Proč ředitelé tak záhy odcházejí?
Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) má za necelé dva roky třetího ředitele. O kvalitě jednotlivých šéfů nechť kvalifikovaně uvažuje zřizovatel – ministerstvo zdravotnictví. Zkušenost však říká, že časté chirurgické zásahy do vedení instituce nejsou o nic méně nevhodné než dlouhodobá neměnnost personálních a procesních struktur.
Odchod Karla Filipa.
Dlouholetého ředitele IKEM Karla Filipa nečekaně odvolal v květnu 2004 tehdejší ministr zdravotnictví Jozef Kubinyi. Jeho předchůdkyně Marie Součková přitom tvrdila, že Karel Filip, který je uznávaným odborníkem na diabetes a choroby jaterní, se osvědčil i jako manažer ,a o jeho výměně neuvažovala. Jozef Kubinyi ale Karlu Filipovi vytkl, že IKEM pod jeho vedením příliš preferoval klinickou činnost na úkor experimentální medicíny a ředitel požadoval dodatečné stovky milionů na dostavbu institutu, která se neúměrně protahovala. Stínový ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek Filipův odchod komentoval jako zahájení čistky s cílem centralizovat fakultní nemocnice. „Odvoláním Filipa zahájil proces politizace zdravotnictví,“ prohlásil o Jozefu Kubinyim.
Odchod Rudolfa Poledneho.
Novým ředitelem se stal Rudolf Poledne, významný biochemik. Vydržel ve funkci do letošního 30. března, kdy ho odvolal David Rath. Svůj nečekaný krok zdůvodnil tím, že Rudolf Poledne nerespektoval ministerské embargo na nové investice a chtěl v IKEM za cenu zadlužení institutu postavit pracoviště magnetické rezonance v hodnotě asi třiceti milionů korun. Původně přislíbené investiční prostředky ministerstvo IKEM stejně jako dalším přímo řízeným zařízením pro letošní rok škrtlo, protože byly použity na likvidaci zadluženosti státního zdravotnictví.
Pod povrchem oficiálního zdůvodnění leží spekulace, že Rudolfu Polednemu zlomil ředitelský vaz také nesouhlas s výstavbou brněnského Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC). Centrum, které bude objektivně konkurovat IKEM, považoval za zbytečné, zatímco David Rath a zejména jeho náměstek Michal Pohanka, bývalý ředitel Fakultní nemocnice u svaté Anny, v jejímž rámci má ICRC působit, výstavbu podporovali. David Rath i Michal Pohanka tuto spekulaci popírají, Rudolf Poledne se prozatím nechce ke svému odvolání vyjadřovat.
Komentář Tomáše Julínka.
Tomáš Julínek je naopak přesvědčen, že postoj k ICRC hrál v odvolání Rudolfa Poledneho roli. Mimo to je prý za jeho odchodem i neochota sloučit IKEM s Fakultní Thomayerovou nemocnicí a podpora, kterou poskytl Janu Černému, jenž byl odvolán z funkce ředitele brněnského Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie, protože se bránil sloučení centra s nemocnicí u svaté Anny a patřil k odpůrcům ICRC. Na rozdíl od svého vyjádření v roce 2004 už Tomáš Julínek nevidí v Rudolfu Polednem nástroj politizace zdravotnictví. Naopak zdůrazňuje, že Rudolf Poledne není členem ČSSD. Ve vztahu k „nově dosazenému řediteli IKEM“ Rudolfa Poledneho vymezuje vůči Štefanu Vítkovi tím, že „neseděl s ministrem Rathem v komisích České lékařské komory“.
Příchod Štefana Vítka.
To je politizace záležitosti, na niž má ovšem Tomáš Julínek jako politik právo. Tím spíše, že David Rath je též politikem. Problematické ale je, že byl do této šarvátky vtažen Štefan Vítko, který se prokazatelně s ministrem zdravotnictví zná jen povrchně a nelze říct, že by spolu vysedávali v komisích. Tomáš Julínek a David Rath jsou lékaři stejně jako Štefan Vítko. Díky své veřejné a politické angažovanosti jsou mediálně podstatně známější. Štefan Vítko má ale proti nim zase tu přednost, že je v národním i mezinárodním měřítku uznávanou lékařskou kapacitou a od roku 1992 úspěšně vede Transplantační centrum IKEM.
Komentář Vladimíra Bartoše.
V průběhu přípravy tohoto článku zveřejnila ČTK v rubrice Protext příspěvek Vladimíra Bartoše, bývalého přednosty Centra diabetologie IKEM, dnes vědeckého pracovníka tamtéž, který v institutu působí třiatřicet let. Protext je komerční služba, kterou může využít ten, kdo chce použít kanálů ČTK k šíření svého názoru. „Moji spolupracovníci dobře vědí, že má povaha mne ochraňovala před mediální angažovaností. Nuže, troufám si to napravit,“ píše profesor Bartoš a mluví o tom, že „změny na vedoucích místech jsou často rizikem politických spekulací“. Takovou situací má být „neuvážené a bezdůvodné odvolání ředitele Karla Filipa, který vedle mnoha odborných a organizačních zásluh měl vysokou manažerskou kvalifikaci“. Rudolf Poledne, píše Vladimír Bartoš, je „vynikající biochemik, který má významné úspěchy ve výzkumu aterosklerózy“, ale přišel do funkce bez manažerských zkušeností.
Štefana Vítka charakterizuje profesor Bartoš jako letitého Filipova spolupracovníka, který „prokázal své manažerské, organizační a klinické schopnosti postavením transplantací orgánů na nohy nejen v IKEM, ale nepřímo v celé České republice“. „Důvodem mého článku,“ píše, „je prevence politických spekulací, které by mohly změny na místě ředitele IKEM provázet a svádět k falešným politickým interpretacím. Osobně pokládám jmenování nového ředitele za nápravu předchozí unáhlenosti bez vedlejších politických záměrů.“
