Dostihový sport
Pod nálepkou sport králů (či královen) Britové v minulých třech staletích exportovali dostihový sport do vyspělého světa. Někde vzkvétá po ostrovním vzoru, jinde zašel na nedostatek zájmu či financí. Většinou se ale usadil někde mezi. To je i český případ.
V rámci středoevropského regionu jsme velmocí, ke které vzhlížejí i Rakušané či Poláci, od západní Evropy nás zato dělí hluboká propast. Proč?
Nesrovnatelná je kvalita koní a jezdců, ale stejně tak i dotační peníze, o které se v dostizích bojuje. A přece se běhá, daří se zajišťovat finanční zdroje a celý komplex kolem patnácti stovek registrovaných koní nejen funguje, ale dokonce se relativně rozvíjí. Roste počet plnokrevníků, dostihových drah i diváků. To vše pohříchu ve značné závislosti na sponzorech: sázkový provoz, který je ve světě hlavním zdrojem příjmů, je u nás totiž přehlížen.
Rozhodujícím činitelem českých dostihů je totiž závodiště v Praze–Chuchli, páteř celého provozu, ale léta i jakési nechtěné dítě. Socialistická éra v jeho areálu zanechala mamutí tribunu, jednu z posledních staveb vrcholného období socialistického architektonického nevkusu. A spolu s ní dluhy a nevyjasněné majetkoprávní vztahy, které více než deset let brzdily úspěšnou privatizaci dostihového komplexu. Pořádání a finanční zajištění sportu v zadluženém areálu si předávaly různé subjekty od sázkové kanceláře Fortuna přes IPS až po severočeskou Tiskárnu Horák, a přitom se nikomu nepodařilo proměnit závodiště v rentabilní firmu, ba ani zajistit úspěšnou privatizaci.
V roce 2001 se do případu Chuchle vložil Jockey Club České republiky, nejvyšší česká dostihová autorita. Jeho členům a sympatizantům se podařilo složit do státní kasy třicet milionů korun a s nově založenou společností TMM se pustili do pořádání dostihů. „Museli jsme, jinak mohlo závodiště skončit tragicky. Třeba jako logistický areál,“ komentoval počínání JCČR jeho prezident Václav Luka, profesí zemědělský podnikatel z Českobrodska. „Bez Chuchle být dostihy v České republice nemohou.“
Napřed to vypadalo růžově. Předloňský rozjezd podpořilo angažmá Petra Drahoše do funkce ředitele nové společnosti. Drahoš má na kontě úspěšnou éru na pardubickém závodišti, jenže v Praze se mu start tolik nepovedl. Místo triumfálního nástupu přišly povodně a mnohamilionové škody. „Prioritou se pro nás stalo samotné zajištění dostihů,“ komentoval to Drahoš. A dostihy v Praze pro rok 2003 skutečně zajistil. Nyní ale stojí prakticky na témže místě, kde před dvěma lety. „Dopředu musíme jít jak ze sportovního, tak ze společenského hlediska. K Anglii i dalším vyspělým zemím je nesmírně daleko.“
Začátkem dubna zahájí Drahošův tým v Praze letošní sezonu. A dostane se ve snahách o přiblížení k světovosti opět pod drobnohled.
ČLÁNKY DO MAILU