Jaroslav Starka, prezident FK Marila Příbram, k zastřelení Františka Mrázka
EURO: Zúčastnil jste se pohřbu podnikatele Františka Mrázka, s nímž jste se několik let znal. Co vám problesklo hlavou, když rakev s jeho ostatky mizela v zákulisí a zatahovala se za ní opona? STARKA: To vám řeknu úplně přesně: Říkal jsme si, že týden po obřadu si už nikdo nevzpomene, že jste vůbec existoval. Jen nejbližší rodina. Byl brutálně zavražděn člověk, ale veřejně se o tom mluví, jakoby se vlastně nic hrozného nestalo - kontroverzní podnikatel, zvláštní skupina, mafie… Přitom zabili normálního chlapa, tátu dvou dětí, který měl ještě rodiče. Je mi líto sedmdesátileté maminky. Těžko jí někdo vysvětlí, proč jí zastřelili kluka, na sídlišti, v obytné části města a na místě přitom nezůstala jediná stopa. Střelili ho na dálku jako nějaké divoké prase…. Připadám si jako někde v Sarajevu, když tam zuřila válka. Nikdo s tím nic nedělá.
EURO: Pan Mrázek byl zabit navzdory tomu, že velmi dbal o svou bezpečnost. Jezdil v opancéřovaném autě, nechodil do společnosti, schůzky vedl téměř výhradně v pražském hotelu Esplanade. I vy jste loni v květnu poté, co jste se stal terčem vražedného útoku, podstatně zvýšil bezpečnostní opatření (EURO 20/2006). Teď se ukazuje, že efekt může být velice diskutabilní. STARKA: Dělám to i kvůli své rodině. Nechtěl bych, aby se ta věc opakovala, ale vždycky jsem říkal, že když zabili Kennedyho, zabijí, koho budou chtít. A nemohu říct, že je to kdovíjak příjemné mít ochranku čtyřiadvacet hodin v baráku. Neznal jsem snad opatrnějšího člověka, než byl Franta Mrázek, já jsem byl v tomto směru až do loňska poměrně lehkovážný, žádná speciální opatření jsem nedělal. Bydlím ve starém domě, který jsem si postavil s manželkou, nemáme žádné vysoké ploty, žádný kamerový systém. Nikdy jsem nepředpokládal, že by po mně někdo střílel. Nikdy jsem totiž neobchodoval tak, aby po mě někdo měl důvod střílet. Samozřejmě připouštím, že se člověk v tom obchodě a v těch záležitostech kolem fotbalu dostane k různým informacím, a někomu to může vadit.
EURO: Kam se vlastně dostalo vyšetřování vašeho případu? Pokud je známo, policie to odložila. STARKA: Zvláštní je, že já jsem kvůli tomu s policisty vlastně nikdy nemluvil. Bezprostředně po té střelbě, kdy jsem musel být ošetřen v nemocnici, mě sice policisté navštívili, ale potom už nebylo nic. Takže já vlastně dodnes nevím, z čeho se střílelo, kdy se střílelo, na nic se mě nezeptali. Nebyl jsme na žádném vysvětlení, všechno se dozvídám z novin. Zájem vyšetřit to tam není. Já ho rozhodně necítím. Nejlepší je, když se řekne, střílí po sobě mafie. Lidé to velmi rádi poslouchají . Policie vám sice předestře nějaké své dedukce, ale těžko vědět, co je pravda a co je jenom jejich hra. Oni veřejnosti záměrně podsouvají různé dezinformace. Řeknou vám své dvě nebo tři vyšetřovací verze a jedna to prý stoprocentně musí být. Snaží se pokazit důvěru mezi podnikateli, kteří se navzájem znají, a pak vyčkávají, jak to celé dopadne. A já na to musím říct, že těm dedukcím nevěřím. Ti údajní podezřelí jsou lidi, s nimiž jsem nikdy nic neměl.
EURO: Psalo se, že za útokem na vás měl být uprchlý miliardář Radovan Krejčíř. Jeho jméno dnes padá i v souvislosti se smrtí pana Mrázka. STARKA: Já nevím, kdo má na svědomí smrt pana Mrázka. Jen vím, že pan Mrázek měl obrovské napojení na všechny bezpečnostní složky, na spoustu ministrů, lidí ve vládě. Nemám jediný důvod si myslet, že útok na mě má na svědomí Krejčíř. Nikdy jsem s ním neměl žádnou špatnou zkušenost, nikdy jsem s ním neudělal žádný velký obchod, vždy se ke mně choval slušně, často jsme se vídali, navštěvovali se…
EURO: Nepoletíte se za ním podívat na Seychely? STARKA: Určitě bych ho rád navštívil na Seychelách, však on mě tam i několikrát zval, ale kdybych tam teď jel, bylo by to stejné, jako kdybych si podepsal vstupní přihlášku do vazby. Seberou mě kvůli zločinnému spolčení. Musel bych si tam asi sebou vzít dva právníky, dva novináře a k tomu ještě vyšetřovatele, abych byl mimo podezření. Bohužel taková je dnes situace.
EURO: Je to zvláštní, ale všechny ty nevyjasněné vraždy, atentáty a útoky jsou spojovány stále se stejnými lidmi, a všichni se navíc dobře znáte. Vaše jméno se objevilo například v souvislosti s únosem italského bankéře Giuseppa Roselliho, vraždou Petra Šebesty na Orlíku, záhadným zmizením Krejčířova otce Lamberta. Krejčířovi juniorovi je zase připisováno zmizení Jakuba Konečného, oba útoky na Mrázka, taktéž se spekulovalo o tom, že i on mohl usilovat o smrt Šebesty. Tolik násilí mezi přáteli? STARKA: Řeknu vám, jak to například bylo s Lambertem Krejčířem. S Radovanem jsme měli před třemi lety připravenou sponzorskou smlouvu, která by zajišťovala na deset let příbramský fotbal, ale k plnění nedošlo. Den před podpisem Krejčíře sebrali. Asi sedm měsíců byl ve vazbě, když se vrátil, tak jsme spolu dlouho mluvili a padla i otázka ohledně jeho otce. Myslím si, že Radovan velmi dobře ví, že já s tím nemám nic společného, Nicméně touto dezinformací ho krmili v kriminále. A kdo ho tím krmil? Samozřejmě že policie.
EURO: Takže si myslíte, že podstata spočívá v tom, že se vás policisté snaží mezi sebou rozeštvat na život a na smrt? STARKA: Otázka je, co můžeme veřejně říkat, a co lze psát. Ale myslím, že říkáte pravdu. Musíte to brát i tak, že Radovana Krejčíře tady někdo chránil, někdo se staral o jeho bezpečí. Zase to byli nějací bývalí četníci, a dělali to za raketu peněz, říkám za raketu peněz. A kdo potřebuje, aby do toho vstoupil nějaký Starka, který má kluky z boxu, a odevšad možně, kteří ho jsou schopni ochránit za podstatně nižší částku, za deset procent? A když někdo přijde o takhle velké peníze, tak se mu ten Starka samozřejmě znelíbí. Někomu to tak vyhovovalo spojit se zmizením Lamberta Krejčíře právě Starku, aby se tím Radovan ve své hlavě musel zabývat. Ale dnes už ví moc dobře, jak to bylo. A určitě ví, že já v tom nejedu. Podobné je to s Rosellim, tři roky jsem obžalovaný z vydírání, ačkoliv s tím nemám nic společného. Nebojoval jsem o Union banku. Samozřejmě vím, že tam byly na kontech miliardy korun, budovy a všechno, ale tam figurovala úplně jiná jména. Ovšem splnilo to svůj účel. Přinést Starku na podnose jako totálního gaunera. Už pět let se věnuji různým kauzám, napsalo se o mě, jaký jsem gangster, mafián, ale s žádnými důkazy zatím nikdo nikdy nepřišel. I to může souviset s tou loňskou střelbou. Takový člověk přece nemůže být čistý, když ho chce někdo zabít… Lidi to tak chtějí, hon na gaunery. Hráli jsme v Boleslavi přátelák, a já tam na stadionu poslouchám, jak na mě křičí - svině, mafie, kurvy, zabít je, pozavírat!
EURO: Říkáte, že jste věřící člověk. Připouštíte si nějaké těžké hříchy? STARKA: Hříchů mám určitě hodně, ale já říkám, že soudit mě bude Bůh. Nevím, jak to se mnou nakonec dopadne, ani nejsem schopen tu svou víru přesně definovat, ale určitě to tam nahoře nebudu mít lehké. Každopádně čím jsem starší, tím více si vážím všech dobrých skutků.
EURO: Chodíte na Svatou horu? STARKA: Svatou horu mám samozřejmě rád. Chodím tam občas s manželkou. Když jsem pochoval svého syna, moc mi pomohl svatohorský páter Břicháček
EURO: Kdyby vás někdo požádal, abyste odpřísáhl, dal své čestné slovo, že jste nikdy nikoho nedal zlikvidovat, či unést, udělal byste to? STARKA: Tak to je taková hodně nepříjemná otázka. Nikdy jsem nikoho nedal zlikvidovat, ani unést, ale takovéto přísahy… Když někdo přísahá na všechny svaté, na život svých dětí, tak se ptám, proč to vlastně říká. Já se zdráhám takto mluvit. Když jsme byl v patnácti na nějakém trempu - a já jsem hodně vandroval - tak mi jeden starší tremp dal radu, že prý kamarádství je příliš silné slovo a je špatné ho užívat často. Dnes vím, že měl pravdu. Kolik máte opravdových kamarádů - jednoho, dva? Tak je to i s tím čestným slovem.
EURO: Kolik máte vy kamarádů? STARKA: Řekl bych, že dva.
