Nositelé Nobelovy ceny za ekonomii diskutovali v Lindau o dnešní hospodářské krizi
Od roku 1951 se v bavorském městě Lindau každoročně setkávají laureáti Nobelovy ceny s vědci na začátku kariéry. Cílem setkání je dle předsedy pořádající nadace Stiftung Lindauer Nobelpreisträgertagungen am Bodensee Wolfganga Schürera vědecký dialog. Setkání v Lindau mají mladým vědcům z celého světa poskytnout příležitost promluvit zasvěceně s odborníky ve svém oboru, otevřeně s nimi diskutovat o zásadních tématech v jejich vědecké disciplíně a podporovat mezinárodní kontakty.
Návrat k původnímu poslání
Myšlenka pravidelných setkání vznikla z iniciativy švédského hraběte Lennarta Bernadotta, jehož rodina je v příbuzenském vztahu se švédskou královskou rodinou. Konference s mezinárodní účastí měla v padesátých letech napomoci německé vědě zapojit se do akademické diskuse po izolaci způsobené nacionálně socialistickým režimem. Původně se v Lindau setkávali nositelé Nobelovy ceny za chemii, lékařství a fyziku s vybranými mladými začínajícími vědci. Postupem času však tato setkání nabyla jiného charakteru. Přestala být místem podnětných diskusí a stala se spíše rutinní rodinnou sešlostí laureátů Nobelovy ceny, na níž byl vědecký dorost odsouzen do role vděčných posluchačů. Popularita každoročních setkání upadala a ztrácela na atraktivitě. To se změnilo v roce 2001. Na podnět tehdejšího německého prezidenta Romana Herzoga nastaly u příležitosti 50. výročí vzniku události změny, které měly tomuto exkluzivnímu setkání vrátit jeho původní poslání a získat mu ztracený zájem mladé akademické obce.
To se podařilo a od roku 2004 se každé dva roky pořádá také setkání nositelů Nobelovy ceny za ekonomii.
Vinu má bankovní sektor
Letos se od 20. do 23. srpna zúčastnilo této ekonomické části lindauských diskusí patnáct nositelů Nobelovy ceny a také šéf nejvýznamnější německé banky Deutsche Bank Josef Ackermann. Pořadatelům se podařilo získat hvězdy ekonomické teorie a zájem o jejich přednášky byl úměrný jejich popularitě.
Jedním z hlavních témat letošního setkání byla současná finanční krize. Laureáti se v zásadě shodli na tom, že krize nabyla tak velkých rozměrů především kvůli chybám rizikového managementu a špatným rozhodnutím a nedostatečné kvalifikaci bankéřů.
K nejsledovanějším účastníkům setkání patřil Muhammad Júnus, který pochází z Bangladéše, je zakladatelem Gramínské banky specializující se na poskytování mikroúvěrů a jako jeden z tvůrců mikrofinanční teorie v roce 2006 získal Nobelovu cenu za mír. Jeho výzva, aby nový světový ekonomický systém byl sociálnější a nezaměřoval se pouze na materiální statky, sklidila především u studentů bouřlivý potlesk.
Dalšími účastníky setkání byli laureáti Nobelovy ceny za ekonomii George A. Akerlof (2001), Robert J. Aumann (2005), Robert W. Fogel (1993), sir Clive W. J. Granger (2003), Daniel L. McFadden (2000), Finn E. Kydland (2004), Robert Mundell (1999), Reinhard Selten (1994), Robert M. Solow (1987), Roger B. Myerson (2007), Edmund S. Phelps (2006), John Forbes Nash (1994), známý z autobiografického filmu Čistá duše, Myron Scholes (1997) a bývalý hlavní ekonom Světové banky Joseph E. Stiglitz (2001).
Vrchol před námi
K největším kritikům bankovního sektoru patřil Stiglitz, který prohlásil, že vrchol krize nás teprve čeká. „Dříve nastávala taková krize jednou za sto let. Nyní se však objevují každých deset let a zaplatit je nakonec musí daňový poplatník.“ Stiglitz předpokládá, že krize se protáhne až do roku 2010 a bude stát americké hospodářství přes 1,5 bilionu dolarů.
Podpořil ho McFadden. Ten upozornil na to, že dříve banky chránily majetek zákazníků, ale dnes to často nečiní a bezohledně spekulují s penězi, jež jim byly svěřeny.
Laureáti se také shodli na tom, že je třeba úvěrové instituce lépe kontrolovat. Lišili se jen v otázce míry kontroly. Scholes, který v devadesátých letech se svým hedgeovým fondem LTCM způsobil na burzách malé zemětřesení, poukázal na fakt, že občas jsou náklady na regulaci vyšší než jejich účinek.
Dle účastníků setkání největší nebezpečí pro světovou ekonomiku nepředstavuje celosvětový růst inflace, ale globální hospodářská krize.
