Nomura našla strategického partnera v pojišťovně Allianz
Situace v Investiční a Poštovní bance se stala předmětem vážných jednání akcionářů, státu i centrální banky. Zejména Česká národní banka by byla ráda, kdyby mohla problémy v bilanci IPB řešit s jasným majoritním akcionářem. Jenže Nomura kontroluje jen menšinový podíl. Celkem více než 46 procent má zaparkovaných z daňových důvodů v nizozemské společnosti Saluka Investments. K těm vykonává akcionářská práva Nomura. Ta dokonce ještě na konci loňského roku přímo držela 7,8 procenta akcií. Mimochodem saluka je druh závodního chrta. Zatím však byl nizozemský chrt s japonským trenérem příliš pomalý na pražského lva. Sama IPB totiž kontroluje dosud ne zcela jasný podíl svých vlastních akcií. Zhruba patnáct procent je v Bankovním holdingu a možná až sedm procent v investičním fondu RIF, který stát před lety svěřil do správy První Investiční. Významný posun by měl nastat tento týden. Nomura by podle informací týdeníku EURO měla ohlásit, že získala strategického partnera, který by koupil její podíl v Investiční a Poštovní bance. Bude jím zřejmě německá pojišťovna Allianz. Prodej by se měl uskutečnit již v polovině letošního roku. Zástupci tohoto pojišťovacího gigantu na počátku roku jednali s premiérem Milošem Zemanem a ministrem financí Pavlem Mertlíkem a potvrdili, že hodlají investovat v České republice. Hovořilo se o tom, že mají zájem o Českou pojišťovnu a společně s Investiční a Poštovní bankou a Nomurou i o strategický vstup do České spořitelny. Kdo ucpe díru? O tom, že je co řešit, nikdo na trhu nepochybuje. Podle dostupných informací se jednání koncentruje kolem České národní banky, která velmi důrazně žádá řešení stavu v IPB. V současnosti probíhají diskuse o výsledcích kontroly bankovního dohledu z počátku letošního roku. O jejích utajovaných výsledcích se na trhu široce spekuluje. Dohady o závažnosti prověrky ČNB do značné míry potvrdil v minulém týdnu i náměstek ministra financí Jan Mládek, když připustil nějakou formu vládní podpory, pokud by Nomura prodávala svůj podíl strategickému partnerovi. Lze z toho usoudit, že rozsah problémů může přesahovat možnosti hlavního akcionáře, japonské Nomury. Potíže s bankovním dohledem má IPB údajně kvůli sedmdesáti miliardám aktiv, které byly vyvedeny na jiné společnosti. Díry v účtech však mohou pocházet i z problémů, které do bilance IPB přinese konsolidace výsledků kontrolovaných společností, v nichž jsou uloženy nejrůznější majetkové účasti. Řešením má být navýšení základního jmění v rozsahu dvou a půl až třinácti a půl miliardy korun. Horní hranice navýšení by znamenala, že IPB zdvojnásobí akciový kapitál. Přes nedávná prohlášení představitelů Nomury, že se banka úpisu nových akcií zúčastní v maximální možné míře, přetrvávají pochybnosti o dostatečnosti této operace. Navíc Nomura si nechala udělat nový audit v IPB od společnosti PricewaterhouseCoopers. Spíše než o audit jde o ocenění budoucí možné hodnoty banky. Nomura potřebuje vědět, zda se jí další investice může vrátit při budoucím prodeji, samozřejmě s odpovídajícím ziskem. Zdá se takřka jisté, že to japonským finančníkům příliš lákavě nevyjde. To je patrně také důvod urychlení jednání s německou Allianz. Ta může do IPB vstoupit při navyšování jmění a vzhledem k rozsahu tohoto navýšení může spolu s dosavadním podílem Nomury získat majoritu. To je velmi důležité. Pokud by do banky vstupoval strategický investor a dosáhl by na více než padesátiprocentní balík akcií, bylo by možné očekávat, že Česká národní banka a ministerstvo financí budou ochotné podílet se na ozdravení IPB. Takové je podle informací týdeníku EURO stanovisko guvernéra Tošovského a ztotožňuje se s ním i ministr Pavel Mertlík. S navýšením je však zatím trochu problém. Valná hromada ho sice již schválila, ale vzhledem k další žalobě jednoho z drobných akcionářů stále nedošlo k zápisu do obchodního rejstříku. Mluvčí IPB Barbora Tachecí říká, že pokud by navýšení nadále vázlo, analyzuje Nomura jako alternativu poskytnutí podřízeného vkladu. Kontrolovaný ústup. Právě skutečnost, že přes velký podíl Nomury banku fakticky kontroluje tandem prvního náměstka generálního ředitele Libora Procházky a bývalého generálního ředitele a dnešního šéfa dozorčí rady Jiřího Tesaře, je už dlouho trnem v oku celé bankovní rady patrně více než reálné problémy banky s jejím portfoliem. Bez souhlasu těchto dvou lidí s hlasováním držitelů slušného balíku akcií kontrolovaných dceřinými společnostmi IPB totiž nelze odhlasovat prakticky vůbec nic. Od navýšení jmění až po výměnu managementu. Za dosavadní situace je ochota České národní banky k jakýmkoli vstřícným krokům nulová. Její pozice posílila v tom okamžiku, kdy se k ní neformální dohodou připojil i ministr Mertlík. Cílem obou je dosáhnout stavu, kdy bude situaci v IPB řešit soukromý investor za dílčí pomoci státu. K tomu je však nutné dosáhnout i souhlasu Procházky a Tesaře. Nejsou signály, že by z jejich strany byl odpor k řešení připravenému Nomurou. Je jim jasné, že strategický partner musí přijít a oni svou kontrolu nad bankou ztratí. Pokud však včas vstoupí, nebo již vstoupili do jednání, mohou si zachovat své pozice. Lidé z finančních kruhů jsou přitom přesvědčeni, že například Procházka, který do detailu zná všechna úskalí probíhajících obchodů a revitalizačních případů, je pro banku – ať už bude v jakýchkoli rukou – zcela nepostradatelný. Vládní pokušení. Názor na transakci však zatím není ve vládě asi zcela jednotný. Ještě před pár dny připouštěli lidé z okolí premiéra Zemana, že by vláda mohla odkoupit podíl Nomury zpět a banku posléze opět privatizovat. Podmínkou by bylo, že by stát získal nějakými dalšími kroky majoritní podíl. Majority by mohl dosáhnout tak, že by například zrušil správcovskou smlouvu, kterou má s První investiční ohledně Restitučního investičního fondu. Ve hře by bylo i pár procent akcií, která jsou soustředěna ve firmách kolem České pojišťovny. Premiérovi se tento model zamlouval zejména proto, že by mohl opět demonstrovat nesprávnost dřívějších metod privatizace a znovu triumfovat jako privatizátor. Navíc se mu také příliš nelíbila kandidatura Allianz, protože za touto pojišťovnou stojí Deutsche Bank, a to by mohl být jeden z mála vážných zájemců o Komerční banku. V případě, že by měla už IPB, mohla by naše první bankovní dáma zůstat na ocet, nebo by v lepším případě prodej probíhal podobně jako u spořitelny v exkluzivním jednání s jedním zájemcem, navíc nepatřícím zrovna do první bankovní ligy. Chuť na Komerční banku. O Komerční bance však hovoří i Nomura. Opakuje pokus se svým návrhem na převzetí spořitelny. KB zatím deklaruje trochu jiné zájmy. Spojení Investiční a Poštovní banky s jakýmkoli polostátním peněžním ústavem znamená podstatnou úlevu. Komerční banka byla stejně jako dříve spořitelna vyčištěna od špatných úvěrů velmi důsledně, a tak by spojením byly podstatně naředěny potíže soukromé IPB. Nomura opakovaně upozorňuje, že to není nejčistší postup, když stát pomáhá konkurentům, zatímco jim prodal akcie bez jakékoli sanace banky. To ale v České národní bance slyší velmi neradi a upozorňují, že problémy IPB vznikly především při velmi riskantních obchodech a investičních bojích o majoritu v řadě dnes krachujících firem. Nutno uznat, že Česká národní banka má v tom tak trochu pravdu. Nicméně faktem je, že konzervativní Komerční banka spadla do problémů, z nichž ji stát tahá, také nepochybně vlastní vinou. I když to byla místo hazardu zase neschopnost. Úmysl spojit IPB s Komerční bankou však Nomura zřejmě neopouští ani v této pokročilé fázi jednání se strategickým partnerem. Výkonný ředitel evropské pobočky Nomura International Europe Randall Dillard minulý týden pro agenturu Reuters uvedl, že Nomura zvažuje strategický návrh sloučit Komerční banku a IPB. Ačkoliv jistě nelze vyloučit, že na tento návrh vláda kývne, pravděpodobnost dohody v tomto směru je mizivá. Výsledkem by bylo zpoždění privatizace Komerční banky a patrně i snížení výnosu pro stát. Ten by totiž po spojení těžko držel v novém gigantu majoritu. Dillard v rozhovoru pro agenturu prohlásil, že návrh na sloučení IPB a KB ministerstvu financí formálně nepředložil, přesto však očekává, že vláda v této věci do poloviny května rozhodne. Poněkud schůdnější vypadá jiná cesta. Vybraný strategický partner vstoupí do IPB, třeba i menšinovým podílem. Následně v rámci privatizace může koupit Komerční banku. Potom dojde ke spojení a strategický investor získá slušnou středoevropskou banku a Nomura pěkný zisk ze své spekulativní investice. Ten, kdo by vlastnil spojené banky, by získal především výsadní pozici v oblasti retailu a zřejmě díky dostatečnému počtu pokrytí pobočkami a kvalitě služeb i výsadní postavení v této oblasti. U obou bank je navíc velmi zajímavá i oblast investičního bankovnictví. Pravděpodobnosti takové konstrukce nahrává i skutečnost, že podle některých zdrojů si Nomura i po prodeji Allianz chce ponechat alespoň desetiprocentní podíl na IPB, což by bez naděje, že hodnota těchto akcií výrazně stoupne, nemělo smysl.
