Premiéra rozčiluje mediální neobratnost vládních činitelů
Jiří Paroubek (53) se narodil 21. srpna1952 v Olomouci. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v roce 1976 pracoval až do roku 1990 jako ekonom v různých vedoucích funkcích v podnikové sféře, mimo jiné jako ekonomický náměstek podniku Restaurace a jídelny Praha. Politicky se za minulého režimu angažoval v Československé straně socialistické (1970-1986). Na obnovovacím sjezdu Československé sociální demokracie (ČSSD) v roce 1990 byl zvolen ústředním tajemníkem, na šest let se stal i členem ústředního výkonného výboru ČSSD (členem opět od ledna 2001) a působil rovněž v různých funkcích v regionálním výkonném výboru ČSSD v Praze. V letech 1991 až 1998 podnikal v oblasti ekonomického poradenství s důrazem na drobné a střední podnikání. Na politické výsluní se znovu dostal roku 1998, kdy byl zvolen náměstkem primátora hlavního města Prahy pro oblast finanční politiky (roku 2000 neuspěl ve volbách do Senátu). V této funkci setrval až do loňského roku, kdy se stal ministrem pro místní rozvoj ve vládě Stanislava Grosse. V březnu 2005 byl zvolen místopředsedou ČSSD pro mediální politiku, 25.dubna jej prezident Klaus jmenoval předsedou vlády. Hovoří anglicky a německy. Je ženatý a má jednoho syna.
EURO: Při nástupu do funkce jste si vzal čas na rozmyšlenou, zda se s rodinou přestěhujete z vašeho bytu v pražské Foglarově ulici do Kramářovy vily. Už máte jasno? PAROUBEK: Už mám jasno delší dobu.
EURO: A bude stěhování? PAROUBEK: Nebude stěhování. Nepochybně zůstaneme v bytě, kde bydlíme, a vilu budu využívat jen na reprezentaci.
EURO: Je to proto, že do voleb zbývá tak málo času, nebo že to mediálně lépe vypadá? PAROUBEK: Máme příjemné bydlení a je to naše. O víkendech se zase snažíme být na těch těch našich rekreačních nemovitostech, které máme po rodičích a kde je plný komfort. V Kramářově vile bychom si připadali jako v hotelu, i když perfektním.
EURO: Preference ČSSD po vašem nástupu do premiérského křesla stoupají. V čem se snažíte být jiný a lepší než Stanislav Gross? PAROUBEK: Neporovnávám se s předchozím premiérem, protože jak jeho založení, tak jeho životní zkušenosti a mentalita jsou jiné než moje. Mně je bližší, když komunikuji napřímo s lidmi, nejsem introvertní a na druhé straně nemám potřebu nějakého přehnaného ukazování na veřejnosti jako jiní premiéři, čímž nemyslím zrovna své dva předchůdce. Snažím se formulovat věci jasně a pro lidi srozumitelně.
EURO: Už dříve jste uvedl, že ČSSD teď musí přerušit veškeré interní spory. Znamená to, že boje vypuknou zase až po volbách? PAROUBEK: Podívejte, pro mě jsou to tak malicherné věci, tyhlety takzvané spory. Předpokládám, že k nějakým osobním rozepřím určitě časem zase dojde, protože v souvislosti s tvorbou volebních kandidátek se objevují ve všech politických stranách. Tady jde spíš o to, aby se vyřizovaly jako v jiných politických partajích uvnitř strany, nikoli navenek.
EURO: Dělítkem strany je vztah k Miloši Zemanovi. Počítá současná ČSSD s jeho uplatněním? PAROUBEK: Určitě s Milošem Zemanem budeme – nebo já osobně budu - hovořit. Potřebuji k tomu ale klidnější dobu.
EURO: Máte už naplánovanou schůzku? PAROUBEK: Ne. Před časem jsme si řekli, že někdy v červnu si uděláme na sebe čas, ale když to bude červenec, určitě se Miloš zlobit nebude. Pozval jsem ho i s rodinou k nám na chalupu. Chtěl bych s ním mluvit o jeho budoucnosti a o jeho zapojení do politiky ČSSD.
EURO: Takže Zemanovy přestřelky s vedením ČSSD jsou už passé? PAROUBEK: Pro mě je to úplně nevýznamné. A jestli je Miloš Zeman z půlky tak velkorysý jako já, tak jistě i pro něho.
EURO: Lze počítat se Zemanem jako s kandidátem ČSSD na prezidenta? PAROUBEK: Umím si představit leccos: že by Miloš Zeman mohl být lídrem některého z volebních krajů, že by kandidoval na prezidenta, ovšem v přímé volbě. Nepochybně budeme chtít znovu vrátit do Parlamentu zákon, který by přímou volbu umožnil. Ale pokud zákon neprojde, což je dosti pravděpodobné, tak by takováto „nabídka“ byla jenom šidítkem. Miloš Zeman je minimálně tak realistický jako já a křičel by, že hovořím o ničem.
EURO: A nabízejí se pro něj ještě nějaké jiné posty? PAROUBEK: Miloš Zeman je mužem takového formátu, že mu nejde jenom o pozice, ale o to, aby mohl také ovlivňovat politiku sociální demokracie. A já dodám, že by to nemělo být z nějakého „útulku“ nebo rekreačního příbytku na Vysočině, ale že by se měl aktivněji zapojit do života sociální demokracie. Ale není to jenom otázka Miloše Zemana, nerad bych v jakémkoli okamžiku svého působení ve vedení ČSSD byl tím, kdo lidi rozděluje. Spíš jde o to, abychom s každým talentem, kterým sociální demokracie disponuje, ať je to Stanislav Gross nebo kdokoli jiný, uměli hospodařit. Abychom nikoho neztráceli, spíše talenty získávali.
EURO: Bude ale Miloš Zeman ochoten spolupracovat s vedením strany, v jehož čele zůstává Stanislav Gross, kterého tvrdě kritizuje? PAROUBEK: Nevím a nechci jít do nějakých osobních animozit. Považuji za přirozené, že lidi spolu dokážou spolupracovat. Já také nikomu nepřipomínám, co bylo před deseti lety.
EURO: Měl by o volebním lídrovi sociální demokracie na podzim rozhodnout mimořádný sjezd, jak to chce Zdeněk Škromach? PAROUBEK: Ne. Byl by to zbytečný luxus. Museli bychom volit delegáty, bylo by to nepraktické. Tyto věci se dají dohodnout méně efektně a hlavně efektivně. To by měla být volba, která naši stranu nebude rozdělovat.
EURO: Pokud by navrhovaný sjezd byl zároveň sjezdem volebním, mohla by ČSSD získat nové vedení. Usiloval byste o nejvyšší stranický post? PAROUBEK: V žádném případě. Neuvažuji o tom. V tuto chvíli mám plné ruce práce s vládou a se změnou image sociální demokracie. Nechci se vázat k nějaké víceméně organizačně byrokratické funkci.
EURO: Jaké jsou teď mezi vámi a Stanislavem Grossem vztahy? PAROUBEK: Mezi námi vždycky byly velmi dobré vztahy a já jsem byl ten, kdo Stanislava Grosse v roce 1990 objevil. Upřímně řečeno, bylo by mně velmi líto, kdyby se Stanislav Gross stáhl z politiky. A když to jednou třeba udělá, mělo by to být jenom dočasně, aby nabral sílu a aby ho strana mohla opět v nějaké čelné pozici v budoucnu využít.
EURO: Volební preference se vyvíjejí tak, že nelze vyloučit opětovné vítězství levice. Za jakých podmínek by ČSSD mohla koaličně spolupracovat s KSČM? PAROUBEK: S žádnou politickou stranou není spolupráce pro sociální demokracii jednoznačně výhodná. Pokud by šlo o spolupráci třeba s ODS, občanští demokraté by se museli vzdát některých svých kuriózních programových požadavků. Jde-li o spolupráci s komunisty, ti by museli projít určitým přerodem. Umím si to představit, i když se to těžko stane nějakým organickým způsobem během jediného roku. To by nebylo přirozené. Představu, kam by se komunistická strana měla pohybovat, máme. Mělo by jít o reformizaci strany od slova „reformistický“ nebo „reformně socialistický“, což by v první řadě znamenalo, že by komunisté museli reflektovat svoji minulost a nějakým způsobem se oddělit od její nedemokratické části. Dále by samozřejmě museli změnit svůj vztah k zahraničně politickým závazkům tohoto státu, protože těžko by v koalici mohly spolupracovat dvě strany, které budou mít rozdílný názor na transatlantické spojenectví a na spojenectví v rámci Evropské unie. Vůbec by museli změnit pohled na Evropskou unii. Pro nás sociální demokraty je unie normální, standardní záležitostí, tak jako třeba pro německou sociální demokracii. Nám jde o dodržení konvergenčního programu, aby se země přiblížila k měnové unii, aby nejpozději v roce 2010 byla schopna zavést euro. Pokud v těchto věcech budeme mít s KSČM shodné názory - ovšem já si myslím, že komunisté toto nejsou schopni zvládnout za rok - existuje možnost spolupráce.
EURO: Takže vám nejde o změnu názvu, symbolů nebo o výměnu předsedy Grebeníčka? PAROUBEK: Pokud komunisté zajdou tak daleko, aby hovořili o zmíněných věcech uvnitř strany naprosto vážně - předpokládám, že jednou to budou muset udělat, pokud chtějí hrát v politickém životě země roli odpovídající jejich zastoupení v Parlamentu - tak to vypluje samo o sobě. Mimochodem pamatuji časy, kdy Italská socialistická strana měla ve svém znaku srp a kladivo. Symboliku bych neviděl jako rušivou věc. Ve třicátých letech běžně vlály na Lidovém domě rudé prapory.
EURO: Říkal jste, že by byla možná i spolupráce s ODS, kdyby se vzdala některých kuriózních programových bodů. Co tím konkrétně myslíte? PAROUBEK: Třeba privatizaci systému zdravotního nebo sociálního pojištění. Pokud jde o důchodovou reformu, neumím si představit, že bychom všichni dostávali pár tisíc korun a že jen ti šťastnější, jako jsem třeba já, kteří si spoří už léta, by měli trochu vyšší důchod. To přeci nejde, aby za třicet až čtyřicet let - mě už z toho třeba hlava bolet nebude - běhaly po České republice statisíce lidí, kteří budou žít z nějakých milodarů. Něco takového prostě nechci. Platby ve zdravotnictví nebo školné, to všechno si také umím představit, ale až v určité etapě vývoje. Ne v situaci, kdy průměrný plat v této zemi činí osmnáct tisíc hrubého a kdy víme, že zhruba osmdesát procent lidí je pod touto hladinou. Nelze ani okamžitě deregulovat nájemné. A co by znamenala daňová reforma, která by ve svých důsledcích vedla k nárůstu DPH? V podstatě zatížení nízkopříjmových vrstev obyvatelstva a drahotu. To já nechci. Já chci, aby v téhle zemi všechny vrstvy obyvatel měly podíl na rostoucím bohatství země.
EURO: Za kuriózní jste označil zásadní body programu ODS, což je stejné, jako kdybyste řekl, že si spolupráci s touto stranou představit vůbec nedovedete. PAROUBEK: Podívejte, já mám s ODS určité, a musím říci, že pozitivní zkušenosti z pražské radnice. Vím, že se s nimi dá mnohé dohodnout. Buďto dojde k nějakému kompromisu v programovém prohlášení příští vlády - a pro ODS je v podstatě jedno, jestli ten kompromis nalezne s lidovci nebo s námi - nebo bude těžko hledat partnera. Neumím si představit, kdyby se třeba hnutí Nezávislí dostalo do sněmovny, že by na takovýto program tvrdého prospektorského kapitalismu přistoupilo. To není přeci program standardní konzervativně-liberální strany. A mezi námi, řada funkcionářů ODS, se kterými jsem o tom už hovořil, říká: „Tak, on je to jen program.“ Vím, že mnozí z nich k němu nemají tak vyhraněný vztah, když to řeknu velmi šetrně. V tom se velice podobají národním socialistům z doby první republiky. Vybavuji si výrok Václava Klofáče někdy z roku 1934, kdy řekl představenstvu národních socialistů: „Víte, sestry a bratři, blíží se nám volby, potřebujeme nějaký program.“ Já ten program nepřeceňuji, nevidím to jako dogma.
EURO: Jak vůbec osobně vycházíte s Mirkem Topolánkem? PAROUBEK: Přes určité výrazivo - shity, kule, prasárny - které mně nevyhovuje a jež by se možná hodilo spíše k některému zvlčilému představiteli sociální demokracie, jenž by jím neurážel svoji voličskou základnu, než k předsedovi konzervativně-liberální strany, je pan Topolánek docela dobrý chlap. Osobně proti němu nic nemám. Jinak si myslím, že každý musí vnímat rozdíl mezi námi.
EURO: Během sporu o euroústavu vypukl váš kompetenční spor s Václavem Klausem. Trváte na tom, že zahraniční politiku určuje vláda? PAROUBEK: Myslím si, že o tom prezident republiky vůbec nepochybuje. A nikdo z ústavovědců o tom ani nevznesl pochybnost. Koneckonců šedesát procent obyvatel ČR si myslí, že zahraniční politiku určuje nebo má určovat vláda. Takže v tom není spor a myslím, že bylo jenom třeba prezidentu republiky tuto věc připomenout.
EURO: On vám vyčetl, že jste trošku nevděčný, a vzpomněl okolnosti vašeho jmenování. Vadí vám tento tón? PAROUBEK: Víte, já myslím, že je to věc politické kultury. Nebyl jsem to já, ale lidé kolem pana prezidenta, kteří hovořili o tom, že jsem ještě nevyrostl z komunální politiky. I pan Karel Schwarzenberg, který je asi dobrý hospodský, dle toho jakou má restauraci ve Vídni, mě najednou začal připodobňovat k řediteli Restaurací a jídelen. To je otázka vkusu. Já jsem nezvolil tento tón. Já jsem zvolil věcný tón, a kdo ztratil nervy, byl někdo jiný.
EURO: Pojďme k ekonomickým problémům, s nimiž se vaše vláda bude muset vypořádat. Například 30. června má být vypsán tendr na zavedení elektronického mýta. Řekl jste, že to je jedna z věcí, na kterou chcete dohlédnout. Jak jste spokojen s prací ministerstva dopravy? PAROUBEK: Zatím jsem trávil čas spíše s ministerstvem zdravotnictví a předpokládám, že jakmile se dořeší koncepce zdravotnictví a krátkodobá stabilizační opatření, tak se budu moci věnovat jinému resortu. Tendr není připraven špatně. Soudím, že je možné rozumným způsobem dokončit zadávací dokumentaci.
EURO: Celá věc je někdy vnímána i jako souboj mezi ČSSD, která ve spojení s německými vládnoucími sociálními demokraty tlačí německé satelitní řešení, a KDU-ČSL, spjatou skrze rakouské vládnoucí lidovce s mikrovlnnou technologií. PAROUBEK: To mohu v klidu odmítnout. Podmínky budou postaveny tak, aby umožňovaly přijmout v zásadě jakékoli řešení. Nejde o souboj nějakých zahraničních centrál, i když někdo takovou fantazii rozvíjí. Skutečně jde o to, aby ten tendr byl čistý. Předpokládám, že bude čistý, proto chci, aby zadávací dokumentace byla ještě předložena do vlády.
EURO: V novinách se objevily informace, že během příštích čtyř let se cena elektrické energie zvýší asi o třicet procent. Neděsíte své voliče? PAROUBEK: Vidím v tom mediální selhání ministerstva průmyslu. Mám rozbor, že konečná cena energie bude vlastně jen poloviční, nárůst bude velice mírný. Kromě toho by to všechno byla pravda jen za předpokladu, že by vše fungovalo čistě mechanicky. Ale dnes nikdo nemůže dopředu říct, jaká cena doopravdy bude, protože bude vlastně tendrová. Vyčítám ministerstvu průmyslu a obchodu, že tohle nedokázalo lidem vysvětlit.
EURO: Jak jste spokojen s prací ministra Urbana? PAROUBEK: Považuji jej za dobrého ministra, to mediální vyjádření ale nedělal on. Tím je to pro mě vážnější. Dělal to jeden z nejtalentovanějších lidí na ministerstvu, náměstek Martin Pecina. Ale talent ještě neznamená, že umí dobře komunikovat. Naši lidé se musejí naučit věci dobře komunikovat, protože není jen důležité jak to je, ale také, co se o tom napíše.
EURO: Co se týče energetické soběstačnosti státu, byl byste spíše pro dostavbu 3. a 4. bloku Temelína, nebo pro nové tepelné elektrárny? PAROUBEK: Není možné odpovědět jednoznačně. Je potřeba sledovat vlivy na životní prostředí, vlivy dopadů na státní rozpočet, na kolik let by to bylo řešení, což souvisí s ekonomickou návratností. Určitě svou roli budou hrát politické aspekty. Musíme si rozmyslet, zda dráždit jeden ze sousedních států, se kterým jinak velmi dobře vycházíme. Kromě toho zásoby hnědého uhlí tady jsou na desítky let. Osobně bych dával přednost spíše jaderné energetice, ale když bych si udělal ekonomickou analýzu, soudím, že to vyjde jinak, než jaké je mé osobní přesvědčení.
EURO: Hovořil jste o panu náměstkovi Pecinovi. ČSSD prý uvažuje o jeho nominaci do čela Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Je dobré, aby v čele ÚOHS stál straník? PAROUBEK: Tam bude stát vždycky straník. Je pouze otázka, z které strany. I současný předseda Bednář byl členem KDU-ČSL, své členství pozastavil. Pokud jde o pana Pecinu, myslím si, že je to materiál pro ministra. Bylo by mi skoro líto, kdyby nebyl v příštích letech k dispozici pro některý z hospodářských resortů. Ale musí se naučit komunikovat s veřejností. Obsazení šéfa ÚOHS je věcí jednání politických stran. Roli třeba sehraje i to, která strana obsadí post šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu.
EURO: Jako ministr pro místní rozvoj jste připravoval plán na deregulaci nájemného, který teď chce uvést v život váš nástupce, pan Martínek. Vlastníci domů jsou ale s politikou státu hrubě nespokojeni. Podali hromadně žalobu k Evropskému soudnímu dvoru pro lidská práva ve Štrasburku. Nebojíte se, že Česká republika může prohrát a bude nucena k výplatě obrovského odškodného? PAROUBEK: Organizace majitelů domů by měly být soudné. Naše předloha zákona o nájemném je prvním návrhem, o němž soudím, že bude splňovat všechny požadavky. Do pěti šesti let odstraní regulaci nájemného a vytvoří systém sociálních kompenzací. Myslím, že rychleji se to udělat nedá. Na větší části území země bude regulace nájemného odstraněna velmi brzy, období pěti šesti let se týká jen velkých měst. Majitelé domů se nechovají vůbec vlastenecky, protože přeci musejí vědět, o co tady jde. Pokud by se nepodařilo prosadit náš zákon, znamenalo by to útok na státní pokladnu. Jestli bychom měli zaplatit desítky miliard korun, nikdo by z toho neměl mít radost, tím méně majitelé domů. Myslím, že by měli být rádi, že se tím v tuto chvíli někdo seriózně zabývá, a měli by naše návrhy podpořit.
EURO: Ale proč by se měli chovat vlastenecky, když nájmy jsou již několik let zmrazené, a oni jsou tím ekonomicky poškozováni? Jejich domy mají vnitřní dluh… PAROUBEK: Podívejte, vnitřní dluh… Pokud jde o velká města, něco o tom vím. K tomu, aby byla zajištěna běžná reprodukce majetku, vám stačí nájem nějakých 25 korun na metr čtvereční. Když je v Praze v první kategorii zhruba 38 korun, tak si myslím, že už to alespoň v bytovém hospodářství města vytváří docela slušné podmínky pro reprodukci bytového fondu. Není to tak tragické.
EURO: Co říkáte na vyšetřování údajného kartelu bank a na aktivity ministra financí Bohuslava Sobotky, který bankovní ústavy tlačí ke změně obchodní politiky? PAROUBEK: Je to aktivita správným směrem. Nechci posuzovat, zda kartel vznikl neformálně nebo jestli byl dokonce nějak dohodnut, ale když se podívám na výši bankovních poplatků, tak soudím, že jsou nepřiměřené. Myslím, že není důvod, aby tento stav trval. Je chybou České národní banky, že nekonala, že ji tento stav nevadí. Jak si představuje bankovní dohled?
EURO: Nedávno jste naznačil, že by v budoucnu mohla existovat jediná zdravotní pojišťovna. Stále se touto myšlenkou zabýváte? PAROUBEK: To je jenom úvaha. Když se podívám na ty paláce, které si postavily jednotlivé pojišťovny po celé zemi, když vidím, že mají vlastně devět managementů, které pracují za velmi slušné peníze, říkám si, že by bylo dobré jejich počet zredukovat. Koneckonců tento trend probíhá léta. Pokud by ovšem došlo ke stoprocentnímu přerozdělení klientů státu mezi jednotlivé pojišťovny, tak nepotřebujeme mít jedinou zdravotní pojišťovnu. Ale nepotřebujeme ani stav, kdy jedna pojišťovna je jakousi žumpou, které jsme svěřili klienty, na které dáváme poměrně málo peněz, a další pojišťovny pracují s rozinkami. Takhle to nejde, to není hospodářská soutěž. Ať se to pěkně přerozdělí, ať mají všichni stejné podmínky pro podnikání. Systém byl před lety založen chybně, na jedné straně je deset miliard deficitu a na druhé šest miliard v rezervních fondech. Bohužel nikdo neměl sílu, aby systém změnil. Ale je to potřeba.
EURO: Odmítáte finanční spoluúčast pacientů. Opravdu si myslíte, že zdravotnictví může fungovat hospodárně, když nebude existovat nějaká brzda na straně těch, kteří péči spotřebovávají? Například výdaje za léky se zdají být enormní. PAROUBEK: Vždyť už dnes spoluúčast existuje. Každý pacient připlácí za léky a zabraňuje to plýtvání? I já platím za každý lék. Mám toho doma plné šuple a nejsem žádný hypochondr.
EURO: Dobře. Ale třeba na Slovensku je poplatek za návštěvu u lékaře, za recept… PAROUBEK: Popovídejte si o tom se Slováky. Také jsem tam jel se svatým nadšením, myslel jsem si, že je to výborná věc, že je škoda, že to v programu ČSSD nemáme. Dnes už si to nemyslím.
EURO: Proč? PAROUBEK: Slováci říkají, že jim to nic nepřináší. Nebo třeba platby za jídlo v nemocnicích. Každý ředitel nemocnice vám řekne, že když je bude vymáhat, bude to vyžadovat velkou administrativu. Všechno má svoje. Nejde o žádné fetiše. Reforma zdravotnictví na Slovensku je velice dýchavičná.
EURO: Kde tedy vidíte další možnosti úspor? PAROUBEK: Vezměte si krátkodobý stabilizační program, z něho vyplývají úspory v řádech miliard korun. Třeba degresívní sazba obchodní přirážky, kdy s rostoucí cenou léku bude klesat obchodní přirážka. Jinak přeci nezabráníme růstu cen, lékárny budou samozřejmě objednávat raději drahé léky, protože z toho mají objemově větší přirážku. Nebo elektronické zdravotní knížky: když z nich lékař vyčte, že pacient byl dva dny předtím vyšetřen tam, kam by ho jinak poslal, tak ten systém šetří. Anebo zpřehlednění přístrojové základny na území státu: Musí se znormovat, na kolik obyvatel země má připadat ten který přístroj, a na základě toho pokračovat v nákupech.
EURO: Zastal jste se ministra zemědělství Petra Zgarby, který prosadil dotaci na výstavbu kanalizace pro vesnici Petrkov, v níž žije. Vám jeho malá domů nevadí? PAROUBEK: Jaká je povinnost poslance? Zajišťovat svému regionu co nejhladší přístup k dotacím. Podívejte se na poslanecké návrhy, jak jsou vždy při rozkulačování části rozpočtové rezervy koncipovány.
EURO: To je spíš takový folklór než povinnost. PAROUBEK: Ne. To je politická povinnost. Od poslance se to očekává.
EURO: Je ale přece rozdíl, když třeba poslanec z Berouna vyběhá dotaci pro nemocnici v Hořovicích, nebo když někdo zajistí peníze na výstavbu infrastruktury de facto sám pro sebe. PAROUBEK: Pane redaktore, to je jako kdybyste říkal, že když zajistím pro Prahu navýšení dotace na metro, je to proto, že metrem taky občas jedu. Má ten Zgarba, když do jeho obce přišla dotace, říct: „K mému baráku ta přípojka nepůjde“? To je nesmysl.
EURO: Ale poslanec by v takových případech měl minimálně ohlásit střet zájmů. PAROUBEK: To ano. To máte úplně pravdu. Ale zase si řekněme, jak to je. Poslanec dá námět výboru, výbor to posoudí, pak to jde na ministerstvo financí a pak o tom hlasuje plénum Poslanecké sněmovny. Takže to není tak, že by Zgarba řekl: přivalte mi sem devět milionů.
EURO: Už jste mu domluvil? PAROUBEK: Samozřejmě jsem mu řekl, že musí změnit lidi kolem sebe, kteří mu dělají mediální politiku. Přece není možné, aby reagoval na takovéto věci až po týdnu. On musí reagovat rychle, on to musí vysvětlit. Takhle, jak to říkám já.
EURO: Takže vám jeho jednání nevadí, jen by měl zlepšit mediální vystupování? PAROUBEK: Je to nový ministr a já se k němu po pouhém měsíci nemohu vyjádřit, jestli je vynikající nebo skvělý.
EURO: Hájil jste ho tím, že je nezkušený. PAROUBEK: Nezkušený mediálně. Ano. Mediálně nezkušený. Projevil mediální nezkušenost.
