Farma Jeníkov u Miletína, vedená ing. Josefem Cermanem, je vyhlášená nejpočetnějším chovem chladnokrevných koní plemene Norik. V posledních letech chová i teplokrevné Shagia Arab a také patří mezi tři největší v ČR. "Podkováři u nás kovou pravidelně patnáct až dvacet koní," upřesňuje J. Cerman.
Farma Jeníkov u Miletína, vedená ing. Josefem Cermanem, je vyhlášená nejpočetnějším chovem chladnokrevných koní plemene Norik. V posledních letech chová i teplokrevné Shagia Arab a také patří mezi tři největší v ČR.
„Podkováři u nás kovou pravidelně patnáct až dvacet koní,“ upřesňuje J. Cerman. „Ostatním se pouze udržují kopyta. Po 6 až 8 týdnech se jim dělá korektura. Koním, kteří mají defektní postoj, se dělá častěji.“
* V ČR nastalo neobvyklé rozšiřování chovu koní. Myslíte si, že jsme již na vrcholu?
Asi řeknu, co řekli jiní. Bohatství společnosti souvisí s počtem koní využívaných pro volný čas. Jestliže dnes je v ČR asi 20 000 koní, je nízký počet těch, kteří pracují, a stále se zvyšuje počet koní i plemen, která jsou pro hobby. A myslím, že tomu tak bude i nadále.
* Kde vidíte hranici?
Pokud se dostaneme na úroveň někdejšího bohatého Německa, museli bychom počet koní ještě zdvojnásobit. Jestli se toho ještě dožijeme, nebo až naše děti, to nevím…
* Dorazila k nám obrovská vlna poníků…
To už na západ od naší hranice také bylo a přešlo. Pony má význam jen pro určitou věkovou hranici dětí. Pro děti od osmi do čtrnácti let je vhodnější, výškově přijatelnější než „dospělý“ kůň. Dítě vyroste a chce velkého koně. Pony je velice plodné plemeno, a proto je jich všude tolik. Osobně si myslím, že starší klidná Shagia udělá lepší službu než tvrdohlavý pony. Lidé si však stejně koupí poníka, protože se jim líbí. S tím nic neuděláme. Rakušané se přes nás zbavili Haflingů a ti se dnes už pašují přes nás do Polska.
* Máte pro to nějaký důkaz?
Jistě. Přišel za mnou člověk, abych mu přepravil koně, že s ním musí být v šest večer na Krkonoších kvůli kování. Přitom mi bylo jasné, že tenhle kůň v životě nebyl kován a do smrti nebude…
* Jakého koně doporučíte podnikatelům, kteří chtějí rekreačně jezdit?
Lidé, co mají své peníze, mají i svůj rozum. T i si poradit nedají. Oni jsou ochotni se svézt na koni, ale nechtějí se to učit. Vždyť i řidičský průkaz udělali za čtrnáct dnů! Proto mám s nimi nejhorší zkušenosti. Že nemají nic odježděno, je vidět, když ke koni přistupují. Podobnému podnikateli, když je lehčí váhy, řeknu - pro vás stačí hucul, a když má přes 100 kg, tak mu doporučím norika. Jenomže takový člověk si s sebou veze přítelkyni, a ta mu doporučuje kladrubáka. A on si ho koupí. Pak si párkrát natluče a nakonec to dává - samozřejmě bez těch pádů - večer k dobrému. Místo toho, aby se něco naučil a pak poslal norika dál, tak zkazí vše už na začátku.
* Mluvíte z vlastní zkušenosti?
Pochopitelně. Mám dva černé valachy. Jeden byl pro podobného zákazníka vhodnější, ale byl o dva centimetry nižší. Zákazník si usmyslil, že chce toho většího. Já mu na to říkám: dobře, ale je to šmajda. Napíšu vám do smlouvy, že ho považuji za turisticky méně vhodného. Tak to já ho nechci, když je méně vhodný, řekl mi zákazník. Nakonec jsem byl rád, že nekoupil. Cítil jsem, že by s ním v budoucnu byly potíže. Nespokojený zákazník je vždy špatná reklama. Lepší je, když vás chválí - třeba Frýdlantská lesní společnost od nás koupila sedm noriků.
