Poláci spěchají do eurozóny, ale mohou vše zkomplikovat
Finanční trhy byly zděšeny. Novým polským ministrem financí se stal na začátku července Grzegorz Kolodko, který ještě nedlouho předtím vyzýval ke svérázným ekonomickým opatřením: expanzivní fiskální politice, devalvaci zlotého a dokonce zafixování polské měny na euro formou takzvaného měnového výboru. Kolodko posléze musel investory uklidňovat a o svých dřívějších představách už nahlas tolik nemluvil.
O Kolodkovi se ovšem také říká, že už před pěti lety v hospodě předpověděl zavedení evropské společné měny v Polsku do roku 2006. Zdá se, že polské stanovisko se od té doby příliš nezměnilo. Také současný premiér Leszek Miller chce, aby Poláci přijali euro co nejdříve po vstupu do Evropské unie, tedy nejspíše kolem roku 2007. Pozorovatelé ovšem upozorňují, že to nebude snadné. Polsko má – podobně jako Česko – obrovské problémy s vysokým rozpočtovým deficitem a dosažení maastrichtského kritéria (schodek ve výši maximálně tří procent hrubého domácího produktu) je během na dlouhou trať.
V kontrastu s tím maďarská vláda socialistů a svobodných demokratů schválila plán, který má zemi pojistit vstup do eurozóny v roce 2007. Ačkoliv i tam letos rozpočtový schodek dosáhne úrovně šesti procent HDP, v roce 2004 už to mají být pouhá tři procenta a v dalších letech se počítá s dalším poklesem. Odborníci sice upozorňují, že splnění maďarské hospodářské strategie závisí na řadě faktorů, včetně celkového ekonomického vývoje v Evropě, ale v soutěži o co nejrychlejší vstup do měnové unie je Maďarsko hlavním favoritem.
Český lev se zatím do závodů se středoevropskými chrty nepouští. Z toho, co je dosud známo o rozpočtových vyhlídkách nové české vlády, lze usoudit, že pro Česko připadá zavedení eura v úvahu nejdříve od roku 2009.
Polsko jako brzda?
Pro českou diskusi o euru, měnové a fiskální politice jsou bezpochyby debaty v ostatních zemích visegrádské skupiny důležité. To v současné době platí především o Polsku a Maďarsku, byť do budoucna bude zajímavé sledovat, jak bude problémům s rozpočtem čelit také Slovensko. Důsledky polských a maďarských kroků ovšem mohou být různé. Na jedné straně tamní vůle rychle zavést euro může ovlivnit uvažování české vlády, na druhé straně případná tolerance Varšavy vůči fiskální uvolněnosti by působila opačným směrem.
Bez povšimnutí jistě nezůstanou ani Kolodkovy nápady s fixním kursem národní měny vůči euru ještě před vstupem do měnové unie, což by se mohlo líbit zvláště exportérům, kteří se obávají dalšího zhodnocování koruny. V českých politických a odborných kruzích však tato myšlenka nemá velkou podporu.
Komentátor listu Financial Times John Reed vidí ještě jeden možný dopad polských potíží pro ostatní kandidátské země Evropské unie. „Zhoršující se hospodářská krize největšího kandidáta na vstup do unie by mohla být ohrožením pro celý rozšiřovací proces,“ napsal Reed. Občany členských zemí unie, kteří se už dnes obávají, že pro ně bude přijímání dalších států ekonomicky nevýhodné, by další negativní zprávy z Polska znepokojily ještě více. Pochybnosti budou mít i západoevropští ministři financí. Polská vláda nedávno schválila rozpočtový deficit pro příští rok ve výši 10,6 miliardy eur (5,5 procenta HDP) a ekonomové tuto úroveň považují za horní limit toho, co je země schopna jakž takž financovat. Navíc není pochyb o tom, že třeba zástupci polských zemědělců budou vyvíjet na veřejné finance další tlaky.
Kolodko ubírá plyn.
Bývalý ministr financí Marek Belka odstoupil zřejmě právě proto, že už nebyl schopen čelit snahám varšavského kabinetu uvolňovat uzdu veřejným výdajům. Mnozí investoři a reformátoři přitom považovali právě Belku za záruku toho, že polská vláda v oblasti státních financí nepřipustí žádné riskantní dobrodružství.
Faktem ovšem je, že i nový ministr Grzegorz Kolodko se v poslední době snažil všechny uklidňovat. Prohlásil, že navzdory schválenému rozpočtovém rámci pro příští rok bude usilovat o snížení plánovaného deficitu. To nakonec uvítal i šéf centrální banky Leszek Balcerowicz, kterého mnozí považovali za hlavního Kolodkova protivníka. Polští ekonomové také upozornili, že ministr financí zatím neohlásil devalvaci zlotého ani zavedení fixního kursu, byť to asi neznamená, že by se těchto myšlenek provždy vzdal.
Kontroverzní diskusi v současné době vyvolávají spíše Kolodkovy ohlášené kroky v rámci pomoci restrukturalizaci podniků. Ministr hodlá firmám odpustit jejich dluhy za nezaplacené daně a cla výměnou za jednorázovou platbu do státního rozpočtu ve výši patnácti procent závazků. Novým menším firmám má pomoci bezúročný daňový úvěr, díky němuž nebudou platit daně v prvním roce podnikání. Kolodko dále spoléhá na spolupráci s bankami, které by měly odepsat staré pohledávky výměnou za nové financování podniků.
Názory na to, jaký bude dopad těchto opatření na rozpočet, se různí. Leszek Balcerowicz říká, že ke komplexnímu zhodnocení Kolodkových kroků je potřeba vyčkat na další detaily ministrova programu.
Také Praha připravuje plán.
Viceprezidentka Evropské banky pro obnovu a rozvoj Hanna Gronkiewicz-Waltzová už krátce po jmenování Grzegorze Kolodka varovala, že toto rozhodnutí premiéra Millera může potenciálně ohrozit polský „drive“ ke vstupu do Evropské unie. Faktem je, že někteří zástupci členských zemí unie (zvláště Německa) v minulosti rezolutně vyzývali kandidátské státy, aby daly své finance do pořádku ještě před vstupem a nečekaly až na zavádění eura. Otázkou je, jak přísný bude Brusel v současné době, kdy i členové unie zpochybňují přísná pravidla Paktu růstu a stability. (Těmi se mimochodem budou muset řídit i noví členové Evropské unie, byť ještě nebudou součástí eurozóny.)
Zmíněná otázka je ovšem klíčová nejen pro Polsko, ale i pro Česko. Hana Heidlerová, která na pražském ministerstvu financí řídí vyjednávání s Evropskou unií, uvádí, že pro Brusel nebude rozhodující pouze výše plánovaného rozpočtového deficitu, ale celkové směřování předvstupního hospodářského programu a dlouhodobější trendy v něm obsažené.
Ministerstvo na tomto programu v současné době pracuje, do poloviny srpna by ho měla projednat vláda a do konce srpna má být předložen Evropské komisi. „Brusel bude posuzovat, zda jsou či nejsou nastaveny politiky, které povedou ke stabilitě,“ zdůrazňuje Heidlerová. Zatímco Evropská komise chápe, že současný rozpočet zatěžuje třeba bilance České konsolidační agentury, její výtky spíše směřují k výši mandatorních výdajů či právě dlouhodobým trendům ve vývoji veřejných financí.
Hana Heidlerová také upozorňuje, že posuzování polské a české ekonomiky se musí v mnohém lišit. „Polsko je v jiné fázi hospodářského cyklu,“ uvádí. Zatímco Polsko v minulosti vykazovalo značná tempa hospodářského růstu, v současné době výkonnost tamní ekonomiky ochabla. Česká ekonomika je spíše ve fázi oživení. Grzegorz Kolodko ovšem tvrdí, že hospodářský růst, který je dnes pod úrovní jednoho procenta, může být v příštích letech urychlen na úroveň pěti až sedmi procent. Pro srovnání: plány jeho předchůdce Marka Belky počítaly s růstem HDP ve výši tří až pěti procent. Faktem nicméně je, že polská míra nezaměstnanosti se dnes nebezpečně přibližuje dvacetiprocentní hranici a že tamní centrální banka se kvůli rozpočtovým problémům zdráhá snížit úrokové sazby.
Záhadný „měnový výbor“.
Asi největší záhadou pro mnohé ekonomy zůstává koketování Grzegorze Kolodka s fixací měny na euro formou měnového výboru. (Zavedení měnového výboru předpokládá, že emise národní měny je kryta rezervami zahraniční měny, obvykle v poměru 1:1.). S tím mají zkušenosti země jako Estonsko, Litva, Bulharsko či Bosna, použití tohoto mechanismu v případě Polska či jiné visegrádské ekonomiky by však bylo velmi překvapivé. Proti podobnému řešení se rozhodně staví řada polských odborníků.
Z Kolodkova pohledu má měnový výbor jednu velkou výhodu: zabrání dalšímu zhodnocování kursu zlotého a pomůže polským exportérům. V Polsku však zazněla také řada protiargumentů: podobná fixace kursu by mohla vést ke značným inflačním tlakům, vyžádala by si ještě přísnější rozpočtovou politiku či pružnější trhy práce. Podobně se vyjádřil představitel Evropské centrální banky Pierre van der Haegen: „Měnový výbor vyžaduje velkou vnitřní flexibilitu. Mzdový a cenový mechanismus musí být životaschopným strojem. Vyžaduje také velmi silnou konzistenci hospodářské politiky.“
V Česku určitě ne.
Z českého pohledu přichází měnový výbor v úvahu ještě méně než v polském případě, ačkoliv i mnozí zdejší exportéři by fixní kurs zajisté uvítali. „Měnový výbor obvykle zaváděly spíše země, které procházely extrémním vývojem, či státy, v nichž centrální banka neměla dostatečně silnou pozici v boji proti inflaci,“ říká členka Bankovní rady České národní banky Michaela Erbenová. V těchto zemích často chyběla silná měnová autorita a trh se obával nejistoty. „ČNB rozhodně nedostatkem kredibility netrpí,“ zdůrazňuje Erbenová. Dále připomíná, že měnový výbor se prosadil v některých zemích, jež měly krátkou zkušenost s fungováním centrální banky.
Michaela Erbenová také zastává názor, že měnový výbor vyžaduje vyšší flexibilitu cen, mezd i silnější fiskální disciplínu. Nevylučuje ani možnost, že by fixní kurs posílil inflační tlaky. ČNB totiž považuje reálné zhodnocování koruny (nejen prostřednictvím nominální posilování koruny) za součást přibližování české ekonomické a životní úrovně Evropské unii. „Vypnu-li jeden z kanálů, kterým je směnný kurs, přizpůsobení se bude dít jinými kanály, třeba přes vývoj cen,“ dodává Erbenová.