Christian Lacroix

Konec pohádky

(perex)
Po jeho první přehlídce v roce 1987 se vyprávělo, že takový přepych nebyl vidět od doby, která předcházela Velké francouzské revoluci. Oblékl ženy do balonových sukní. Inspiroval se barokem, používal výrazné barvy, které vídal ve své rodné jižní Francii. „Přinesl na pařížská mola trochu slunce,“ konstatoval Olivier Saillard, historik módy a kurátor v Musée des Arts Décoratifs v Paříži. Lacroixův pohádkový příběh však před loňskými Vánocemi skončil.

(text) Začátkem prosince bylo po nadějích. Nikdo z potenciálních kupců značky Christian Lacroix, mezi nimiž figuroval i jeden šejk ze Spojených arabských emirátů, se s majiteli nedohodl. Zasáhl soud. Rodina Faliciových, která podnik Christian Lacroix vlastní, přijala záchranný plán, propustila většinu zaměstnanců. Ze 120 zaměstnanců zůstane necelých dvacet. A značka bude nadále spojována už jen s parfémy a s módními doplňky.
„Skutečně bolí, že jméno, které jsem dnes ztratil, je jméno mé rodiny,“ konstatoval poté sám Christian Lacroix. Návrhář připouští, že kdyby nyní žil jeho otec, byl by zoufalý z toho, že synův proslulý módní salon zbankrotoval. „Christian má styl, který je zcela unikátní. Nikdo jiný neumí využít spojení jemnosti a pompéznosti, nemá ten druh poetické citlivosti,“ tvrdí Alexis Mabille, návrhář a Lacroixův kolega. Symbolem značky Christian Lacroix se staly balonové sukně a exkluzivní látky charakterizující euforickou dobu 80. let. Jenže již na konci dekády se ukázalo, že nákladné róby jsou v protikladu se společenskou realitou. S postupem let se v módě stále více prosazoval minimalismus a Lacroixova dekadence začala působit zastarale. Zvláště po roce 2005, kdy značku získala rodina Faliciových, si mnoho módních editorů i bývalých klientů nechávalo ujít Lacroixovy módní přehlídky. Jeho modely téměř vymizely z amerických luxusních obchodních domů.

Tvrdohlavý
Jenže Lacroix trval na svém. V roce 1987 pro časopis Time uvedl, že „vysoká krejčovina by měla být zábavná, bláznivá a téměř nenositelná“. Právě pro tyto postoje zůstává Lacroix inspirací pro řadu dalších návrhářů. Vnímání estetiky si od něj vypůjčil například Marc Jacobs při vytváření kolekcí pro značku Louis Vuitton. Christian Lacroix vyrůstal v provensálském městečku Arles. Jeho otec byl inženýrem. O matce tvrdí, že to byla žena, která milovala módu. „I během války, když začaly houkat sirény, obula si své nejlepší boty,“ je přesvědčen Christian. Vzpomíná, jak byl ovlivněn koketerií žen. „Moje matka a její přítelkyně by nosily nádherné balonové sukně, já bych se pod nimi plazil a dýchal bych jejich silný parfém,“ sní Lacroix. Móda však nebyla tím, co ho oslovilo nejdřívě. Původně se chtěl stát ilustrátorem knih. Dnes 58letý návrhář získal první zkušenosti v prestižních salonech, nejprve u Hermés a po absolutoriu na École du Louvre, kde se zaměřil na muzejní kurátorství, v salonu Patou. V 80. a 90. letech okouzlil publikum opulentními modely, korzety a krinolínami, převzal vlečky a stuhy z maleb umělců 18. století a bleskově se stal ztělesněním francouzské haute couture. Módní kritici jeho modely označovali za „překrásné a extravagantní“. Zcela odlišný názor si však nenechávali pro sebe jeho blízcí. „Moje rozvětvená rodina byla velmi rozpačitá. Proč neděláš takové věci jako Yves Saint Laurent? tázali se. Protože se jmenuji Christian Lacroix, odpovídal jsem,“ vzpomíná Christian.
Brzy nalezl obdivovatelky mezi celebritami a společenskou smetánkou. Jeho modely si dokonce „zahrály“ i v populárním televizním sitcomu Absolutely Fabulous. K jeho fanynkám patřily Madonna, Nicole Kidmanová i princezna Diana. „Stále mám schované všechny dopisy od Diany. Vypovídají o tom, jak se z červenající se stydlivé dívky stala žena,“ říká Lacroix, jehož šaty nikdy nebyly synonymem nositelnosti. Jak napsal na svých internetových stránkách, haute couture bylo „bláznivé, vzájemně si odporující, nepředvídatelné a především vždy silnější, než jsem já sám“.

Neúspěšný
U zrodu tak extravagantního salonu stál v roce 1987 Bernard Arnault, ředitel koncernu LVMH Moët Hennessy Louis Vuitton, jemuž Lacroix prodal práva na využití svého jména. Sám se stal kreativním ředitelem salonu. Arnaultovou strategií bylo začít s kolekcemi haute couture, což je vrchol luxusní pyramidy, následovat měly řady ready-to-wear, módní doplňky a parfémy. Podobný koncept se osvědčil u zavedených módních domů jako Christian Dior či Chanel. Jenže očekávaný úspěch se nedostavil. Lacroix si stěžoval, že je nucen zaměřit více pozornosti na nižší segment luxusního trhu, nejen na kolekce haute couture. Nesouhlasil ani s výběrem lidí, kteří byli odpovědni za řady ready-to-wear. V roce 2005 skupina LVMH prodala značku Christian Lacroix rodinné skupině Falic, která ve Spojených státech vlastní maloobchodní síť Duty Free Americas. „Myslel jsem si, že se můj život nastartuje,“ prohlásil poté Lacroix. Jenže se mýlil. Dle médií módní dům nashromáždil během své 22leté historie ztrátu kolem 150 milionů eur. Ani v době největšího úspěchu se Lacroixovi nepodařilo dotlačit značku do zisku. Ekonomové tvrdí, že nedokázal proměnit umělecký talent ve finanční profit. Zaměřoval se na vytváření modelů, které stály ohromnou sumu peněz. U některých z nich bylo předem jasné, že se nikdy nebudou nosit. Jean-Jacques Picart, který pomáhal salon zakládat a jenž nyní pracuje pro LVMH, o svém bývalém kolegovi tvrdí, že „neměl ani štěstí ani inteligenci, aby působil jako výkonný ředitel schopný proměnit své návrhy ve zlato“. Jeho slova ostatně potvrzuje i Lacroix. Prý již krátce po otevření podniku zjistil, že existuje podstatný rozdíl mezi uměleckými vizemi a finanční realitou. Těžkosti salonu ještě prohloubila finanční krize. Hlavně ve Spojených státech zákazníci omezili, nebo dokonce rušili objednávky. Tržby za kolekce ready-to-wear z loňského podzimu klesly o 35 procent a ztráta za rok 2008 dosáhla 10 milionů eur. Poslední velkou módní show haute couture uspořádal Christian Lacroix loni v červenci. Jeho přívrženci před začátkem akce drželi transparent s nápisem Christian Lacroix forever. Jenže skutečnost byla taková, že aby se mohla přehlídka vůbec uskutečnit, museli se na ni složit dárci, přátelé a obdivovatelé. Po jejím skončení francouzský ministr kultury konstatoval, že zánik salonu Christian Lacroix je kulturní pohromou.

Nezdolný
Prominentní návrhář však neztrácí naději. „Bojuji. A nebude to pohřeb. Bude to protiútok,“ tvrdí. „Nemohou snést názor ostatních, že se vymlouvám,“ říká. „Ale v určitém ohledu platím za to, že jsem nedělal to, co všichni ostatní.“ Má tím na mysli, že se nikdy nevydal cestou návrhářů, kteří využívali velkých log se svým jménem a přitahovali pozornost trendovými kabelkami. Bojovat chce i proti rodině Faliciových, s jejichž kroky na záchranu domu nesouhlasil. Stěžoval si také, že neinvestovali takovou sumu peněz, jakou by si módní dům zasloužil. Bývalý výkonný ředitel salonu Nicholas Topiol se domnívá, že skupina Falic by měla i nadále jednat s potenciálními kupci. „Pracuji na tom, abych pro módní dům našel nějaké řešení. Všechno je stále možné,“ tvrdí. Pokud se prý neuzavře dohoda s nějakým novým vlastníkem, má v úmyslu obnovit kolekce ready-to-wear na základě licencí. Podobný model využívají například Jean Paul Gaultier či John Galliano. Ať už bude osud Lacroixe jako tvůrce haute couture jakýkoliv, módu jistě zcela neopustí. Jeho společnost XCLX navrhovala design interiérů pro francouzské rychlovlaky TGV, interiéry hotelů a také uniformy zaměstnanců Air France. Je také tvůrcem řady divadelních a operních kostýmů, působil i jako kurátor výstav módy. „Móda není mrtvá. Musí se nosit. Lidé se mýlí, pokud ji považují za něco, co nemá spojitost s realitou. Každé ráno, než začnu kreslit, čtu všechny noviny, poslouchám rádio a zajímám se o to, co se děje v Íránu. To všechno mě ovlivňuje. Kromě toho v době krize potřebují lidé okolo sebe vidět nádherné věci,“ míní návrhář. Jeho názory jsou až překvapivě optimistické v tom, jaký dopad bude mít finanční krize na módu. „Pokud se podíváte zpět na historii kreativity odívání – Francouzská revoluce, první světová válka i druhá světová válka – vždy se objevovaly nové nápady,“ tvrdí.
Navzdory obchodnímu neúspěchu zůstává vlivnou osobností. Připojil se k editorce britského vydání časopisu Vogue, která zaslala dopis všem významným návrhářům, aby začali dělat modely ve větších velikostech. „Měla pravdu. Velmi štíhlé ženy nejsou krásné,“ říká Lacroix. Vyzáblé ženy mu prý evokují válku. „Jsou některé modelky, se kterými jsem přestal spolupracovat, protože byly příliš hubené.“ Za hlavní ženský půvab považuje schopnost svádět. „Říká se, že jsem bisexuál, ale nikdy bych nemohl žít s mužem – byli bychom si příliš podobní,“ konstatuje muž, který se v roce 1974 oženil. „Moje žena mě stále fascinuje, stále na mne působí, stále dokáže, že mi radostí tečou slzy. Umí mě rozesmát, myslím, že je nádherná, je jako moje dítě i milenka zároveň,“ říká.
Dříve byl označován za návrháře, který se může měřit s osobnostmi, jakou byl například Yves Saint Laurent. Pokud by přehlídková mola zcela opustil, svět by ztratil originálního tvůrce. Dle britského deníku The Independent někdy až příliš originálního. „Lacroixovy šaty mohou za to, že osoba, která je nosí, vypadá jako několik banánů.“ Kritici poznamenávali, že Lacroix nerozumí tomu, jaký typ oděvů potřebují pracující ženy. Škoda prý, že nepůsobil v časech, kdy na francouzském dvoře vládl Ludvík XVI.

Příběh značky Christian Lacroix
1951 Christian Lacroix se narodil v jihofrancouzském Arles
1974 Lacroix se žení s Françoise Rosenthielovou 1978 Lacroix získává práci v salonu Hermès
1981 Lacroix nastupuje do módního domu Jean Patou
1987 Otevřen salon Christian Lacroix
1989 Na trh uvedena kolekce klenotů, kabelek, bot, brýlí, šátků a kravat 2004 Lacroix vytvořil návrhy pro uniformy Air France
2005 Značku od konglomerátu LVMH získává rodina Faliciových
2007 Lacroix připravuje parfém pro Avon nazvaný Christian Lacroix Rouge, spolupráce pokračovala i v loňském roce, kdy byly na trh uvedeny parfémy Christian Lacroix Absynthe a Christian Lacroix Absynthe For Him
2009 Uspořádána výstava v Singapurském národním muzeu – Christian Lacroix Costumier
2009 Končí módní dům Christian Lacroix, značka bude dále spojována jen s parfémy a módními doplňky