Prodej studií má pomoci Moravii Steel k Nové huti
Monstrózní majetkovou ruletou, která může zahýbat celou ekonomikou, zřejmě zatočí toto úterý ocelářský boss Tomáš Chrenek. Firma Moravia Steel, které je Chrenek spoluvlastníkem a v níž působí i jako předseda dozorčí rady, hodlá vyhlásit veřejnou soutěž na prodej Barrandovských studií. „Zorganizujeme soutěž na 79,6 procenta AB Barrandov, bude to na mezinárodní úrovni,“ říká Chrenek. „Proč prodáváme? Naším hlavním byznysem je přece ocel, a ne filmařina. Na jejím rozvíjení nemáme zájem.“ Magnát tak přiznává, že ve hře zdaleka nejde jen o studia. On a další spoluvlastníci Moravie Steel očividně připravují tah, který nebude mít daleko k Napoleonovu lvímu skoku na Pratecké návrší, který rozhodl bitvu u Slavkova. Francouzský císař tehdy v skrytu shromáždil maximální bojovou sílu a nečekaně vpadl nepříteli ze zálohy do zad. Generalita Moravie Steel, která už kdysi podobně elegantně ovládla Třinecké železárny, tuto taktiku zná a nyní ji chce zřejmě uplatnit při koupi ostravské Nové huti, o niž velmi stojí. „Nabídku naše skupina již předala meziresortní komisi,“ říká Tomáš Chrenek. Manažeři nyní musí shromažďovat obrovské finanční sumy, které by tuto operaci umožnily uskutečnit. Odhady říkají, že prodej Barrandova může vynést částku kolem jedné miliardy korun. Kromě výnosu existuje ještě jeden dobrý důvod k prodeji ateliérů. Menšinoví akcionáři se totiž nedávno zmocnili Chrenkova plánu na rozprodej části majetku AB Barrandov, který přímo nesouvisí s filmařskou činností. Jen rozprodej těchto vedlejších nemovitostí měl vynést téměř 400 milionů korun. Akcionáři rozpoutali mediální kampaň, ve které obvinili Moravii Steel z poškozování studií. Jsou názoru, že prodej lukrativních domů a pozemků by totiž mohl omezit rozvoj barrandovského areálu. Ať už to je pravda, či nikoli, negativní mediální kampaň je to poslední, co se v této chvíli Tomáši Chrenkovi hodí. A tak by byl prodej studií elegantním řešením.
Drahá expanze.
Pochopit složitou situaci na pražském barrandovském kopci je možné pouze pohledem na sever Moravy. Není tajemstvím, že pokud se tamní hutnictví brzy nezkonsoliduje do jednoho silného celku, časem ho rozdrtí mocná zahraniční konkurence. Ve hře je několik hráčů, kteří by měli zájem soustředit ocelárny pod jedno rozhodovací centrum.
Komu se to nepodaří, bude vítězem vytlačen ze hry. Dravá Moravia Steel, která úspěšně provozuje Třinecké železárny, je jedním ze závodních koní a chce být první. K tomu potřebuje koupit Novou huť. Ta zřejmě nebude sama o sobě tak drahá, jenže stát ji neprodá bez společnosti Vítkovice Steel. Cena tohoto balíčku se bude pohybovat v řádech miliard korun. K tomu je třeba připočítat stamiliony provozního kapitálu, které Nová Huť bez pochyby spolyká.
Moravia Steel není pro stát tak důvěryhodným nápadníkem, aby jí dal hutě na dluh. Bude muset ukázat, že peníze má. Sestavila proto konsorcium s americkými firmami US Steel a CMC, které se chtělo o Novou huť ucházet. Společnost US Steel z něj časem odstoupila, a tak Tomáš Chrenek podal minulý čtvrtek privatizační návrh zmíněné komisi jen s CMC.
Jeho druhým trumfem po Američanech je právě Barrandov. Před několika lety se mu díky ateliérům podařilo koupit Třinecké železárny. „Moravia Steel tehdy neměla peníze a potřebovala úvěr. Vzali barrandovská studia a zastavili je za dvoumiliardový úvěr České spořitelně,“ říká bývalý ředitel AB Barrandov Václav Marhoul. Letos pozbudou zástavní práva platnost a Chrenek se netají tím, že Barrandov mu opět poslouží k další expanzi v ocelářství.
Královské dělení.
Věc má ale jeden háček. Společnost AB Barrandov může poskytnout mnohem větší výnosy, když bude rozprodána po částech, než když se jí bude Moravia Steel zbavovat vcelku. Vedení firmy tak v březnu předneslo akcionářům plán (nyní již zřejmě neaktuální), jak to udělat. V první etapě operace měla splynout společnost Barrandov Panorama s AB Barrandovem, Barrandov Studio s Barrandovem Biografia. To mělo Moravii Steel mimo jiné přinést zlepšení ekonomických ukazatelů pro banky, daňově uznatelné ztráty z minulosti, možnost odečíst si z daní úroky z půjček mateřské společnosti a také šanci na přecenění opravných položek a dosažení prvního zisku v historii firmy.
V další etapě by se začal rozprodávat majetek studií. „V případě prodeje majetku se ziskem nedojde ke zdanění vzhledem k uplatnění daňových ztrát. Společnosti AB Barrandov a Barrandov Studio tak ušetří celkem 43 935 000 korun na daních z příjmu,“ uvádí se v koncepci Moravia Steel, kterou má EURO k dispozici.
Domy a pozemky.
Co mělo patřit k rozprodávaným nemovitostem? Nejdříve by to bylo několik nemovitostí, které AB Barrandov vlastní v různých částech Prahy. Jako první přišel na řadu dům v Mostecké ulici na Malé Straně, v němž si dlouhá léta pronajímala prostory restaurace McDonald´s. Ta měla také na dům předkupní právo a před několika týdny ho skutečně odkoupila za 110 milionů korun.
Dalším domem do prodeje měl být objekt v ulici Ve Smečkách, za který nabídla královéhradecká firma Perroni 35 milionů korun. Zatím k jeho prodeji nedošlo. Koncepce počítala také s prodejem betonového skeletu určeného k výstavbě polikliniky v barrandovském areálu (25 milionů korun), bývalého kina Sparta v Michli (tři miliony korun) nebo rekreačního objektu Mariánská v Jáchymově (1,5 milionu korun).
Za ještě důležitější než výše zmíněné budovy považují zasvěcenci velké množství pozemků v okolí barrandovského areálu, které jsou údajně mnohem cennější než ateliéry.
Studie Moravia Steel počítá s tím, že za ně lze získat 200 milionů korun, realitní makléři ale prý odhadují mnohem vyšší částku.
„Tyto pozemky jsou nutné k natáčení exteriérů, bez nich by byla studia ochuzena,“ míní Peter Casimaty z produkční společnosti Stillking, která je největším partnerem AB Barrandov. Chrenek naopak tvrdí, že filmařům jde jen o to, aby za pozemky pro natáčení nemuseli platit. „Chápu, že pro filmaře jsou pozemky zajímavé kvůli menším výjezdním nákladům při točení exteriérů. Ale realitní kanceláře uvádějí, že mají vysokou hodnotu, a s tou musíme počítat.“ Tedy jen za vedlejší nemovitosti mohla Moravia Steel - jak říkají její vlastní odhady - utržit téměř 400 milionů korun.
Rebel Marhoul.
Plány na rozprodej majetku se ale znelíbily minoritním akcionářům AB Barrandov, a ti - jak se zdá - Moravii Steel od rozprodeje odradili. Kromě Moravie Steel totiž vlastní akcie firmy osm fyzických osob, mezi nimi režisér Miloš Forman, kameraman Miroslav Ondříček, Václav Marhoul nebo pražský podnikatel Miroslav Voštial (ten má ze všech daleko nejvíce, dvacetiprocentní podíl). Do jejich čela se postavil Marhoul, který obvinil Moravii Steel z tunelování. „To jsou všechno peníze, které by byly místo na rozvoj firmy utraceny na potřeby Moravia Steel,“ říká Václav Marhoul. „Byli by tím poškozeni jak minoritní akcionáři, tak podnik jako takový. Nejenže by studia přišla o prostředky k činnosti, ale myslím si, že se by se většinový vlastník nezastavil po uplynutí zástavního práva ani před rozprodejem vlastních ateliérů,“ říká Marhoul.
Poukazuje na skutečnost, že Moravia Steel zneužila ateliéry už při koupi Třineckých železáren. „Firma zastavená bance byla bez jakékoli možnosti si otevřít úvěr. Studia tedy nebyla schopná rozvíjet jakoukoli činnost nebo financovat nezbytnou rekonstrukci. Kromě toho Moravia Steel měla ročně platit Barrandovu pět až deset procent z celkové částky úvěru jako odměnu za zástavu. To se nestalo,“ tvrdí Marhoul.
Chrenek jeho obvinění odmítá. „Mně se zdá, že pan Marhoul je v České republice jediným odborníkem na Barrandov. Za jeho působení se studia dostala do ztráty ve výši osmdesát milionů korun. Až za nás se podařilo podnik zkonsolidovat. Za zástavu jsme samozřejmě ateliérům platili, já na rozdíl od Marhoula vím, co odcházelo z účtů. Bývalý ředitel těžko může někoho obviňovat z rozprodeje, když sám kdysi bez souhlasu valné hromady prodal řadu nemovitostí patřících AB Barrandov. Byl to on, kdo podepsal onu nájemní smlouvu s McDonald´s. Obávám se, že mu nejde o ateliéry, ale spíše o partikulární zájmy,“ míní Chrenek.
Tím se ovšem Marhoul netají. „Všem minoritním akcionářům jde samozřejmě také o peníze, pokud nějaké při privatizaci Barrandova získám, nebudu se za ně stydět,“ tvrdí.
Každopádně se Marhoulovi zřejmě podařilo zamýšlený prodej nemovitostí, kromě již zpeněženého domu v Mostecké ulici, zarazit. „Prodávat se už nebude, nemovitosti budou součástí firmy, kterou chceme nabízet v soutěži,“ tvrdí nyní Tomáš Chrenek.
Nova a ti druzí.
AB Barrandov tedy zřejmě půjde do prodeje jako celek. A že je o firmu zájem, je nasnadě. Moravia Steel sice tají, koho by na známém pražském kopci ráda viděla, pod jeho srázy už přešlapuje několik horkých zájemců. „Budou muset přistoupit na podmínku zachování filmařské tvorby,“ upozorňuje Chrenek.
Týdeník UERO získal informace, že vážným kandidátem bude již zmíněná produkční firma Stillking, která v současnosti zprostředkovává šedesát procent filmařské činnosti v ateliérech. „Dění pozorně sledujeme a v případě vypsání tendru bychom zájem projevili,“ řekl minulé úterý Peter Casimaty.
Zájem mohou projevit i investiční fondy Winslow Partners, které se již dvakrát privatizace ateliérů neúspěšně zúčastnily. „Zájem máme, ale chovali bychom se zpočátku velmi obezřetně,“ říká jejich zástupce Libor Václavík. „Zatím jsme totiž neviděli u současného vlastníka vůli společnost prodat.“
A vzadu čeká černý kůň – kapitál spojený s televizí Nova, která už si část barrandovského areálu pronajímá. „Zájem trvá,“ řekla minulé úterý pracovnice Novy Radka Chytilová.
Tajemná cena.
Prodej Barrandova tedy už má pro Moravii Steel a investory pouze jediný háček – cenu. Tomáš Chrenek své představy o ní z pochopitelných důvodů tají. V minulosti se snažil prodat ateliéry kanadské firmě Kodiak za 1,3 miliardy korun, ale nakonec se ukázalo, že investor tyto peníze nemá. Investiční fondy Winslow Partners nabízely 450 milionů korun, a to bylo Tomáši Chrenkovi zase málo. Reálná nabídka, která bude akceptována, se tedy může pohybovat mezi půlmiliardou až miliardou korun. Sám Tomáš Chrenek se přitom staví k ceně poměrně jasně. „Dali jsme do Barrandova 420 milionů korun a nechceme být při jeho prodeji ztrátoví,“ řekl minulý čtvrtek. Tuto částku si musí podle něj zapamatovat i menšinoví akcionáři. „Musíme dostat těch 420 milionů korun zpátky, a až o případný přeplatek se budeme dělit,“ uzavírá Chrenek.
Barrandovské proměny
Filmové ateliéry na Barrandově vznikly zásluhou bratří Miloše a Václava Havlových na začátku třicátých letech minulého století. Václav Havel (otec současného prezidenta České republiky) skupoval pozemky na barrandovském vrchu pro výstavbu luxusního obytného komplexu, jeho bratr Miloš navrhl začlenit do plánů i výstavbu moderního filmového studia. Stavba studia začala
v roce 1931 a o pouhých čtrnáct měsíců později v něm již vznikl první film. Tehdy moderní Barrandov se brzy stal nejvýznamnějším studiem ve střední Evropě. V ateliérech pracovalo 300 stálých zaměstnanců a natáčelo se v nich 80 filmů ročně.
Za okupace Němci ve snaze vybudovat na Barrandově studio rovnající se velikostí těm, která byla v Berlíně nebo v Mnichově, postavili tři ateliéry, které bylo možné navzájem propojit. Tyto ateliéry s využitelnou plochou pro natáčení téměř 3500 metrů čtverečních tvoří dosud hlavní část nabídky studia filmařům z celého světa. Velikostí plochy je v Evropě předčí jen Cinecittá v Římě.
Krátce po válce byl Barrandov spolu s menším filmovým studiem v Hostivaři znárodněn a ve vlastnictví státu zůstala studia až do počátku 90. let. Na Barrandově vznikly také filmové laboratoře a trikový ateliér s tunelem pro zadní projekci, i s bazénem umožňujícím natáčení záběrů pod vodou.
V 1991 prodal stát filmové ateliéry společnosti Cinepont, vedené Václavem Marhoulem. Boj o Barrandov začal o tři roky později, kdy byl Marhoul po sporech s majiteli odvolán. Ještě v témže roce, s pomocí společnosti 1. Silas, která skoupila 74 procent akcií AB Barrandov, se však vrátil do ředitelského křesla. Převodem vlastnictví na 1. Silas si však nepomohl. O necelý rok později převedla společnost vlastnictví laboratoří na sesterskou společnost Moravia Steel, která obratem část majetku zastavila, aby získala dvoumiliardový úvěr na koupi Třineckých železáren. Marhoul, který ocelářskou společnost za tento krok ostře kritizoval, v 1997 znovu odešel z funkce generálního ředitele.
V roce 1998 se pokusila Moravia Steel ateliéry prodat firmě Kodiak, která sice podepsala kupní smlouvu, ale požadované 1,3 miliardy korun nezaplatila.
Mezitím vznikala v Česku další studia, která začala Barrandovu vážně konkurovat. „Na Barrandově jsme zcela nezávislí,“ tvrdí ředitel produkční společnosti BUC Films Jaroslav Bouček. „Laboratoře má televize, jsou různé nezávislé ateliéry a české filmy se stejně točí většinou v reálech, v exteriérech… Barrandov se dnes živí nájmem ateliérů a jako půjčovna lamp, rekvizit, kamer a dalších filmařských potřeb,“ dodává.
Pokles domácí produkce kompenzují na Barrandově mezinárodní zakázky. Ve studiu se točí zejména hrané filmy americké a západoevropské produkce a v současné době působí na Barrandově převážně zahraniční producenti, kteří v posledních pěti letech natočili v Praze 34 filmů.
