednotné metodiky - nejen u finančních úřadů, ale třeba také u kontrolních aktivit úřadů práce či správ sociálního zabezpečení.
„Chceme vědět, jakým způsobem se kontrolované subjekty vybírají a co je prioritou kontrol,“ podotýká Drábek.
