Kartářka, jistá madam Delahayeová, přispěla k tomu, že se Paříž po druhé světové válce opět stala centrem módy a luxusu. I o tom neměla ani ponětí. „Neměly bychom se usmívat nad úlohou, již v tento rozhodující moment dějin francouzské módy sehrály vykladačky osudu. Právě ony totiž váhání muže s duší dítěte zastavily a zapřisáhly ho, aby nejdůležitější smlouvu svého života rychle podepsal,“ píše Marie-France Pochnaová v knize Christian Dior. „Tehdy jsem zašel za madam D., a ta před časem vytrvale předpovídala, že se mi sestra šťastně vrátí z koncentráku. Přijměte to, naléhala, přijměte! Vybudujte salon Christian Dior, musíte do udělat! Začátky mohu být těžké, ale všechny nabídky, které by mohly přijít, se nedají s vaší dnešní šancí srovnat!“ A tak Christian Dior smlouvu o založení módního salónu se sponzorem, majetným podnikatelem Marcelem Boussakem, podepsal.
Mezi umělci
Christian Dior se narodil v roce 1905 v Normandii, v městečku Granville. Pochází ze zámožné rodiny, která získala jmění z výroby umělých hnojiv. Snem rodičů bylo, aby se z Christiana stal diplomat. Proto v roce 1920 nastoupil do École des Sciences Politiques. Studium ho však příliš nezajímalo. Přitahoval ho svět umělců. Rád trávil čas v barech ve společnosti básníků a malířů. Aby si vydělal, prodával na pařížských ulicích nákresy oděvů. Za jeden návrh požadoval deset centimů. Když dokončil školu, získal od otce finance a za ně si otevřel malou galerii. Mezi umělci, které prodával, figuroval například Pablo Picasso. Jenže nedlouho poté rodinný byznys zbankrotoval a Christian musel zavřít. Po návratu z armády získal své první zaměstnání coby módní stylista. Nastoupil do domu Luciena Lélonga, kde spolu s Pierrem Balmainem působil jako hlavní návrhář.
Svůj vlastní módní dům si založil v roce 1946. Kapitál mu poskytl bohatý zpracovatel bavlny, Marcel Boussac. Podnikat začal s 85 zaměstnanci, vstupním kapitálem ve výši šesti milionů franků a příslibem neomezeného úvěru, pokud by bylo potřeba. Vhodnou adresu pro butik našel v pařížské ulici Montaigne 30.
Poprask
Nikdy před Diorem se žádnému návrháři nepodařilo, aby hned první přehlídka způsobila doslova revoluci. Editorka časopisu Harper’s Bazaar Carmel Snowová nazvala linii, kterou se modely vyznačovaly, New Look. Nový vzhled, který dal Dior ženské postavě, byl reakcí na válečné roky. Ženy toužily oblékat šaty, které nevypadají jako civilní verze vojenské uniformy. Restrikce během války totiž zasahovaly do všeho. Mimo jiné bylo i určeno, z kolika metrů látky se mohou šaty ušít. První návštěvníci Paříže po skončení války poznamenávají, že ženy nosily sukně delší a plnější než v Británii nebo v Americe. To byla známka, že v Paříži mohly ženy spotřebovat více látky než jinde. Ale materiál byl nekvalitní a zpracování jakbysmet, přestože právě Paříž byla známa krejčovským umem. Na rozdíl od Coco Chanel Dior oblékl ženy tak, aby vypadaly velmi romanticky a žensky a spíše než pohodlí zdůrazňoval luxus.
Během války ztratil francouzský módní průmysl lukrativní trh, kterým byly Spojené státy. Američané se museli spokojit s produkcí domácích návrhářů a s těmi, kteří z Francie utekli před válkou. Je pochopitelné, že pro francouzskou vládu bylo po válce důležité, aby americký trh získala zpět. V roce 1946 poslal Dior do USA svou obchodní ředitelku Yvonne Minassianovou. Jediným možným dopravním prostředkem bylo vojenské letadlo.
Naopak ve Velké Británii se poměry neuvolnily ani po skončení války. Vláda musela splácet úvěry a stále přetrvával nedostatek látek. Editorka časopisu Vogue Alison Settleová měla od vlády zakázáno, aby se na stránkách magazínu objevila byť jen zmínka o Christianu Diorovi. Státní úředníci se obávali, že Diorův New Look by znamenal extrémní zvýšení poptávky po látkách.
A proč ne brokát?
Uvědomělé ženy na ulicích Británie, USA, ale i Francie na propagátory stylu New Look několikrát zaútočily kvůli plýtvání. Když se do USA vypravil Dior osobně, setkal se i on osobně s protesty. Ale mezi jeho zákaznicemi se objevily ty, které mu mohly nepřízeň vynahradit. Na tajném večírku, který se v roce 1947 konal na britské ambasádě v Paříži, se mezi divačkami objevila i princezna Margaret. „Válka skončila a na horizontu se neobjevuje žádný další válečný konflikt. Co s tím má společného váha mého luxusního materiálu, můj těžký samet a brokát? Když je mysl lehká, více látky nemůže tělo zatížit,“ poznamenal tehdy Dior.
Na začátku 50. let zahrnovalo Diorovo impérium osm společností a šestnáct afilací. Zaměstnával na 1700 lidí. V roce 1949 se módní dům Dior podílel 75 procenty na pařížském módním exportu a pěti procenty na veškerém francouzském vývozu. Je pravdou, že Dior přišel po stylu New Look s dalšími liniemi, jako byla ta ve tvaru A, Y či H. Žádná z nich však už neznamenala takový zlom.
Christian Dior zemřel na prázdninách v italském středisku Montecatini. Některé prameny hovoří o tom, že příčinou smrti byl srdeční kolaps, který nastal poté, co se Dior dusil rybí kostí. Časopis Time tvrdí, že Dior zemřel na srdeční kolaps, který ho postihl při karetní hře. Diorův přítel Alexis von Rosenberg, baron de Rédé, v pamětech připomněl, že se šířily spekulace, že Dior zemřel na zástavu srdce po namáhavých sexuálních praktikách. „V době, kdy Dior zemřel, se stal synonymem vkusu a luxusu,“ napsal Kevin Almond v Contemporary Fashion. Dior byl označen za toho, kdo se zasloužil o to, aby se po druhé světové válce stala centrem světové módy opět Paříž.
New Look
Editorka International Herald Tribune Linda Grantová píše: „Zima na přelomu let 46 a 47 byla nejchladnější za posledních padesát let. Sibiřský vítr vál Evropou. V Miláně umrzli dva lidé. A v přístavu Dover zaznamenali rekordně nízkou teplotu. Zahaleny do kožešin, které měly přes úředně schválené, odfláknutě ušité sukně a šaty, jež byly zakoupeny za kupony na oblečení, cestovaly britské módní editorky do Paříže, kde v salonu neznámého Christiana Diora viděly na vlastní oči představení pohádkové kolekce.“
Nová linie – New Look byla negací doby druhé světové války. Válka znamenala demokratizaci oblékání a rovnoprávnost mezi bohatými a chudými, nikdo si nemohl dovolit avantgardu, oděvní tvorba se přestala rozvíjet. Dior najednou obnovil ženskost, plýtvání, luxus, extravaganci. První přehlídkou započal dobu, která se nazývá Golden Age of Couture a která skončila po deseti letech, v roce 1957, kdy Dior zemřel. „Chtěl jsem, aby se mé šaty šily přímo na tělo, aby přesně kopírovaly siluetu ženy a dotvářely ji. Zdůrazňoval jsem pas, tvar boků, dával jsem vyniknout poprsí. Aby modely lépe držely fazonu, nechal jsem skoro každou látku podšít perkálem nebo taftem, a tím jsem navázal na již dlouho nepoužívanou tradici,“ cituje Diora Marie-France Pochnaová v jeho životopise.
Dior přišel s velkorysými návrhy, na každý z nich použil metry nejkvalitnějších látek. Ženy měla dle Diorovy představy vosí pasy, zdůrazněná poprsí, úzká ramena a široké sukně. Ke stylu patřily obrovské klobouky, dlouhé rukavice, hedvábné květiny a lodičky na vysokém podpatku. Dior měl zajištěnou klientelu od členek evropských královských rodů po hollywoodské hvězdy. Do roku 1949 dosáhl módní dům Dior tržeb ve výši 12,7 milionu franků. Ženy účastnící se společenského života se denně několikrát převlékaly. A ty, které si originály luxusních modelů od Diora nemohly dovolit, začaly jeho návrhy napodobovat. Dior zůstal věrný New Look sedm lety a během této doby se stal virtuálním diktátorem stylu.
Král bavlny má starosti
Módní editoři tvrdí, že nešťastná smrt zakladatele uvrhla značku do chaosu. Vedení se ujal Jacques Rouët. Uměleckým ředitelem jmenoval tehdy 22letého Yvese Saint Laurenta, kterého do domu přijal ještě Christian Dior. Jenže již na počátku 60. let sklidily kolekce YVS kritiku tisku. Prý byly moc bohémské. Toto stanovisko zastával především módní magazín Women’s Wear Daily. A tak vedení domu využilo příležitosti. V době, kdy byl YVS povolán do armády, získal jeho místo Marc Bohan a setrval až do roku 1989, tedy mnohem déle než zakladatel značky. Editorka Rebecca Arnoldová pro Contemporary Fashion napsala, že Bohanovi se podařilo udržet značku Dior „na špici módy, a přitom stále přinášet nositelné a elegantní modely“. Dle jiných médií byl Bohan tím, kdo značku Dior zachránil.
Jenže zatímco modely Dior slavily úspěch, s problémy se potýkal vlastník podniku, podnikatel Boussac. Začátky potíží se datují již od sedmdesátých let. Král bavlny, jak byl Boussac nazýván, tenkrát vlastnil 65 textilních továren a zaměstnával sedmnáct tisíc lidí. I když stále ovládal rozsáhlé impérium, musel čelit konkurenci dovozců, konsolidaci na trhu a také stále intenzivnějšímu rozšiřování umělých vláken. Boussakovi dlouho patřilo první místo mezi francouzskými producenty látek. Pro roce 1970 však spadl až na pátou pozici žebříčku. Na počátku let osmdesátých Boussac zbankrotoval a v roce 1984 získala značku za symbolický jeden frank skupina investorů vedená tehdy 34letým Bernardem Arnaultem. Značka Dior se tak stala základem jednoho z největších módních konglomerátů současnosti. V roce 1990 získal Arnault kontrolní podíl v Moët Hennessy Louis Vuiton (LVMH). Časopis Time označil Arnaulta za „krále luxusu“. Společnost LVMH je kótovaná na pařížské burze a 42 procent v ní vlastní společnost Christian Dior.
Jakou národnost má talent?
Arnault si uvědomoval, jak je značka Dior pro holding důležitá. Proto se zapojil do rozhodování, kam bude směřovat a jak budou vypadat módní kolekce. V roce 1989 vystřídal Bohana Ital Gianfranco Ferré, první umělecký ředitel, který nepocházel z Francie. Přerušil romantickou linii a pokračoval svou vlastní, již Kevin Almond charakterizoval jako rafinovanou a střízlivou. V roce 1996 byl však nahrazen Britem Johnem Gallianem. „Měl bych preferovat Francouze, ale vybral jsem Brita, a to z velmi jednoduchého důvodu. Talent nemá národnost,“ poznamenal tehdy Arnault. „Galliano má tvůrčí talent, který je velmi blízký Christianu Diorovi. Tentýž výjimečný mix romantiky, ženskosti a modernosti, který symbolizuje pana Diora.“
(box)
Čím proslul Christian Dior:
– vytvořil linie, které zdůrazňují krásu ženského těla. Nejznámější jsou ve tvaru X, A (silueta s úzkými rameny a rozšířeným rovným okrajem) a H (linie připomínala rovný pytel s přirozenými rameny, který byl ve výši boků přepásán volným páskem)
– zrušil módu širokých ramen
– zavedl oblíbenou délku sukní a šatů pod kolena a do půlky lýtek
– prosadil pompézní styl nařasených spodniček a útlého pasu, opět se začaly používat korzety
– začal používat umělá vlákna
Příběh značky Christian Dior
1941 Christian Dior se stal asistentem v módním domě Luciena Lélonga
1946 Dior díky kapitálu od Marcela Boussaka otvírá vlastní salon
1947 Dior debutuje s kolekcí New Look
1948 byla uvedena řada parfémů
1949 otevřen první butik v New Yorku
1950 značka poprvé prodává svou licenci
1957 Christian Dior umírá
1958 uměleckým ředitelem se stal Yves Saint Laurent
1984 Christina Dior získává skupina investorů vedená Bernardem Arnaultem
1996 uměleckým ředitelem se stává John Galliano
2001 Hedi Slimane byl povolán, aby vytvořil novou kolekci oděvů pro muže. Jeho pánské obleky byly velmi úzce střižené a údajně i proslulý módní návrhář Karl Lagerfeld zhubl, aby mu padly
2008 tržby Christian Dior S.A. se vyšplhaly na 17,93 miliardy eur
