Skandál zahájil neoficiální předvolební prezidentskou kampaň
Na letošní oslavu dobytí Bastily nebude francouzský prezident Jacques Chirac vzpomínat se státnickou hrdostí. Nejenže se pokazilo počasí natolik, že vojenská přehlídka na Champs–Elysées v silném dešti připomínala podmořské romány Julese Vernea, ale i pravidelný sváteční proslov k národu byl zablácen posledním z Chiracových skandálů. Každá nová aféra je pro Chiraca klíčová. Příští rok v březnu bude totiž opět kandidovat na prezidenta. Podle průzkumu drží krok s druhým horkým favoritem na příštího prezidenta, nynějším levicovým premiérem Lionelem Jospinem. Soudci u elysejských bran. Zatím poslední, ale okurkovou sezonou zdůrazněný skandál vypukl na konci června, kdy týdeník l Express zveřejnil, že Chirac v letech 1992 až 1995 coby pařížský primátor utratil za letenky a hotely na dovolených pro sebe, rodinu a blízké přátele neuvěřitelných 2,4 milionu franků (podle tehdejšího přepočtu 450 tisíc dolarů). Ne že by Francouzi žárlili na to, že Chirac pohrdal vlastí a létal na dovolenou do Indického oceánu, New Yorku či Tokia nadzvukovým Concordem a choval se jako monarcha, ač byl jen pouhým starostou. Soudcům se nelíbí, že všechny výlety platil v hotovosti. Mají podezření, že tyto peníze pocházejí ze zvláštních fondů státního rozpočtu určených vládě a prezidentovi, a proto se ptají, jak je možné, že k nim měl přístup tehdejší starosta Paříže. Není ani vyloučené, že pocházejí z úplatků. V každém případě nemají jasný původ. Soudci by rádi prezidenta vyslechli alespoň jako svědka. Ústavní soud je však minulý týden zastavil u bran Elysejského paláce s poukazem na prezidentovu imunitu. Vyšetřování pokračuje. Pro hrst franků. Chirac hlavně tvrdí, že částka neodpovídá realitě a že platil v hotovosti jen kvůli bezpečnosti. „Byl jsem šokován, když jsem zjistil, jaké útraty se mi přisuzují. Celá suma je nafouknutá, v seznamu jsou i cesty, které jsem ani já, ani nikdo z mé rodiny či přátel nikdy neuskutečnil. Co se týče plateb, byly provedeny naprosto legálně a na faktury, které jsem zaplatil ze svých osobních příjmů, prohlásil. „Ve Francii musíte používat šek u všech plateb překračujících 150 tisíc franků. A to myslím ve dvou případech Chirac nesplnil. Hlavní otázkou však je, kde se tyto peníze vzaly, uvedl pro týdeník EURO francouzský politolog Jean–Luc Pouthier. Francie odděluje ze státního rozpočtu část do takzvaných zvláštních fondů. Letos to činí 393,7 milionu franků. Z nich je 60 procent určených pro tajné služby, šest procent Elysejskému paláci zejména na reprezentaci, čtyři procenta dostává ministerstvo zahraničních věcí. Zbytek spravuje kabinet a dělí jej do tří hromádek: na odměny poradcům a zaměstnancům kabinetu (šoférům, kuchařům…). Každý úřad ministra dostává 100 tisíc franků měsíčně. Druhý balík jde na reprezentaci vlády. A ze třetího se financují humanitární organizace, kterým se nepodařilo získat peníze z veřejných rozpočtů. Jako primátor Paříže během dlouhých osmnácti let do roku 1995 k nim Chirac neměl mít přístup. Sám vysvětluje, že částku uspořil v osmdesátých letech, kdy byl premiérem (1986 až 1988), a použil ji o čtyři roky později. „Zní to hodně divně. Navíc tyto státní peníze rozhodně nejsou určeny k soukromým účelům, zdůrazňuje Pouthier. Takzvaná „travelgate jen přilila do ohně několika let trvající debatě o oprávněnosti tajných fondů. „Existence diskreditujících a nekontrolovatelných fondů k dispozici prvnímu ministrovi a prezidentu republiky je v západní demokracii naprosto šokující, deklamuje Alain Madelin, šéf Svobodné demokracie. Tento bývalý silný Chiracův stoupenec, a dokonce po čtyři měsíce i ministr hospodářství a financí, už šest let otevřeně vystupuje proti existenci tajných fondů. Madelin je vedle Chiraca a Lionela Jospina dalším z desítky kandidátů na příštího francouzského prezidenta. V posledním roce se jméno pravicového prezidenta objevilo hned v několika soudních fasciklech: od úplatku při sjednávání státních zakázek, přes nelegální financování politických stran a nejasné pracovní smlouvy pro členy partaje až po dnešní „travelgate . „Ještě nikdy v historii francouzské republiky nebyl prezident tolik popotahován justicí. Neříkám, že je vinen, ale autorita státu byla vážně poškozena, zhodnotil situaci šéf socialistické strany Francois Hollande. Body pro Jospina. Premiér Jospin se celou dobu snaží stát stranou a jeho reakce pro tisk jsou umírněné. Armáda jeho minis–trů však musela reagovat na hodinový televizní prezidentův proslov ze 14. července, klíčové každoroční rendez–vous s francouzským lidem. Chirac stylem „nejlepší obranou je útok pohanil ekonomicky vývoj země za čtyři roky levicové vlády. Řekl například, že nezaměstnanost klesla ve Francii méně než v okolních zemích. Skutečnost je jiná. Když v roce 1997 Chiracovi spojenci, kabinet pravého středu, předali klíče od Matignonu socialistům, v zemi bylo 12,5 procenta lidí bez práce. Nyní se nezaměstnanost už několik měsíců drží na osmnáctiletém minimu 8,7 procenta. Lépe si v letech 1997 až 2000 vedly jen Irsko a Španělsko, jak srovnává agentura Reuters. Šéf socialistické strany Holland říká, že Chirac pravdou šetří. Jestli se ji někdy Francie doví, je ve hvězdách. Soudci měli zatím příležitost vyslechnout vlivnou Chiracovu dceru Claude, která se stará otci o image. Prezidentská kampaň však ještě čeká na svůj oficiální začátek, a tak možná celá aféra podle komentátorů vyvrcholí až na podzim.
