Fed zvýšil úroky na rekord, pokračování příště
Hodně, nebo málo? Pokračovat, nebo přestat? Reakce, které vyvolalo další zvýšení klíčových amerických úrokových sazeb, dělí pozorovatele na dva tábory. První skupina je přesvědčena, že úroky by měly stoupat ještě razantněji. Federální výbor pro operace na volném trhu (FOMC) se totiž obává, že americká ekonomika má všechny atributy přehřátí: náklady na pracovní sílu stoupají, nezaměstnanost je zatím nejnižší za posledních třicet let, výdaje domácností rostou, inflace se rozjíždí a růst produktivity práce zpomaluje. Odpůrci zásahů doufají, že se hospodářství dovede ochladit samo. A tvrdí, že éra New Economy, za jejíž synonymum bývají Spojené státy považovány, zpochybňuje staré modely řízení, které centrální banky uplatňovaly v podobných etapách. Hlavní měnový výbor Fedu, vedený Alanem Greenspanem, zvýšil minulý týden po čtyřech předchozích čtvrtinových přihazováních úrokovou sazbu, za niž půjčuje bankám na dvacet čtyři hodin, o polovinu procentního bodu na 6,5 procenta. Diskontní sazba stoupla stejným dílem na šest procent. Úřad, který standardně odůvodnil tento krok snahou o zpomalení enormní dynamiky, přistoupil k tak výraznému zvýšení – o celého půl procentního bodu – poprvé od roku 1995. Úroveň obou sazeb je nyní nejvyšší od roku 1991, kdy se Spojené státy začaly vymaňovat z recese. Greenspanův úřad, a to je novum, nicméně ihned vyrukoval s předpovědí, že přitvrzování bude pokračovat. „Růst poptávky překonal tempo zvyšování nabídky, což vyvíjí tlak na zdroje. Výbor má obavy, že tato disparita bude trvat, což posílí inflační nerovnováhy, stojí v oficiálním prohlášení FOMC. Další zásah by se mohl odehrát už koncem června. Opětovné zvýšení úrokových sazeb by zvýšilo všechny úvěrové náklady včetně hypoték, spotřebních a firemních kreditů, což by muselo ekonomický život podniků ovlivnit. „Předpokládáme, že sazby budou koncem června skutečně zvýšeny. Ve druhé polovině roku jsou další zásahy Fedu málo pravděpodobné, uvedl pro týdeník EURO analytik Raiffeisen Zentralbank Österreich Christian Zima. Ubrané desetinky. Zastáncům spíše evolučního řešení nahrávají statistické údaje amerického ministerstva práce za duben, zveřejněné v den, kdy Fed rozhodoval o hlavních sazbách. Průmyslová výroba sice stoupla o 0,9 procenta proti březnu (meziročně 6,1 procenta) a mírou vzestupu byla nejrychlejší od srpna 1998, index spotřebitelských cen ale zůstal beze změny. Ještě ve třetím měsíci roku přitom nabral 0,7 procenta. Meziroční inflace spadla na tři procenta ze 3,7. Meziměsíční údaj téhož ukazatele byl nejnižší od loňského června, ceny energie klesly nejvýrazněji od května 1997. Vzrostly naopak ceny automobilů, platby ve zdravotnictví (zhruba o 0,3 procenta) a ceny tabákových výrobků (o 4,4 procenta). Finanční trhy přijaly nová čísla příznivě – kursy amerických vládních obligací mírně zpevnily a dolar dále posílil vůči euru. Následné zvýšení úrokových sazeb mělo přesně opačný efekt: vládní obligace oslabily, akciové trhy mírně propadly. Fed oznámil, že za své hlavní poslání nadále považuje udržení rekordně dlouhé expanze, která trvá desátý rok po sobě. V prvním čtvrtletí roku 2000 se tempo ekonomického růstu zpomalilo (na 5,4 procenta z předchozích 7,3 procenta), zůstalo však nadále nad čtyřprocentním limitem. Ten uznává cedulová banka za maximálně přípustný z hlediska inflační hrozby. Přidejte bod! Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ovšem soudí, že by Američané měli zvýšit úroky o celé procento. „Jen tak se jim podaří zpomalit vysoký růst při udržení nízké inflace, píše se ve studii, kterou představila instituce v Paříži 11. května. Materiál připomíná březnové očekávání finančních trhů, že Fed zvýší do ledna 2001 základní sazbu o celý bod. „Americká ekonomika roste velmi rychle, mnohem rychleji, než jsme předpovídali, přiznal hlavní ekonom OECD Ignazio Visco. Rozhodný postoj Úřadu federálních rezerv ocenily Financial Times. A také ony očekávají, že si překotný růst vyžádá další zvýšení úroků. Tlak, jemuž byl měnový úřad v posledních měsících vystaven, byl enormní, ke strachu z náporu Nové ekonomiky se přidala nejistota, kam až vyžene virtuální bohatství, získávané na trhu s akciemi, chuť malých investorů utrácet. „Strategie Fedu dosud spočívala ve čtvrtprocentním zvyšování sazeb. Ale mohl ještě přitlačit, píše list. V okamžiku nebezpečné hospodářské expanze je uměním zpomalit růst tak, aby se motor nezadřel, upozorňují Financial Times. Možný scénář by nebyl složitý: jakmile by se rozbujela vysoká inflace, úrokové sazby by musely stoupnout ještě strměji, což by oslabilo ceny na akciovém trhu. Spotřebitelé by přestali utrácet, USA by ztratily pro zahraniční investory na atraktivitě. Dolar by šel dolů, financování rozpočtového schodku (za prvních šest měsíců fiskálního roku 2000 dosáhl 35,57 miliardy dolarů) by bylo přinejmenším obtížné. „Sazby by měly dále stoupnout. V situaci, v níž se nalézá americká ekonomika, není čas na hrdinství, soudí list. Dvojí výzva. V boji o osvojení si New Economy nemají Spojené státy soupeře. A platí současně daň – jejich dosavadní hospodářská struktura stojí před zásadní přestavbou. „Přizpůsobení ekonomiky požadavkům věku informací je největší výzvou od roku 1945, prohlásil ministr financí USA Lawrence Summers. Německý Handelsblatt konstatuje, že se americká ekonomika nachází v přechodném stadiu mezi vyráběním tradičního zboží a vývojem nových informačních a vědeckých produktů. Výrobky druhé skupiny, na rozdíl od průmyslového sortimentu, mají jednu výraznou přednost – náklady na jejich zhotovení jsou stále méně důležité, což umožňuje lepší dostupnost pro spotřebitele. A Spojené státy, soudě podle Summersových slov, se rozhodly z nových komunikačních technologií profitovat. „Máme vysoký růst produktivity práce, stabilní hospodářský růst a rostoucí blahobyt, pochvaloval si ministr. Informační revoluce, jež zachvátila Ameriku, postavila před tamní hospodářskou politiku minimálně dvě nové výzvy: umět naložit s rozpočtovými přebytky a definovat vlastní instituce tržního hospodářství, naznačuje německý deník. A tady míří prst i na Fed. Ten sám připouští, že se poměry mění. Greenspan už před časem v odpovědích na dotazy v ekonomickém klubu v New Yorku uznal, že si cedulová banka nemůže dovolit čekat na jasnější obraz rychle se měnící ekonomiky. Signál, že je růst sazeb nevyhnutelný, byl na světě. Bohatí a chudí. Desetiletí ekonomického růstu postavilo na nohy americké domácnosti. Zároveň však mezi nimi prohloubilo jako nikdy dříve rozdíly v majetku a příjmech. Úřad federálních rezerv, který oslovil v roce 1998 čtyři tisíce domácností, porovnal své zjištění s předchozími údaji z let 1989, 1992 a 1995. A varoval, že vedle bohatství a mezd stoupá i zadlužení. Počet rodin, které nejsou schopny po dva měsíce splácet dluhy, stoupl z 7,1 procenta v roce 1995 během tří let na 8,1 procenta. „Poptávka vyvolaná růstem bohatství, zejména akciového, může překročit americké výrobní kapacity a vyvolat inflaci, znovu nabádá Greenspan. Aktiva domácností po odečtení dluhů vzrostla ve tříletém období od roku 1995 do roku 1998 o 17,6 procenta, z 60 900 dolarů na 71 600 dolarů. Podle stejného mediánového ukazatele, který stanovuje hodnotu majetku, při níž je polovina domácností nad její hranicí a polovina pod ní, stoupla cena držených cenných papíru v americké domácnosti z 15 400 dolarů (1995) na 25 000 dolarů (1998). Majetková nerovnost se prohloubila nejméně v osmnácti amerických státech, nejvíce v New Yorku. Zatímco část analytiků považuje rozdíly za neškodné, protože ekonomický rozmach zlepšuje situaci všech obyvatel, jiní zdůrazňují, že rostoucí propast pohlcuje střední třídu, která je na Západě považována za jednu z klíčových sociálních vrstev. Za další neblahý následek rozevírajících se majetkových nůžek označují pozorovatelé nechuť vyšších vrstev investovat do všeobecně prospěšných a veřejných institucí, jakou je například školství. Váhavý euroland. Letošní vyhlídky americké expanze jsou podle Joela Naroffa z poradenské firmy Naroff Economic Advisors stále velmi dobré, ale kdyby příští rok Fed úroky dále agresivně zvyšoval, expanze by se výrazně ztlumila. Greenspan nicméně v této souvislosti opětovně naznačil jisté znepokojení nad vývojem na americkém kapitálovém trhu. Technologické akcie přilákaly v posledních měsících ke spekulacím řadu drobných investorů, kteří přesunuli relativně značnou část uspořených prostředků z bankovních depozit do akcií. Naopak prezident Evropské centrální banky Wim Duisenberg se nehodlá nechat vyvést od spekulantů z konceptu. Vyšší úrokové sazby se přesto zdají být i v Evropě, rozčarované pádem společné měny (EURO 20/2000), brzkou jistotou. Termín není znám. Spojené státy demonstrovaly podle finančních expertů citelným zvýšením úrokových sazeb odhodlání neztratit kontrolu nad hospodářským vývojem ve vlastní zemi. A podtrhly svou roli jako hospodářské mocnosti číslo jedna. Toto počínání, jak tvrdí znalci, je kontrastním programem k váhavému počínání v eurolandu. Rozdíl mezibankovních sazeb nebude mít zřejmě dlouhého trvání. „Evropská centrální banka bude muset reagovat. Dnešní rozdíl 2,75 procentního bodu se letos sníží na zhruba dva body, odhadují odborníci. Možnost přímé intervence ve prospěch slabého eura Duisenberg tvrdošíjně odmítá. Naposledy zvýšila centrální banka eurozóny sazby 27. dubna. Základní sazba nyní činí 3,75 procenta.
