Brazílie svého času chtěla pojmout fotbalové mistrovství i letní olympiádu – stejně jako Japonsko, Jižní Korea, Čína a svým způsobem i Rusko před ní – coby důkaz dospělosti, představení dokládající její postavení jako mocnosti, s níž je na světové scéně nutno počítat. Brazilci mohou milovat fotbal, ale nepokoje naznačují, že opravdu hodně Brazilců si myslí, že jsou i lepší investiční alternativy než výstavba stadionů a sportovišť, školstvím počínaje a veřejným zdravotnictvím konče.
Když se podíváme čistě na míru investic v Brazílii v poměru k HDP, ta se po roce 2010 snižuje a loni byla podle statistik Mezinárodního měnového fondu s 18,3 procenta nejen nižší než světový průměr, ale o čtyři procentní body nižší než v Česku. Jinak řečeno, brazilská ekonomika je s HDP 2,2 bilionu dolarů („přespalečně“ oproti té české 11násobná) tak velká, že na investiční aktivitě se oba podniky makroekonomicky nijak významně nepromítly a rozhodně nebyly schopny zvrátit trend. Brazilský ministr turistiky Vinicius Lages sice predikoval, že jen v letošním roce bude přínos pro HDP 14,2 miliardy dolarů, jenže srovnejte si to s těmi 2,2 bilionu, a to byl zdaleka nejoptimističtější.
Strahovský příklad
Viceprezidentka Moody’s Barbara Mattos dospěla k závěru, že celkový efekt bude zanedbatelný, neboť krátkodobé zvýšení maloobchodních tržeb a příjmů z cestovního ruchu se v podstatě vynuluje po zohlednění vícenákladů danými dopravním zatížením a ztrátou produkce způsobenou sníženým pracovním nasazením. Po započtení výnosů a nákladů se celkový efekt fotbalového šampionátu odhaduje někde mezi nulou a v podstatě zanedbatelnými 2,6 miliardy dolarů netto kladného efektu.
Najdete samozřejmě i jiné studie, které dlouhodobý efekt šampionátu a olympiády hodnotily velmi vysoko z hlediska tvorby pracovních příležitostí a příznivých dopadů na ekonomický růst, ale historie obdobných podniků pořádaných ve světě spíše nabádá k tomu je hluboko diskontovat. Zbudou náklady na údržbu anebo pohled na to chátrání. Jeďte na Strahov, ať máte historický náhled, jak tyhle stavby dopadají.
Zadlužení oligarchové
Ostatně asi nejlepším chladivem pro přehnaný optimismus bude „Putinova olympiáda“ v Soči, která proběhla navzdory škarohlídským předpovědím bezvadně a všechno se sice na poslední chvíli, ale přece stihlo. Nyní zbývá žít s konsekvencemi podniku, který s odhadovanou sumou 51 miliard dolarů celkových nákladů opravdu představil nové měřítko, pokud jde o pálení peněz tempem spotřeby paliva v raketoplánu. Letní olympiáda v Pekingu byla o osm miliard levnější, a že to byla velká přehlídka „bílých slonů“.
Hotely navzdory letní sezóně v jediném velkém ruském přímořském subtropickém městě (pokud pomineme recentní akvizici Jalty na Krymu) jsou obsazeny z nějakých 40 procent a tento týden proběhla médii zprávička, že ruští oligarchové, jejichž SPV (Special Purpose Vehicle) si na financování resortů a sportovišť obětavě půjčila miliardy od státní Vněšekonombank, nehodlají půjčky splácet a zřejmě skončí v bankrotu. Šéf Vněšekonombanky Vladimir Dmitrijev už v předstihu avizuje, že jeho finanční ústav bude potřebovat kapitálovou injekci. Postavili Vekselberg, Potanin a Děripaska, zaplatí bezejmenní Rusové…
Jedinou olympiádou, která skončila v zisku, a daňový poplatník byl milosrdně ušetřen, je paradoxně ta, které jsme se nezúčastnili, roku 1984 v Los Angeles. Takže teď je to 7:1, ale brzy přijdou další účty…
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
