Obhájce bývalého majitele Jukosu se specializuje na lidská práva v byznysu
Týden po zveřejnění petice na podporu Michaila Chodorkovského, kterou podepsali mimo jiné Václav Havel, Miroslav Kalousek, Luboš Dobrovský a Michal Viewegh, přijel do České republiky jeho z Ruska vyhoštěný kanadský obhájce Robert Amsterdam. Nehájí jen ještě před pár lety nejbohatšího Rusa Chodorkovského, specializuje se na případy porušování lidských práv v byznysu.
EURO: Považujete prý otázku lidských práv v byznysu za své velké téma. Mohl byste tento názor více rozvést? AMSTERDAM: Mimořádně mě zajímá vztah mezi mezinárodním byznysem a lidskými právy a také mezinárodní politikou a lidskými právy. Řada právníků nepomohla svým klientům tolik, kolik bylo možné, neboť nevyužila šancí, které dává mezinárodní právo. Věnoval jsem se takovým případům ve Venezuele, Nigérii, Guatemale, Togu, Ghaně, Rusku a v dalších zemích, kde dobře nefunguje soudní systém.
EURO: Kdo byli a jsou v těchto případech vaši klienti? Byli to manažeři, jako Michail Chodorkovskij, bojující se státní mocí? AMSTERDAM: Byli to nejrůznější klienti, včetně hotelu Four Seasons, který zastupuji v jednom sporu ve Venezuele.
EURO: Jakou mají souvislost lidská práva se sporem hotelu Four Seasons ve Venezuele? AMSTERDAM: Venezuela má zkorumpovaný soudní systém. Byl jsem najat proto, že lokální partner hotelu Four Seasons mu vyhrožoval skrze manipulování soudy a policií, dokonce hrozil fyzickým násilím vůči zaměstnancům hotelu. Vzhledem ke složité arbitráži, sérii soudních sporů ve Spojených státech a politické akci ve Venezuele se nám podařilo ochránit Four Seasons. Tento hotel měl ve sporu nevýhodu v tom, že to je firma, která dodržuje nejvyšší standardy a nejvyšší míru etiky. V zemi s problematickým právním prostředím, jako má Venezuela, je hendikepem, dodržujete-li vysoké etické standardy, avšak váš protivník nikoliv.
EURO: Máte nějaké klienty, jejichž byznys hájíte z hlediska lidských práv i v demokratických zemích, kde jsou lidská práva standardně dodržována? AMSTERDAM: Ano, ale tyto případy jsou vesměs nudné. Hájím například politického vězně v Bulharsku, který je tam již deset let zavřený na základě naprosto vykonstruovaného obvinění.
EURO: Vraťme se do zemí, kde není nuda někoho zastupovat… AMSTERDAM: V Guatemale se již osm let zabývám složitým případem, vedeným proti jedné rodině oligarchů, která okradla mého klienta o dvě stě padesát milionů dolarů. Na tomto případu jsme vytvořili novou právní teorii státního převzetí, respektive ekonomickou teorii, kterou jsme přeložili do právní teorie. Popisuje situace, kdy se podnikatelské zájmy zmocní státu. Jiná varianta této teorie je nyní vidět v Rusku, tam jde o převzetí byznysu, kdy naopak stát se snaží pohltit soukromý podnik.
EURO: Vysvětlete tuto teorii. AMSTERDAM: V prvním případě, kdy se určité oligarchické skupiny zmocní státu, jde o situaci, kdy jsou v zemi zkorumpovaní politici i média a kdy není možné dosáhnout spravedlivého soudního procesu. Potom dochází také k porušování mezinárodního práva, včetně různých dohod o ochraně lidských práv. Druhý případ, kdy se stát zmocňuje soukromých majetků a podniká s nimi, vysvětluje, co se stalo se společností Jukos a co se dále děje dalším třiceti až čtyřiceti podnikům v Rusku. Měl bych asi také zmínit, že i Česká republika nemá v tomto směru nejlepší pověst, neboť je účastníkem mnoha arbitráží, které vytrvale prohrává. Týká se to právě vytvoření rovného podnikatelského prostředí a poskytnutí práva na spravedlivý proces.
EURO: Které konkrétní případy v České republice máte na mysli? AMSTERDAM: Neodvažuji se to říct, neznám zase tak dobře Českou republiku. Jsem tu kvůli panu Chodorkovskému, který nepochybně trpí tímto fenoménem v Rusku. Pokud čeští politici neprocitnou a nepochopí, jaké nebezpečí z toho případu Jukosu hrozí i Evropě, mohlo by se to stát i tady.
EURO: Co by se mohlo stát i tady? AMSTERDAM: Zavřete-li oči nad porušováním lidských práv a nedostatkům v právním prostředím v sousedních zemích, tak to má negativní dopad na vládu práva i ve vaší vlastní zemi.
EURO: Angažujete se i v kauzách, kde naopak byznys poškodil několik jiného. Například když ropné společnosti zdevastovaly půdu indiánských zemědělců v Ekvádoru? AMSTERDAM: Dělával jsem to, ale dnes se takovým sporům spíše věnují specialisté na životní prostředí. Já už ne.
EURO: Kdo platí vaše služby, například když hájíte toho politického vězně v Bulharsku? AMSTERDAM: Ten Bulhar nemůže nic platit, takže si to platím sám. Naštěstí ale ve většině případů ti, které hájím, platit mohou. Třeba v již zmíněném guatemalském případu zaplatil klient mnoho milionů dolarů na globální kampaň, aby pomohl nastolení vlády zákona v Guatemale.
EURO: Chodorkovskij vás také platí? Má stále k dispozici finanční prostředky, aby si mohl dovolit vaše právní služby? AMSTERDAM: O tom nechci mluvit. Není ale tím, kdo by potřeboval charitu.
EURO: Hovořil jsem loni na podzim v Petrohradě jsem s několika náhodně potkanými lidmi, ale také s místními novináři o případu Chodorkovského. Všichni říkali to samé a sice, že nepochybují, že proces proti Chodorkovskému je politicky zmanipulovaný, ale stejně tak že nepochybují o tom, že on se ke svému majetku dostal nezákonně. Rozhodně ho nevnímali jako nevinnou oběť. Víte, jak Chodorkovskij přišel ke svému majetku, jak ovládl Jukos? AMSTERDAM: V Rusku je těžké najít lidi, kteří úspěšným nezávidí jejich bohatství. Z těch lidí, které jste potkal, ani jeden neví o Chodorkovském vůbec nic, ani zbla, „no fucking piece“. Názory v Rusku jsou ovlivňovány státem kontrolovanými médii, která dělají všechno proto, aby odůvodnily státní krádež. K tomu, co se dělo v devadesátých letech, k tomu, jak Chodorkovskij přišel k Jukosu, řeknu jediné. Kdyby to bylo skutečným důvodem, proč stát ukradl Jukos, tak by musel také ukradnout Sibněfť. A mimochodem si myslím, že Chodorkovskij zaplatil za Jukos příliš mnoho, vždyť převzal společnost, která bankrotovala a jejíž zaměstnanci nedostávali zaplaceno. Za čtyři roky ji postavil na nohy a vyplatil první dividendu. On kupříkladu dvanáctkrát zlevnil náklady na dobývání ropy na Sibiři. A za všechnu svoji práci byl odměněn tím, že sedí v sibiřském vězení a minulý týden ho pobodali. Naštěstí ti lidé, se kterými jste se v Petrohradě setkal, nereprezentují názory Rusů. V Irkutsku byl nedávno proveden průzkum veřejného mínění, podle kterého by třicet procent lidí volilo Chodorkovského, kdyby kandidoval na prezidenta. Když kandidoval v Moskvě do dumy, do ruského parlamentu, tak v průzkumech preferencí vedl. Věřte mi, že kdyby to nebyl člověk s mimořádným intelektem a charismatem, nebyl by nyní v sibiřském vězení na čínských hranicí, kde se ho snaží zlomit a zničit.
EURO: Dává vám mezinárodní právo šanci pomoci Chodorkovskému? AMSTERDAM: Existuje soud pro lidská práva nebo jsou soudy v USA, které mohou řešit někdy i kauzy, jež se odehrály mimo americké území. Pak jsou instituce jako Rada Evropy ve Štrasburkum, kterou jsme v případě Chodorkovského využili. Zpravodajka Rady Evropy se účastnila procesu s ním a ještě než byl vynesen rozsudek, sepsala zprávu, podle níž nebyl ten proces spravedlivý.
EURO: Jak může Chodorkovskému pomoci soud v Evropské unii či v USA? AMSTERDAM: Soud pro lidská práva může pomoci, protože Rusko je signatářem dohody o lidských právech. A pokud dojde k tak drastickému porušení lidských práv jako v případě Chodorkovského a Jukosu, mohou se tím zabývat i národní soudy.
EURO: Vy jste byl z Ruska vyhoštěn. Zažil jste tam útoky vůči vám v souvislosti se zastupováním Chodorkovského? AMSTERDAM: Vyhrožovala mi moje první žena, i moje druhá žena. Vaše StB mě v dobách komunismu nepustila do Československa a fyzicky mě vyhostila z této země. Před policií jsem utíkal v mnoha zemích. Ruská tajná policie vyvíjí politiku strachu, takže moji ruští přátelé se obávají se mnou setkat, protože mají strach, že buď já, nebo oni jsme sledováni. Strachem něco v Rusku kritizovat jsou paralyzováni i zahraniční pracovníci, a to nejen v Rusku. Byl jsem svědkem londýnské prezentace šéfa společnosti Rosněfť Sergeje Bogdančikova před velkým množstvím analytiků a investorů. Chlubil se, že hodnota aktiv společnosti Rosněfť vzrostla z 8,7 miliardy dolarů od roku 2004 na 58 miliard v roce 2006. A nikdo se neodvážil zeptat na Jukos! Aktiva Rosněfti se nezvýšila proto, že by vyvinuli nějakou novou technologii, nebo že by našli nové naleziště ropy, ale proto, že ukradli aktiva Jukosu, původního vlastníka zavřeli a minulý týden se mu pokusili vypíchnout oči a nyní připravují veřejnou nabídku akcií. A západ mlčí.
EURO: Čeho myslíte, že se ti analytici a investoři v Londýně báli? Ruských tajných služeb? AMSTERDAM: Oni se nebojí ruské tajné policie, ale toho, že když položí nepříjemnou otázku, tak se jejich banka či investiční skupina v Rusku již nedostane k žádné zajímavé příležitosti. Ten konkrétní analytik pak kvůli tomu může být propuštěn. Kritizujete-li Rusko, zruší vaše víza a nenechají vás tam dělat byznys.
