UŽITÍ AUTORSKÉHO DÍLA Jak postupovat, když hodláte použít cizí autorské dílo k propagaci vaší firmy? Kdy je nutné uzavírat licenční smlouvu a kdy lze dílo volně použít na základě zákonem stanovené výjimky? Jeden starý, leč stále oblíbený autorskoprávní vtip říká: Stojíte na Václaváku a pískáte si melodii, kterou jste ráno zaslechl v rádiu?
UŽITÍ AUTORSKÉHO DÍLA Jak postupovat, když hodláte použít cizí autorské dílo k propagaci vaší firmy? Kdy je nutné uzavírat licenční smlouvu a kdy lze dílo volně použít na základě zákonem stanovené výjimky?
Jeden starý, leč stále oblíbený autorskoprávní vtip říká: Stojíte na Václaváku a pískáte si melodii, kterou jste ráno zaslechl v rádiu? Tak doufejte, že ten pán naproti vám, co vás tak zaujatě poslouchá, není kontrolor OSA. Tedy pokud zrovna nemáte v kapse licenční smlouvu nebo jistotu, že od smrti autora oné melodie uběhlo více než 70 let.
Tomu pískání se totiž odborně říká užití díla, v tomto konkrétním případě pak sdělování díla veřejnosti. Právo na něj má pouze sám autor nebo ten, kdo s ním uzavřel licenční smlouvu.
VOLNÉ UŽITÍ A VOLNÁ DÍLA
Budete-li chtít doma svému dítěti pustit například album Hany Hegerové, pak vězte, že můžete. Hanu Hegerovou můžete pouštět dokonce i tchyni, jelikož je to rodina - a starat se o kulturní prožitek rodinných příslušníků, ba dokonce i přátel, lze chápat jako vaši osobní (soukromou) potřebu. Takové jednání spadá pod takzvané volné užití autorského díla, které je zákonem povoleno.
Kdybyste si ale Hanu Hegerovou chtěli poslechnout se svými zaměstnanci na firemním večírku, už budete potřebovat licenční smlouvu. Zatímco rozhodnete-li se jim zazpívat některou ze Smetanových oper, budete potřebovat jen spoustu odvahy.
Otázka tedy zní: Jaký je rozdíl mezi Smetanou a třeba Hapkou? Odpověď je jednoduchá: 70. Sedmdesátka je totiž magickým autorskoprávním číslem. Majetková práva k dílu totiž trvají sedmdesát let po smrti autora. Lhůta se počítá od 1. ledna roku následujícího po roce úmrtí. (V roce 2000 došlo k prodloužení této doby z dřívějších 50 na 70 let).
Pokud se vám tedy nechce uzavírat k užití díla licenční smlouvu a chcete si počkat, až se z něj stane dílo volné, nezbývá vám než si počkat na leden sedmdesátého prvního roku po smrti autora.
TŘÍSTUPŇOVÝ TEST
Vedle volného užití a volného díla je tady ještě třetí možnost, jak užít autorské dílo, aniž byste museli uzavírat licenční smlouvu. Touto možností je úspěšné složení takzvaného třístupňového testu.
Třístupňový test je obecné ustanovení § 29 českého autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb.), kterým musí váš zamýšlený způsob užití díla projít, aby se obešel bez licenční smlouvy. Výčet takzvaných volných užití a zákonných licencí najdete v paragrafech 30-39 autorského zákona. Jedná se například o již zmíněné užití díla pro osobní potřebu nebo třeba citaci z díla (tou se rozumí nejen literární tvorba, ale například i část filmu).
Podmínky pro využití této možnosti jsou nastaveny přísně. Chcete-li mít jistotu, že se od nich neodchýlíte a nebudete jednat neoprávněně, nezbude vám než vzít si do ruky aktuální úplné znění autorského zákona, najít si v něm vhodnou výjimku a slovo od slova dodržet její podmínky.
Pozor však na to, že k legálnosti užití díla nestačí všímat si pouze výhod, které nám zákonná výjimka citace poskytuje. Musíte totiž současně splnit také další, méně nápadnou podmínku. Zákon umožňuje uživateli včlenit odůvodněně dlouhé výňatky pouze do jeho vlastního autorského díla. Neponeseli váš výtvor všechny pojmové znaky díla - tedy půjde-li například o pouhý mechanický přepis určitých informací doplněný citacemi, nebo třeba obchodní sdělení - nebudete moci využít dobrodiní zmíněné výjimky.
PRVNÍ STUPEŇ NESTAČÍ
Když se vám podaří dodržet podmínky příslušných výjimek, úspěšně jste absolvovali první část třístupňového testu. Jenže to neznamená, že máte vyhráno. Absolvovali jste první kolo, vyhráli bitvu, ale ne válku.
Ještě je totiž nutné projít druhým a třetím stupněm! To znamená neužít dílo v rozporu s běžným způsobem užití a nepřiměřeně se nedotknout oprávněných zájmů autora.
Zatímco pravidla pro první stupeň jsou poměrně jasná, u druhého a třetího stupně to už říci nelze. Kam až sahá oprávněný zájem autora a co je běžný způsob užití díla? Obávám se, že odpověď vám bude připadat neuspokojivá, ale bohužel je pravdivá: Nikdo přesně neví. Každopádně užití díla v reklamě už za běžný způsob považováno není, ale ani to se nedá říci se stoprocentní jistotou.
Podnikatelé tak třístupňovým testem zpravidla neprojdou, protože narazí na třetí stupeň: Podle něj se užití díla nesmí nepřiměřeně dotknout oprávněných zájmů autora. Chcete-li cizí dílo užít k dosažení zisku (tedy typicky v reklamě), rozhodně není v zájmu autora neobdržet část zisku, který užitím jeho díla získáte. Nelze jej tedy využít bezplatně jen na základě třístupňového textu - budete tedy potřebovat již zmíněnou licenční smlouvu.
JAK ZÍSKAT AUTORŮV SOUHLAS?
Teprve když získáte licenci k užití díla, můžete začít pracovat třeba na reklamě. Zní to jednoduše, ale znáte umělce - používají pseudonymy, ztrácejí se ve světě a jestli něco nemají rádi, tak jsou to smlouvy. Všechno je ještě složitější tím, že autorem díla se umělec nestane až zápisem do nějakého oficiálního autorského registru, ani žádným jiným přehledným způsobem.
Ochrana autorova práva k dílu totiž vzniká (na rozdíl třeba od práv spojených s vynálezy) neformálně. A to už ve stejném okamžiku jako dílo samotné. Autor tedy například dopíše svůj román a ještě než jej zveřejní, už k němu automaticky vlastní autorská práva. Vznik díla nemusí nikde ohlašovat.
Co je vlastně dílo? Zákon jej definuje jako „jedinečný umělecký nebo vědecký výsledek tvůrčí činnosti autora, vyjádřený v objektivně vnímatelné podobě“. Na první pohled jednoduché - písnička, básnička, obraz … Jenže to může být třeba i zdánlivě docela obyčejný stůl, který si necháte vyrobit na zakázku. A naopak: ne každý text, který se jako dílo tváří, jím skutečně je - kupříkladu běžné tiskové zprávy (na rozdíl od fejetonu) díla nejsou, protože nebývají zpracovávány dostatečně tvůrčím způsobem.
Autora vámi vybraného díla (případně jeho dědice) si budete muset najít. Zatímco u knížky bývá uveden na obálce, například u písně je hledání autora hudby složitější, o zmíněném stolu ani nemluvě. Můžete jej zkusit najít třeba přes Google, nebo jej nechat vypátrat detektivní agenturou, nebo si dát inzerát do novin.
Ale zapomeňme na katastrofický scénář, neboť autoři a další nositelé autorských práv jsou naštěstí ve velké většině zastoupeni sdruženími „oprávněnými k výkonu kolektivní správy těchto práv“. Takže než se bezradně obrátíte na detektivy, zkuste nejdříve příslušné sdružení. Oprávnění vzniká těmto sdružením přímo ze zákona a v současné době je jich v České republice celkem šest. Působnost mají rozdělenou podle obsahu umělecké tvorby - kupříkladu Dilia (divadelní, literární a audiovizuální agentura) zastupuje mimo jiné spisovatele, ale s písničkou vám nepomůže.
Souhlas autorů písně získáte prostřednictvím OSA - Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním. OSA s vámi pak v zastoupení příslušného autora uzavře licenční smlouvu, kterou se vy zavážete zaplatit autorskou odměnu a na oplátku získáte souhlas s užitím díla.
NEJDE JEN O AUTORY Představte si, že v rádiu zaslechnete písničku, která by se skvěle hodila pro reklamu na vaši firmu. K tomu, abyste ji mohli použít, budete potřebovat už zmíněný souhlas jejího autora. Mnohdy se jedná přinejmenším o dva autory - hudby a textu - licenční smlouvu je samozřejmě nutné uzavřít s oběma.
Budete-li navíc chtít, aby vaši reklamní píseň zpívala přesně ta zpěvačka, která ji tak dobře zpívá v rádiu, budete potřebovat i její souhlas. Ano, také zpěvák musí souhlasit -přestože není autorem, i na jeho práva k uměleckému výkonu zákon pamatuje. Stejně jako třeba na hudebníky, herce, tanečníky a podobně - souhrnně se jim říká výkonní umělci.
Výkonné umělce zastupuje sdružení Intergram. Nicméně chcete-li ušetřit nebo nepodaří-li se získat souhlas zpěvačky, můžete si danou písničku (se souhlasem autora hudby a textu) nechat nazpívat někým jiným, třeba talentovaným zaměstnancem vaší firmy.
HROZÍ VÍC NEŽ JENOM POKUTA
Co se stane, když nebudete mít licenci a autorské dílo přesto užijete, tedy užijete ho v rozporu se zákonem? Porušíte tím autorská práva - a to může mít následující důsledky:
Začne se o vás zajímat místně příslušný obecní úřad, protože jste se dopustili přestupku. Výsledkem správněprávního řízení může být pokuta až 150 tisíc korun.
Dále se o vás nejspíš začne zajímat sám autor a podá návrh k civilnímu soudu. Výsledkem bude pravděpodobně velmi dlouhý spor, na jehož konci nejspíš budete muset zaplatit částku, o niž jste se takzvaně bezdůvodně obohatili. To je podle zákona dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá. Hrozí vám také povinnost zaplatit vítězné straně sporu soudní poplatky. Možná budete muset nahradit i další případnou škodu způsobenou autorovi.
A když budete mít hodně velkou smůlu, vzbudíte pozornost policie, tedy orgánů činných v trestním řízení. Výsledný efekt této pozornosti se již nemusí počítat na koruny, ale na roky. I trestní zákon totiž poskytuje autorům ochranu, konkrétně v ustanovení § 152, které vedle autorských a souvisejících práv řeší také práva k databázi. V současné době je tento trestný čin formulován velmi široce, nicméně základní podmínkou je určitý stupeň společenské nebezpečnosti (nebo výše škody), takže za nepatrná provinění vám vězení nehrozí.
Ale pokusme se skončit o něco optimističtěji - autorské právo je totiž výzva. Jen těžko na světě najdete dva odborníky, kteří by měli na tuto oblast shodné názory. To sice v právu platí obecně, ale v právu duševního vlastnictví (jehož je autorské právo součástí) to platí dvakrát. Z hlediska právní jistoty sice nejde o optimální stav, ale jak praví staré přísloví: Kde se dva perou, třetí vyhrává. Zejména má-li dobrého právníka.
AUTORSKÁ SDRUŽENÍ
kolektivní správce
DILIA - divadelní, literární, audiovizuální agentura
OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním
INTERGRAM - Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců
zvukových a zvukově obrazových záznamů
OOA-S - Ochranná organizace autorská
Gestor - ochranný svaz autorský
OAZA - Ochranná asociace zvukařů - autorů
zaměření
sdružuje zejména autory děl literárních, dramatických,
hudebně-dramatických, pantomimických, audiovizuálních,
děl vědeckých, dabingové režiséry
spravuje práva hudebních skladatelů a textařů
organizace sdružující herce, zpěváky, hudebníky
a výrobce záznamů jejich výkonů a děl
organizace autorů děl výtvarného umění, architektury
a obrazové složky audiovizuálních děl (například kameramani)
spravuje autorská práva na odměnu při opětném prodeji
originálu výtvarného díla uměleckého
sdružuje zvukaře (mistry zvuku)
web
| PRAKTICKÉ RADY** * Autorským právem jsou chráněna i dosud nezveřejněná díla. K ochraně není nutný zápis do nějakého oficiálního rejstříku.* Při užití písně nestačí jen souhlas autorů, ale potřebujete i souhlas interpretů.* Zákon umožňuje takzvané volné užití díla, splníte-li podmínky uvedených výjimek. Ani v takovém případě ale nesmí být dílo užito „v rozporu s běžným způsobem užití“ a nesmí se „nepřiměřeně dotknout oprávněných zájmů autora“. |
