Sedm měsíců se čeští politici snaží... A nic
Po roce Vánoce přicházejí… Po půl roce od voleb však vláda pořád nikde. Prozatímní premiér, prozatímní předseda sněmovny, prozatímní ministři, prozatímní opozice - česká společnost si uvykla žít v prozatímních politických kulisách, kde politikům nelze ráno věřit, co budou říkat večer. Jejich dokolečka omílané argumenty už znějí našim uším jako obehraný evergreen, ale pozor. I zelená hruška na zahradě malostranské centrály ODS stačila na televizních záběrech z povolebních tiskovek postupně zežloutnout, opadat a málem i zapadnout sněhem, kdyby pánbůh dopustil. Podobné je to s politickými ideály obyvatel, uměle vybuzenými na jaře ve voličích pomocí kampaně za krvavé miliony korun - nekonečný pat přežily jen pahýly, zapadané popílkem z příležitostí spálených při každodenním obrušování názorových hran. Vzkřísily by ještě vůbec důvěru lidí předčasné volby, kdyby na ně došlo?
Poslední (zatím) krach vyjednávání o vládě ODS, ČSSD a KDU-ČSL zatím překonává vše, čeho jsme dosud byli svědky. Program i personální složení chystaného kabinetu byly skoro hotovy, mělo jít o nejreformnější vládu v historii České republiky. Jenže už od června občanští i sociální demokraté věří, že se odněkud musí vynořit zázračný recept, jak ošálit nemilosrdnou stovkovou remízu ve sněmovně a jak vládnout bez toho druhého. Úsilí o dohodu jen předstírají kvůli voličům, aby se neřeklo. Hrají o čas, mezi oficiálními pokusy však jejich různí fámulové hledají úplně jiné cestičky k triumfu. Tentokrát se ODS vymlouvá na údajně tušenou nevůli ČSSD k realizaci přislíbených reforem, ale zřejmým důvodem ke změně kurzu je ve skutečnosti existence zběhlého poslance ČSSD Miloše Melčáka a možná i některých dalších nespokojenců v sociálnědemokratickém klubu. Mirkovi Topolánkovi se tak otevřely hned dvě cesty k cíli: buď zkusit sestavit vládu s Čunkovými lidovci a Bursíkovými zelenými, nebo si počkat na třetí pokus v režii ODS a v nejhorším případě riskovat předčasné volby, jejichž konání si strana beztak přeje. Pak by se vlastně dnešní, stále ještě povolební jednání dalo nazvat jednáním předvolebním.
Což o to, plán je to fikaný. Pomsta Jiřímu Paroubkovi za jeho letní extempore s Miroslavem Kalouskem musela být pro Mirka Topolánka sladká. Jiřího Čunka by si předseda ODS mohl získat nabídkou většího počtu ministerských křesel, než lidovcům kynulo z projektu ODS/KDU-ČSL/ČSSD, zlákat jej může i nadějí na brzkou výměnu křesťanskodemokratického poslaneckého týmu. Jenže je tady i dost rizik. Prezidentova trpělivost je, zdá se, u konce. Aby Klaus veřejně mluvil o povolávání premiéra na Hrad nebo o možnosti vrátit jmenování předsedou vlády, to tu ještě nebylo. Rušno je i v samotné ODS, kde se některé skupiny pokoušejí otáčet kormidlem směrem k dohodě se Zemanovskou částí sociální demokracie, a Topolánek je tak ve vleku událostí. Nebezpečná, protože nečitelná je i rostoucí rozklíženost poslaneckých klubů jednotlivých stran ve sněmovně. Běhy na dlouhou trať jsou v situaci chaosu nesmyslné a mohou kvůli nečekaným překážkám skončit za nejbližším rohem.
Topolánkova noc dlouhých nožů by se tak mohla rychle změnit v noc dlouhých nosů, jakmile by přestala fungovat sněmovní matematika a skupinky poslanců by si šly za svými zájmy bez ohledu na partajní disciplínu. Paroubek má pravdu, že politický marasmus není daleko; pak by se ovšem dnešní neblahé bezvládí zcela vymklo kontrole.
Při pohledu na mimořádné zanícení, s jakým se předáci parlamentních stran už sedm měsíců rvou o vládu v zemi, se na mysl dere otázka, proč vlastně ta urputnost? Vždyť jde o moc na pouhé čtyři, respektive dnes už jen skoro tři roky. Ne o královskou korunu na celý život. Nebo snad angažmá demokratického politika v České republice skýtá takový finanční či mocenský profit, že je třeba se za něj brát až do těch hrdel a statků? Asi ano. Důkazem jsou spekulace, že vznik skupiny takzvaných konstruktivních poslanců v klubu ČSSD, horujících pro setrvání strany v opozici, provázela korupce. Jaroslav Tvrdík dokonce pro týdeník EURO uvedl, že kdosi, „nejednající jménem vedení ČSSD“, žádal za hlasy části sociálnědemokratických poslanců funkci ředitele ČEZ, prý mohlo jít o Miroslava Šloufa. Pokud naši povedení politici chápou svou politickou misi už jen jako životní příležitost vylepšit si jednorázově rodinný rozpočet, pak ámen s tímto politickým systémem. Vítězství Sdružení Mostečané Mostu a potažmo komunistů v říjnových mosteckých komunálkách nad ODS i ČSSD ukazuje, že trpělivost lidí se zbytečně neutěšenými nebo korupčními poměry má své meze.
Topolánek si na ustavení pravozelené trojkoaliční vlády dal týden, ale dá se tomu věřit? Záleží ještě na tom? Vždyť řešení důležitých problémů státu stejně je a dále bude u ledu. Pokud se členové nové vlády přece jen ujmou svých úřadů ještě před vánočními svátky, pak to má význam jen z jediného důvodu. Našim politikům se bude lépe vysvětlovat, proč si mohou dovolit odjet na zaslouženou dovolenkovou lyžovačku do Alp.
