Povolební Paříž nebude nadšena rozšiřováním unie
Vůdce francouzských nacionalistů Jean-Marie Le Pen šel do druhého kola prezidentských voleb s pověstí bojovníka proti evropské integraci. Téměř celá politická scéna mimo krajní pravici mobilizovala své síly v boji proti extremismu, a musela tedy odmítnout i Le Penovu euroskepsi. Jestliže někdo opravdu vydělává na Evropské unii, jsou to francouzští zemědělci, volali Le Penovi odpůrci.
Nikdo příliš nemluvil o tom, že právě unie chystá reformu zemědělské politiky, kterou většina Evropanů kromě Francouzů považuje za neudržitelnou. Tato reforma je také předpokladem příštího rozšíření unie, neboť na Západě nikdo nehodlá dotovat farmáře ze střední a východní Evropy. Jednání o kapitolách týkajících se rozpočtu a zemědělství ještě může výrazně zkomplikovat rozhovory o přijetí dalších zemí – včetně České republiky.
Pokud by se mělo vše ubírat směrem, který si přejí zastánci rozšíření Evropské unie, museli by se francouzští zemědělci uskrovnit (nebo spoléhat na francouzskou státní kasu, jež však i tak bude pod velkým tlakem). Lze to nyní od nich očekávat? Přesvědčí je o tom staronový prezident Jacques Chirac, který by bez hlasů venkovanů možná ani nepostoupil do druhého kola voleb, v němž teprve zaznamenal historický úspěch?
Chirac zemědělec.
Poté, co v Evropě trochu ochladlo nadšení z drtivé porážky Le Pena ve druhém kole (nezískal ani dvacet procent hlasů), se z diplomatických kruhů v Bruselu ozvaly i varovné hlasy. Chiraka ve druhém kole volila celá levice, na jejíž podporu už však v budoucnosti spoléhat nemůže. Prezidentovi republikáni naopak budou muset přetáhnout na svou stranu alespoň část Le Penových voličů. Nelze tedy vyloučit, že Chirac bude razantněji hájit francouzské zájmy.
„Bohužel jsem přesvědčena, že Francie může být obstruktivnější,“ uvedla analytička německé Rady pro mezinárodní vztahy Ulrike Gürotová (citace agentury Reuters). Předpovídá, že Paříž se bude snažit získat více výhod předtím, než umožní rozšíření Evropské unie.
Vše ovšem záleží také na tom, kdo vyhraje červnové parlamentní volby. Pokud to bude pravice, Chirakův vliv postačí, aby byl silným vládcem země. Úspěch socialistů by naopak prezidentovu pozici výrazně oslabil.
Chirakova politická minulost naznačuje, že na potřeby francouzských zemědělců rozhodně nezapomene. Staronový prezident se mezi rolníky těší tradiční oblibě, na venkově má stabilní voličskou základnu. Před lety Chirac řídil ministerstvo zemědělství a před letošními volbami kritizoval socialisty premiéra Lionela Jospina, že mají na svědomí pokles příjmů zemědělců.
Zpevnit hranice unie.
Ještě více však bude Paříž zajímat to, jak se Evropská unie vypořádá s organizovaným zločinem i ilegální migrací. Mnozí Francouzi mají strach, že po rozšíření unie čeká západní Evropu další příliv kriminálních živlů. Pochybují, zda budoucí noví členové dokážou dobře hlídat své východní hranice.
Evropská komise se snaží těmto pocitům čelit. Dva dny po francouzských volbách schválila dokument, ve kterém vyzvala členské i kandidátské země k lepší ochraně (současných i budoucích) vnějších hranic unie. „Ve společné politice Evropské unie jsou odpovědi na obavy, jež vyjádřili mnozí voliči ve Francii,“ prohlásil šéf komise Romano Prodi.
Francouzské volby, které prokázaly strach lidí z globalizace, budou mít značný dopad na celoevropskou politiku. Klasická pravice, včetně francouzské, vychází z toho, že kriminalita je tím nejdůležitějším problémem globalizace, jenž žene voliče do náruče extremistů. Levice sice více kritizuje ekonomické a sociální aspekty, ale i pro ni bude boj proti zločinu klíčovým tématem. Francouzské parlamentní volby – ať už bude jejich výsledek jakýkoliv - tento trend pravděpodobně potvrdí. Není bez zajímavosti, že v tomto duchu se vyjádřil také jeden z „otců moderní levice“, britský sociolog Anthony Giddens ve francouzském deníku Le Monde. Tento muž, který v minulosti pracoval na programu britského premiéra Tonyho Blaira, vyzývá levici, aby se zaměřila na témata, jež tradičně patřila pravici – kriminalitu a přistěhovalectví.
Francie regionů.
Francouzská pravice a levice se pravděpodobně shodnou i na potřebě přenést politiku více na úroveň regionů, menších administrativních celků. Odborníci totiž vyvozují závěr, že volby prokázaly špatnou vazbu mezi „třídou politiků“ a lidmi. Blíže k lidem na základě této logiky znamená decentralizaci.
Z evropského hlediska může jít o skutečnou revoluci. Zatímco Němci se svými spojenci již dávno prosazují „Evropu regionů“, Francouzi patřili mezi obhájce centralizovaných států (v tomto bodě tedy byli paradoxně názorově sblíženi s českou Občanskou demokratickou stranou a Václavem Klausem).
Jmenování „venkovského“ politika Jean-Pierre Raffarina do čela francouzské vlády je z tohoto hlediska symbolické. A socialisté? Ti už s heslem decentralizovat vytáhli do parlamentních voleb.
