CHCI KONKURS V RUKOU VĚŘITELŮ

Za nedostatek soudců nemůže ministerstvo spravedlnosti

JUDr. Jaroslav Bureš (47) vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil nejprve u Obvodního soudu pro Prahu 2 a poté na Městském soudu v Praze. V roce 1991 a 1992 byl soudcem Nejvyššího soudu, odkud odešel na místo předsedy pražského Vrchního soudu. Po čtyři roky od roku 1995 působil opět na Nejvyšším soudě, kde se stal i předsedou občanskoprávního kolegia. Loni se vrátil zpět do křesla předsedy Vrchního soudu v Praze. Od 1. února je ministrem spravedlnosti. Věnuje se především civilnímu procesu, významně se podílel na poslední novele OSŘ. Má dva syny, rád hraje basketbal a tenis a chalupaří. EURO: Od ledna platí novela občanského soudního řádu (OSŘ), Obchodního zákoníku, od začátku května zákon o soukromých exekutorech. Co dalšího v nejbližší době přinese reforma justice? BUREŠ: Kromě novely trestního řádu se připravuje nový Občanský i Trestní zákoník. Chci uvést v život reformu správního soudnictví. Bude zřízen nejvyšší správní soud, jak ho předjímá Ústava, a správní soudnictví bude svěřeno soustavě krajských soudů uvnitř obecné soudní soustavy. Do konce června předložím také věcný záměr zákona, který komplexně a zcela nově upraví úpadkové právo. Do konce září by vláda měla dostat paragrafované znění. EURO: Všechny předchozí novely úpadkového práva byly výsledkem kompromisů mezi vládními a poslaneckými návrhy. Z čeho pramení vaše jistota, že tento návrh nestihne stejný osud? BUREŠ: Zřídil jsem širokou komisi, na jejíž práci se podílejí prakticky všichni významní odborníci v oblasti úpadkového práva. Nechtěl jsem nikoho pominout, abych ho pak nepotkal na další legislativní cestě jako stopaře, který návrhu bude činit potíže. Legislativní osnova má i přes rozdílné představy jednotlivých členů komise všeobecný souhlas, a tím i naději na průchodnost. V komisi pracují i poslanci z hospodářského výboru, také z opozice, takže zcela jistě je reprezentativní. EURO: Podílí se na přípravách i František Zoulík, který se významně podepsal na předchozích úpravách? BUREŠ: Nepodílí, neprojevil o tu práci zájem. Komisi jsem se snažil sestavit jinak, než tomu bylo doposud. Česko je příliš malá země na to, abych kteréhokoliv významného odborníka na úpadkové právo opominul. EURO: Žádná z posledních úprav nijak zásadně úpadkové řízení nezefektivnila. V čem je ta vaše jiná? BUREŠ: Je to úpadkové právo postavené na zcela nových základech. Musí se vytvořit něco, čemu říkám signální soustava. Do všech předpisů, které se nějak týkají podnikání a vymezují postavení dlužníků (mám na mysli i běžné občany spotřebitele), zabudovat taková pravidla, která budou signalizovat blížící se úpadek ať ve formě předlužení, nebo insolvence. Tato soustava vyšle signál a zahájí řízení, jehož úkolem bude hned na začátku odpovědět na otázku, jak se má stav řešit.

EURO: Hlavním cílem je tedy předejít konkursu? BUREŠ: Cílem je zabránit tomu, aby konkurs přišel ve chvíli, kdy už nemá co vyřešit. Základem musí být řízení zahájené na návrh dlužníka. Je to světový trend, věřitelské návrhy jsou výjimkou. Právní řád musí motivovat, aby dlužník sám upozornil na to, že není schopen dostát závazkům, sám si přišel říci o řešení a spolupracoval. Jen tehdy můžeme počítat s tím, že to bude mít nějaký význam i pro věřitele. Motivací u fyzických osob je zásadně oddlužení. Týká se to typicky spotřebitelských konkursů, které bohužel nemáme zatím upraveny a které jsou jistým potenciálním rizikem v podobě předlužení domácností. EURO: Jakými způsoby navrhujete řešit situaci při hrozícím úpadku? BUREŠ: Podle jeho povahy. Restrukturalizace, revitalizace, řízený úpadek – útlum výroby, propouštění a až úplně na konci likvidace. Konkurs také musí být mnohem více v rukou věřitelů. Musejí mít daleko větší vliv na správce konkursní podstaty. Myslím, že není dobře, že ho ustanovuje soudce, byl bych rád, kdyby se to změnilo. První rozhodnutí, kdo bude správce, by mělo být provizorní a definitivní slovo by měli mít věřitelé. Žádný konkurs, ve kterém nespolupracuje správce a věřitelé, nemůže dobře fungovat. EURO: Od začátku měsíce vstoupil v platnost zákon o soukromých exekutorech. Na základě čeho se budou vybírat? BUREŠ: Vypsal jsem výběrová řízení na obsazení části exekutorských úřadů z celkově zřizovaných tři sta devatenácti. Jejich počet je odvozen od počtu exekucí. Odpovědnost za výběr chci nabídnout i předsedům krajských soudů a zorganizovat výběr exekutorů pod jejich předsednictvím. EURO: Nebudou ve výběrovém řízení příliš zvýhodněny velké právní kanceláře? BUREŠ: Zákon mezi řádky říká, že soukromý exekutor musí mít dostatečné materiální zázemí. Exekutorem nemůže být advokát, který má kancelář v třípokojovém bytě na Jižním Městě. Exekutor musí mít zaměstnance, nemůže pracovat sám, takže samozřejmě budou mít výhodu ti, kteří mají silné zázemí. Exekutor musí být schopen věci, které sepíše, někde uschovat. Třeba i ve svých prostorách.

EURO: Řada advokátů si stěžuje, že soudci mají problémy s novým civilním procesem, že zbytečně účastníky zatěžují stohy papíru. Jaké máte ohlasy vy? BUREŠ: Je to zásadní změna civilního procesu. Všichni se ho musejí učit úplně znovu. Takže po jistou dobu to může být spojeno s určitými potížemi. Písemný styk s účastníkem je běžný ve většině civilizovaných států. Základem změn, se kterými přišla novela OSŘ, je požadavek, aby soud nenařizoval jednání, dokud neví, o co se účastníci budou soudit. Jednání nemá být seznamovací večírek, má se při něm věc projednat. A to nejde, když nevíte, o co se budou účastníci soudit. Stanovisko soud musí znát a nemá jinou možnost než písemnou výzvu. EURO: Účastník je vázán řadou lhůt, při jejichž nedodržení má prostě smůlu. Nezrychlil by se soudní proces stanovením obdobných lhůt soudcům? BUREŠ: Lhůty pro soudce jsou stanoveny pro rozhodnutí akutní povahy, jako jsou předběžná opatření, rejstříkové řízení či péče o nezletilé. Jiné určování lhůt soudcům je cesta do pekel. Jakmile soudce svážete lhůtami, tak nebývá velký problém – což je historická zkušenost – lhůtě vyhovět, ale jde o kvalitu. Dívat se na soudcovský sbor tak, že je třeba ho svazovat nějakými zákonnými lhůtami, není správné. Soudcovská práce je velmi různorodá a řídí se povahou projednávané věci. EURO: V čem je tedy problém? BUREŠ: V tom, že stále ještě nemůžeme být spokojeni s průměrnou délkou soudního řízení. Občané jsou, a mnohdy právem, nespokojeni s délkou soudního řízení v některých kauzách. Rozhodně jsou v České republice soudy, jmenovitě okresní, u nichž lze říci, že stav je uspokojivý. Bohužel jsou však i takové, kde je tomu naopak. Musí se vytvořit organizační i personální podmínky pro to, aby soudci mohli rozhodovat v přiměřených lhůtách. EURO: O nedostatku soudců se hovoří už léta, ale pořád to vypadá, jako by se nic neměnilo. BUREŠ: Nemohu dostat na chybějící místa soudce přes noc. Justice své řady doplňuje z justičních čekatelů nebo posilami z řad advokátů. Musí ale být ochota světa advokacie vstupovat do světa justice. V období mého ministerského působení se počet advokátů, kteří usilují o to, být soudci, zvyšuje. EURO: O kolik? Alespoň orientačně? BUREŠ: Nejsou to stovky, je jich do deseti, se státními zástupci do dvaceti. V uplynulých dobách to však byli třeba jen dva. EURO: Proč ale stále ten nedostatek soudců? BUREŠ: Jsem přesvědčen, že v krajích, v nichž chybějí soudci, se prostě zanedbala odpovídající práce. Jako příklad dávám Brno, sídlo justice. Krajský státní zástupce nemá personální problémy. Cílevědomě se touto otázkou léta zaobíral, chodí na Právnickou fakultu, debatuje se studenty, umožňuje jim praxi, vysvětluje, co ta práce obnáší. V témže Brně naříkají předsedové krajského a okresního soudu, že mají citelný nedostatek soudců. Tak ať si každý odpoví na otázku, na čí straně je chyba. Na straně ministerstva spravedlnosti těžko, protože žádný ministr nebude schopen dohlédnout do Brna a zařizovat v poměrech města zájem studentů o práci v justici. EURO: Navrhujete, aby každý soudce měl svého asistenta. Kdy se toho dočkáme? BUREŠ: Návrh zákona budu v krátké době zasílat do připomínkového řízení. Soudce by neměl dělat pomocné práce, které teď dělá, které ho zatěžují a odvádějí od toho důležitého, za co je také dobře placen. A totéž státní zástupci. Jestliže zákon projde vládou a Parlamentem, chtěl bych, aby nabyl účinnosti v lednu příštího roku, nejpozději v polovině příštího roku. Abychom mohli říci, že každý soudce okresního soudu – na vyšších soudech tato potřeba nebude tak akutní – má svého tajemníka nebo asistenta. EURO: Ministr Vladimír Špidla přišel s návrhem na snížení platů soudcům. Jak se k němu stavíte? BUREŠ: Je to pracovní verze, s panem Špidlou vedu jednání. Sdělil jsem mu, že tato koncepční východiska nejsou pro mne jako ministra spravedlnosti přijatelná. Cítím odpovědnost za zachování platových standardů soudců a státních zástupců. U státních zástupců vidím ještě určitý dluh. Myslím, že pokud jde o platy, je správné přiblížit postavení soudců a státních zástupců. Také jsem přesvědčen, že je třeba pamatovat na jejich práci o sobotách a nedělích, v pořádku není ani jejich zabezpečení v době nemoci. Všechny kategorie státních zaměstnanců mají po určitou dobu – minimálně měsíc – nárok na plný plat. To státní zástupci nemají, takže si často při nemoci berou dovolenou, a to je špatně. EURO: To je běžná praxe prakticky u všech vyšších příjmových kategorií… BUREŠ: Ale státní zástupci nejsou soukromý sektor. Jsou orgány veřejné žaloby a státu. Ten by se o ně měl postarat a měl by mít zájem, aby jenom proto, že se ocitli v pracovní neschopnosti, neklesla jejich životní úroveň. EURO: Jakékoliv snižovaní platů tedy naprosto odmítáte? BUREŠ: Samozřejmě. Nyní hovoříme o reformě justice, soudcům neustále přibývá práce a kladou se na ně vyšší nároky. Chci, aby dbali o svou odbornost, totéž platí o státních zástupcích. Jsou neustále pod tlakem měnícího se právního řádu, mění se jim procedurální pravidla, hmotné právo. Za takové situace je snížení platů naprosto nepřijatelné. EURO: Hodně se diskutuje o vašem návrhu na kontrolu odbornosti soudců… BUREŠ: Pro mne je základem fungující justice odborně zdatný soudce. Chci, aby soudce sám o svou odbornost dbal. To není nějaké práskání bičem. To je tlak. Zde se ti nabízí promyšlený systém vzdělávání v Justiční akademii a já tě tlačím k tomu, abys ho využil a ukázal, do jaké míry jsi byl schopen ho využít. Jsem přesvědčen, že pro naprostou většinu soudců tato motivace sama o sobě bude tím rozhodujícím hnacím motorem a žádných negativních výsledků přezkušování se prostě nedočkáme. Kromě toho nenavrhuji žádné přezkušování. Já navrhuji, aby soudce složil účty ze své profesní zdatnosti. Ověřením své profesní způsobilosti. Bude muset obhájit svou schopnost dobrat se rozhodnutí ve věci profesně standardním způsobem. To nejsou žádné prověrky. EURO: Loni se konaly kontroly trestní agendy u tří krajských soudů. Nyní se prověřuje práce bývalých krajských obchodních soudů. Jaké očekáváte výsledky? BUREŠ: První zjištění ukazují, že u těchto soudů leží věci takzvaně přebrané. To znamená, že se přednostně vyřizovaly věci jednoduché a složitější se nerozhodovaly. To se mi hrubě nelíbí, a proto jsem nařídil provést ony prověrky.Jestliže se tato zjištění skutečně potvrdí, pak selhaly především orgány řídící, tedy předsedové a tehdejší místopředsedové. Také je tu otázka odpovědnosti předsedů jednotlivých senátů za to, že dopustili takový stav ve svém senátu. EURO: Část soudců z bývalých krajských obchodních soudů měla postupně přejít k okresním soudům. Zřejmě tomu tak nebude, protože obchodní agenda u nich nijak nenarostla… BUREŠ: Ukazuje se, že to byly příliš velké oči a že nápor obchodních věcí na okresní soudy není nijak dramatický. V Brně ani v Ostravě žádné přesuny nebudou, ale patrně se tak stane v Praze u několika soudců. Dávám přednost dohodě s nimi, ale nedohodnu–li se, využiji svého práva přeložit je proti jejich vůli.

EURO: V Praze na Míčánkách má vyrůst nový justiční palác. Je to skutečně účelná investice, když řada soudů v Česku dodnes pracuje s jedním počítačem? BUREŠ: Na Míčánkách bude krásný justiční palác, do kterého chci umístit drtivou část pražské justice. Je to poměrně velké rozpočtové sousto. Bude tam však umístěno několik soudů, a tím se naráz vyřeší problém pražské justice. Je to pro soud, ale také pro veřejnost.Nový justiční palác nás zbaví zátěže nájmu v řadě budov, které byly vráceny oprávněným vlastníkům podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. To jsou úspory. Když sečtu rozpočtový náklad a škrtnu si výdaje v podobě nájmů, tak jsou to pro justici úspory. EURO: Nebylo by účelnější investovat třeba do počítačové techniky? BUREŠ: Na konci tohoto roku nebude prakticky žádný soud bez počítače. Nejpozději v listopadu se uskuteční další velká dodávka více než osmi set kusů počítačů na zbývající justiční pracoviště, takže letos přibude téměř šestnáct set kusů počítačů. To skokem zlepší situaci v justici. Finance plynou většinou z projektů Phare. Příští rok by se měla celá justice propojit do jedné sítě. Jsem přesvědčen, že na konci příštího roku bude justice v úplně jiném kvalitativním stavu.