Na měnovou politiku má premiér Miloš Zeman ve svém poradcovském týmu rozhodně méně kvalitních lidí než na vytváření difamačních kampaní stylu Olovo. Jinak by těžko mohl napsat článek do Mladé fronty Dnes, v němž v sobotu 2. prosince polemizoval s prezidentem Havlem o měnové politice. Sám totiž, jak je zřejmé z použitých argumentů, toho o měnové politice moc neví. O to odhodlaněji své teze předestírá veřejnosti.
Je například naprosto nepochopitelné, jakým způsobem premiér došel k názoru, že programem nově jmenovaného guvernéra je drastické zvýšení úrokových sazeb. Tůma totiž veřejně neprohlásil nic jiného, než že nastavení měnové politiky v době recese bylo správné, ale protože recese končí, je třeba uvažovat o jejích nových parametrech, tedy případně i o zvýšení úrokových sazeb. Nikdo se zdravým rozumem nehovoří o razantním zásahu centrální banky, podobném tomu, který si v roce 1996 vynutila katastrofálním tempem rostoucí vnější nerovnováha projevující se schodkem zahraničního obchodu. Řeč je o tak–zvaném soft landing, tedy měkkém přistání úrokových sazeb na dlouhodobě udržitelné úrovni po silných prorůstových stimulech. Je to záležitost navýsost odborná a vyžaduje náročné analýzy týkající se například stupně využití produkčních kapacit a jejich struktury, nákladových tlaků v ekonomice, působení fiskální politiky na poptávku, vývoje běžného i kapitálového účtu platební bilance. Zeman, ačkoli nic z toho nemá k dispozici, neváhá s jednoznačným závěrem. Tůma i viceguvernér Niedermayer jsou protiinflační jestřábi a ohrožují českou ekonomiku a pracovní místo tety z Orlických hor.
Minulý týden zveřejněné údaje o vývoji platební bilance poměrně ostře kontras–tují se Zemanovým tvrzením o podchlazené ekonomice. Deficit vzrostl velmi výrazně nejen pod tlakem dovozních cen energetických surovin, ale i vzhledem ke zvyšující se domácí poptávce. Ctěné pozornosti premiéra lze rovněž doporučit kolonku o vývoji portfoliových investic, v níž dramaticky roste jejich odtok ze země někam jinam, kde jsou vyšší úrokové sazby. Bankovní rada přesto konstatovala na svém posledním měnovém zasedání, že na zvyšování sazeb je ještě času dost. Hrůzné scénáře vraždy prosperující ekonomiky se nekonají, a dokonce je ani nikdo nechystá.
Být v tuto chvíli v kůži ministra Kavana, čekajícího na srdeční chirurgický zákrok, dost bych se třásl o život. Není vyloučeno že podle stejné logiky Zeman vysvětlí kardiochirurgům, kudy mají vést ten bypas a kolik jich tam vlastně mají přišít.
Existence našeho současného premiéra je tak největším argumentem pro tvrdé zastánce nezávislosti centrální banky. Krvavou mlhou zastřený zrak politika nevidí třísky, když se kácí les a bojuje se o kýžený hospodářský růst. Nechat tyto lidi sahat na měnu znamená pro ekonoma hrůzné sny o dobách Výmarské republiky v Německu. Tam museli zaměstnavatelé dělat během pracovní doby přestávku, aby lidé mohli v půli šichty pobrat výplatu a nakoupit si, protože do konce směny ceny poskočily o další desítky procent.
Proto také Evropská komise napsala do poslední hodnotící zprávy, že novela zákona o České národní bance je neslučitelná s unijním právem. Poslanci ODS a ČSSD přesto přehlasovali minulý týden prezidentovo veto a nebezpečný paskvil od Nového roku platí. Miloš Zeman po hlasování řekl, že neslyšel žádného bruselského komisaře protestovat proti této novele. Doufejme, že žádný komisař v Bruselu nečetl Zemanův článek v Mladé frontě Dnes. Ostudy už máme i tak dost.
