Koupíte si tričko, a když vás po několika letech omrzí nebo se na něm objeví prodřená díra, místo do popelnice ho donesete zpět do obchodu. Prodavačka si své zboží převezme a odešle ho firmě, která textil vyrobila. Nejedná se přitom o reklamaci. Výrobce textilu látku plně recykluje, rozloží každé vlákno na jednotlivé částice a pak z nich znovu vytvoří produkt ve stejné kvalitě, jako bylo původní tričko. A pak znovu. A znovu. Donekonečna. Takový koncept vyvinula nová česká firma Nilmore, která se zabývá výrobou cirkulárního oblečení. Tvrdí, že díky zpětně vysbíranému oblečení nebude třeba spotřebovávat surovinové zdroje a bude se vyrábět z materiálu vráceného zákazníky.
„Abychom mohli vyvinout cirkulární koncept, bylo zapotřebí přinést na trh úplně nový textilní materiál,“ vysvětluje Mikuláš Hurta, CEO a zakladatel Nilmore. Cirkularita přírodních tkanin je sci-fi a polyester se dá recyklačním procesem prohnat maximálně jednou, kdy se plastové flašky promění v trička a mikiny, které už ale nevyhnutelně čeká budoucnost na smetišti. Proto firma začala oblečení tkát z vláken cPLA, tedy polylaktidu neboli kyseliny polymléčné. Materiál se vyrábí z kukuřice a jeho hlavní výhoda spočívá ve schopnosti se při recyklaci rozpadat na homogenní molekuly, díky čemuž se dá obnovit velmi jednoduše. Ačkoli cPLA vlákna se používají už nějakou dobu, oděvní textil z nich zatím nikdo nevyrábí. Nilmore museli napřed přijít na to, jak z nich vytvořit prádlo, a poté, jak ho recyklovat.
„Sedli jsme si s lidmi z liberecké univerzity a z VUT v Brně a začali jsme diskutovat. Na začátku jsme měli bláznivé nápady typu pavoučí vlákna. Potom jsme přešli k PLA. Začali jsme zkoušet krok za krokem dělat první látky, testovat je, vyvíjet recyklaci,“ vypráví Hurta o začátcích projektu. Po stovkách chyb, pokusů a omylů, vedoucích do slepých uliček, se zrodila inovativní značka oblečení.
Textilní průmysl potřebuje změnu
Mikuláš Hurta se dříve živil jako manažer v lakovně letadel, ale to ho nenaplňovalo. Chtěl pomáhat. Nejprve zvažoval dobrovolnickou činnost ale pak od nápadu upustil s tím, že skrze vlastní firmu se mu podaří mít mnohem větší dopad. Vybral si oděvní průmysl, protože právě výrobci oblečení patří mezi největší znečišťovatele planety. Na výrobu jediného trička od vypěstování bavlny přes barvení až po dovážku do obchodu padnou více než dva a půl tisíce litrů vody. Celých dvacet procent světového znečištění vody i deset procent skleníkových plynů pochází právě z výroby prádla. Většina oblečení navíc po pár letech končí ve spalovnách a na skládkách. Hurta si myslí, že pokud se textilní průmysl nezmění, nedokážeme porazit klimatickou krizi a za několik let budou naše děti a vnuci řešit obrovský problém.
V Nilmore si dali podmínku, že jejich produkt musí být plně cirkulární a nezanechávat za sebou prakticky žádný odpad. Materiál se přitom musí příjemně nosit, takže značka dokáže vyrobit z cPLA škálu asi třiceti druhů látek. Jednoduché struktury pro trička připomínají bavlnu, ze silnějších vláken se pletou svetry. Díky technologii předení lze vytvořit i materiál, který plní stejnou roli jako funkční sportovní prádlo. Firma se s vlastní výrobou zaměřuje zatím na klasické volnočasové oblečení, tedy na trička, kardigany nebo svetry, které si lze obléknout například na přátelskou schůzku nebo procházku. V rámci spolupráce s jinými značkami tvoří například těhotenskou nebo sportovní módu a povlečení.
Prosím, nedávejte oblečení do ropy
Výroba je ale jenom jedna část smyčky, po které se oblečení vydá. Když se obnosí, je třeba ho efektivně sesbírat a dostat zpět do továrny. K tomu budou sloužit takzvané Nilmore Circular Pointy, kam zákazník donese své prádlo, až se rozhodne, že se ho chce zbavit. Klidně to může být po deseti letech a třech majitelích. Opotřebení praním nebo roztržení recyklační proces nenaruší. „Pokud to nebude naložené v ropě, tak nám to nevadí,“ směje se Hurta. Firma se chystá vydat doporučení, jak by měl člověk prádlo odevzdat, protože v ideálním případě bude například vyprané. Pokud se někdo s pračkou nekamarádí, použije se pro recyklaci důkladnější metoda, která kontaminaci odstraní. V Nilmore počítají, že s notnou dávkou optimismu by efektivita zpětného sběru mohla dosáhnout osmdesáti procent.
První kolekce cirkulárního oblečení bude k dostání letos na podzim. Foto: Nilmore„Nerad označuju za cirkulární něco, co má jednu recyklační smyčku a říká se tomu cirkulární, protože to definici rozhodně nesplňuje. Pojetí opravdové cirkularity by mělo být, že jednou nakrmím trh materiálem a poté už ho jen držím v oběhu a točím donekonečna,“ vysvětluje Hurta.
Rozklad na molekuly
V továrně mají u každého kusu oblečení na výběr ze dvou cest opětovného použití. První se nazývá molekulární recyklace a spočívá v tom, že textilní materiál se rozloží na jednotlivé částice a pak se z cPLA vytvoří nové dlouhé řetězce molekul, ze kterých se upředou vlákna a příběh pokračuje. Tato metoda má hlavní výhodu v tom, že dokáže z látky odstranit pigment a nečistoty, je důkladnější a nedochází při ní k degradaci materiálu. Naopak, pokud se například tričko vytahá a ošoupe, prodloužením molekulových řetězců kvalita tkaniny stoupne na úroveň nového materiálu.
Na druhé lince se provozuje takzvaná materiálová neboli termomechanická cesta. Ta je méně drastická, protože oblečení se prostě roztaví a ze vzniklé hmoty se oddělují nová vlákna. Barva v tomto případě zůstane zachována a cyklus netrvá věčně. Materiál se opětovným tavením ničí, takže po třech kolech musí podstoupit molekulární způsob, aby se opět celkově obnovil.
Mikuláš Hurta vybírá pro každý druh textilu nejvhodnější cestu. Materiálová recyklace se používá pro průmyslové textilie a černou či bílou barvu, které se vyrábí nejvíce a nevyplatí se znovu je barvit. Na molekuly se dělí kousky zářivých barev, které nemají takový odbyt, poničené a špinavé oblečení. Celková ztráta během recyklace je asi dvě procenta hmoty, která ulpí na přístrojích. Uhlíková stopa recyklace se nedá srovnat se zpracováním zdrojů. „Uzavřeli jsme projekt s VUT v Brně, kde jsme vyčíslovali energetickou náročnost recyklace oproti energetické náročnosti výroby ze surovinového zdroje. Recyklace je o přibližně 80 procent šetrnější. Vodu při tom nepoužíváme vůbec,“ vysvětluje šéf firmy.
Ptejte se, proč je to eko
Cílem je tedy vytvořit skutečně ekologický produkt místo jiných rádoby udržitelných alternativ, například biobavlny, která stále vyžaduje při pěstování obrovské množství vody a kromě té GOTS certifikované se o tolik neliší oproti klasické bavlně. Reálně cirkulární oblečení Nilmore plánují rozšířit mezi širokou veřejnost.
Na podzim chystají uvedení první vlastní kolekce, která bude obsahovat pár základních kousků pro muže i ženy. „Velký nešvar udržitelné módy, který ji brzdí, jsou ceny. U eko značek najdete trička z biobavlny za dva tisíce korun. Z hlediska byznysu to firmám vyhovuje, protože radši prodají menší počet kusů za vyšší cenu. Důvod naší existence je ale vytvářet co největší pozitivní dopad, takže bychom chtěli zpřístupnit obnovitelnou módu co nejširšímu spektru lidí,“ tvrdí Hurta. „Reálně jsme do projektu ale tři roky sypali peníze a potřebujeme své náklady promítnout do startovacích cen, které se v dlouhodobém měřítku budou snižovat. Konkrétně tričko by se mělo pohybovat ze začátku okolo 700 korun a svetr dejme tomu okolo 1500 korun,“ dodává.
V rámci B2B trhu už se firmě podařilo navázat spolupráci s dalšími značkami, z nichž se čtyři pyšní mezinárodní působností. Obnovitelné prádlo do své nabídky zařadí po oficiálním křestu konceptu ze strany Nilmore. „Doufám, že jsme počátkem trendu, a myslím si, že to tak bude, protože celý svět hledá způsoby, jak vyrábět cirkulární oblečení. Nilmore je průkopníkem kromě cirkularity i v měření dopadů. Chceme, aby se zákazník nespokojil se štítkem, že je něco ekologické, ale aby se ptal, proč je to ekologické,“ říká Hurta. „Místo abychom se teď v udržitelném rybníčku plácali po ramenou, měli bychom začít táhnout za jeden provaz. Rozhodně nejsme na konci cesty, každou jednu část procesu chceme stále zlepšovat.“
