A už je to tady. Obludná hradní fraška prezidenta Miloše Zemana s premiérem a šéfem ČSSD Bohuslavem Sobotkou nese další ošklivé plody. Poté, co jsme znovu zjistili, že naše ústava nemá hodnotu ani toaletního papíru, teď Zeman ještě navíc přiměl ČSSD, aby ve svých řadách radši našla vlastního prezidentského kandidáta. V Lidovém domě se fakt snažili.
Snad ze zoufalství z posledního předvolebního průzkumu CVVM, který ČSSD přiřkl 14 procent, čímž se volným pádem dotahuje na ODS, Sobotka vytáhl z klobouku dvě jména: ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka a šéfa Senátu Milana Štěcha. Z nich prý chtějí v ČSSD prezidentského kandidáta „vygenerovat“ během léta. Což premiérův výběr svým způsobem dovysvětluje; vždycky když politici začnou někoho „generovat“, skončí to generálním průšvihem.
Představa Štěcha nebo Zaorálka na Hradě není o nic méně děsivá než hradní současnost. Štěch je snad nejpřeplacenější politik v zemi. Až do listopadu byl deset let členem normalizační KSČ, načež přešel do odborů, které k ní mnohdy nemají daleko. V nich se proseděl až do čela. V roce 1996 se stal senátorem a do čela se proseděl i v Senátu. Jeho nejviditelnějším myšlenkovým projevem je loňský podpis hanebného „Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů“ na podporu Číny. I když: aspoň něco.
Takže si Štěch vlastně náramně rozumí se Zemanem. Ten se v Číně pro změnu inspiruje stabilizací společnosti, čímž, doufejme, nemyslí tamní „stabilizační“ vězeňské samotky. A podobně jako Zeman je i Štěch dobrou zárukou dodržování ústavy. Normalizační KSČ tu svou dodržovala tak důsledně, že sama vládala až do roku 1989. Na rozdíl od Zemana má ovšem Jihočech Štěch vědomostní rozhled jihočeské závodní kantýny.
Lubomír Zaorálek už mohl být i premiérem:
Kabinet by mohl dovládnout pod Zaorálkem, připustil Babiš
Zeman chtěl po návratu z Číny jmenovat premiérem Zaorálka
Nenávidím se za to, ale Zaorálka nejvýstižněji popsal Zeman, když ho značil za „kecálka“. To se ministr zahraničí naučil už při studiu marxisticko-leninské filozofie, jež bývá stejně jako on taky hodně dialektická. A dialektický Zaorálek zůstal i jako dramaturg ostravského studia, kde dozoroval nejen seriál Velké sedlo. Slyšel jsem ho plamenně vykřikovat na tolika sjezdech ČSSD, že mě v uších permanentně straší jak rumunské songy z Eurovize. Mám jen malý problém: z moře slov si nepamatuju jedinou Zaorálkovu myšlenku. A stejně tak ani i Štěchovu, u něj ovšem bez moře slov.
Možná proto, že žádné myšlenky ani nemají. Oba jsou prázdní kariéristi, jejichž prázdnost není o nic méně nebezpečná než Zemanova myšlenková plnost. „V sociální demokracii jsou silné osobnosti,“ řekl k prezidentskému zoufalství ČSSD Sobotka. Premiér sice působí nudně, lepší vtip jsem ale dlouho neslyšel. ČSSD a silné osobnosti? A kdo asi? Zeman už v ČSSD dávno není a Stanislav Gross i Roman Houska jsou mrtví. A ostatní buď ze strany utíkají, nebo se stávají obětí Sobotkova vnitrostranického džihádu.
Čtěte další komentáře autora:
