Moody´s je první z nejrespektovanějších ratingových agentur, která pozdvihla finanční důvěryhodnost Ruska na civilizovaný investiční stupeň. Tato zpráva nedopadla na finanční trhy jako blesk z čistého nebe. Počítalo se s tím. Nejpozději po očekávaném vítězství Vladimíra Putina v prezidentských volbách v březnu 2004 změní jistě své hodnocení i další ratingové společnosti.
Slova ruského ministra financí Alexeje Kudrina, že jde o pochvalu ruské vlády za reformní úsilí, jsou přehnaná. S ekonomickými reformami je to v Rusku stejné jako u nás s reformou veřejných financí. Hodně slov, málo skutků. Hlavní změny se týkají posilování pozic Putinovy petrohradské brigády a spřízněných představitelů silových struktur uvažujících ve zřetelně sovětském stylu. To už ale není na závadu. Ruský prezident se kamarádí s nejpřednějšími světovými státníky. Ti oceňují v Rusku hlavně politickou a ekonomickou stabilitu. Stejně jako v Číně. Kdysi oslavovaný reformátor Jegor Gajdar, který na začátku devadesátých let zbídačil většinu ruských rodin, byl uznán za břídila.
Všeobecné očekávání masivního přílivu zahraničních investic do Ruska se pravděpodobně naplní. Stejný rating má u Moody´s Slovensko, které tento boom právě zažívá. To v Česku jistě potěší každého slavjanofila, ale pragmaticky vzato vane z východu chladný vítr. Možnosti světových investorů nejsou neomezené. Řeči o výjimečné flexibilitě, vzdělanosti a kulturnosti české pracovní síly jsou poněkud sebestředné. Ruská řemeslná kultura je sice mizerná, ale ta ve většině plechových hangárů, které lze rychle vyklidit a jejich zařízení přesunout dále na východ, není ani zapotřebí. Ruská technická inteligence je mimoto dobře vzdělaná. Stejně jako exaktní vědeckovýzkumná komunita. Sice prořídlá odchody do zahraničí, ale pořád ještě prvotřídní. I angličtina mladé Rusy hodně baví. Cuba no, Yankee yes a Němci také.
Pokud jde o Čechy a Moravany, byli jsme kdysi parťáci z nouze. Levicovost české sociální demokracie se projevuje v tom, že se snaží forsírovat Rusko jako jeden z hlavních směrů naší zahraniční obchodní expanze a podpírá to tvrzením o jakýchsi tradičních vazbách. Ty jsou dnes ovšem stejně živé jako Deník Im(n)puls. Největším úspěchem českého tažení na východ zatím bylo vyřešení podstatné části ruského dluhu. Fundamentálním předpokladem zdaru tohoto úsilí byly příznivé ceny ropy a surovin, které umožnily Rusku stát se pár let po finančním krizi spolehlivým plátcem závazků.
Většina českých firem nemá sílu razantně se zúčastnit investiční invaze do Ruska. Jeho příznivé ratingové hodnocení nám hlavně sděluje, že se na tamním trhu ještě pevněji usadí kapitálově lépe vybavená konkurence. Demokracie ale není tak bezpodmínečným předpokladem ekonomické prosperity, jak se někdy tvrdí, takže není vyloučeno, že se spotřebitelská poptávka na ruském vnitřním trhu jednou zvýší natolik, aby o něm bylo možné opětovně uvažovat jako o významném odbytišti produkce v Česku působících firem. Ale kdy to bude? Čort znájet.
