Ještě není všem dnům konec, ale i beztoho je tento příběh asi nejlepší případovou studií o budování českého kapitalismu v posledním čtvrtstoletí.
České dráhy uzavřely před téměř jedenácti lety smlouvu o dodávce dvaceti lokomotiv 109E, jimž se dnes říká „Emil Zátopek“, za 2,7 miliardy korun.
Stalo se tak na základě opakované soutěže Českých drah z roku 2002. V paralelním, ale pro pochopení věci důležitém procesu, prodala Česká konsolidační agentura v prosinci 2002 za 350 milionů korun akcie Škody Holding švýcarské Appian Machinery AG, tedy dceři Appianu.
Ten dostal od tehdejší Zemanovy vlády exkluzivitu na vyjednávání o koupi Škody. Musel sice vyjednávat i se správcem konkursní podstaty, ale transfer vlastnictví proběhl rychle a hladce. Appian Machinery AG následně poslala jako odměnu za poradenství v přepočtu 150 milionů korun do jedné schránky na Britských Panenských ostrovech.
Levně koupit, zakázkami vykrmit
Díky švýcarské prokuratuře víme mnoho detailů o putování peněz, vlastnické struktuře a všech dalších podrobnostech, které před několika lety otiskl deník Dnes, a dodnes je lze snadno najít na webu.
Jedna věc je levně koupit, druhá zakázkami vykrmit, včetně vývoje dosud neexistujících produktů. To se děje běžně všude tam, kde potřebujete podpořit výzkum a vývoj, a snížit míru nejistoty v jeho financování. Představte si třeba stíhací letadla nebo jakékoli sofistikované zbraňové systémy, kde zadavatelem je armáda či letectvo. Tady se ale bavíme o tramvajích a lokomotivách a čerstvě reprivatizovaném „národním šampionovi“.
Původně v zadávací dokumentaci k soutěži na dodávku lokomotiv byla podmínka existujícího a odzkoušeného vozidla. Škoda se svojí „lokomotivou z kreslicího prkna“ by jí samostatně nikdy nedokázala splnit, a v jakémkoli konsorciu s existujícím výrobcem by v podstatě musela hrát podružnou roli. V opakované soutěži byla tato velmi nepříjemná chyba odstraněna a Škoda co? No vyhrála, a Siemens ostrouhal.
Prototyp měla Škoda Transportation dodat do 30 měsíců, sériové dodávky měly běžet od konce roku 2008. Nestalo se tak, stroje byly dodávány s několikaletým zpožděním – jak a proč, se můžete dočíst třeba tady.
Rozhořčení pana ministra
Nezapomeňte si zároveň tamtéž přečíst něco o tramvajích Škoda ForCity, dodávaných pražskému dopravnímu podniku ve snové sérii 250 kusů, která se kupodivu nepromítla na množstevní slevě.
ČD uplatily penále za pozdní dodávky lokomotiv, které započetly oproti svým platbám. Škoda Trasportation to neuznala, vesměs s odkazem na vis major v podobě změny technických předpisů. Vypukl mnohaletý spor, který byl několikrát blízko smírnému řešení, ale nakonec to dopadlo takhle: arbitráž prohrála nikoli Škoda Transportation, ale ČD.
Ministr dopravy Ťok zuří, a slibuje Škodě Trasportation, že se jí dráhy „odmění“na budoucích zakázkách. S přihlédnutím k historii lze rozhořčení pana ministra chápat, trocha pamětí vyškolené pokory by dvornímu dodavateli skoro všeho, co v Česku jezdí na kolejích, slušela. Takhle to připomíná české sypání soli do rány, anglické insult to injury. Pouze v jiddiš si vystačí s lakonickým a vševysvětlujícím: chucpe.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
If... aneb kdyby debata o Brexitu měla racionální jádro
Dva grafy a jedna tabulka – dohromady skoro celá story
