Připravovaná reforma je poměrně ubohá
Česká média vůbec neberou ohled na to, že většina českého průmyslu je v zahraničních rukou a má zahraniční management, který bohužel nemá české ekonomické vzdělání a zkušenosti, nýbrž pouze zahraniční. Já sám patřím k takto mentálně postiženým. Jako finanční ředitel jsem placen zvláště za optimalizaci daňového zatížení.
Jak je to s tím Slovenskem?
Již dlouho si marně lámu hlavu, jak ušetřit daně „přeregistrací“ nebo „přesídlením“ firmy na Slovensko. Dosud jsem nenašel žádné řešení, které by mohlo fungovat nebo bylo legální. Ptal jsem se svých známých, ti jsou však rovněž bezradní. Protože znám i pár lidí ze státní správy a politiky, chtěl jsem od nich doučovací hodiny v daňové teorii a praxi. I to se ukázalo jako plané, protože popsané příklady byly pro reálný život nepoužitelné, prosťáček by řekl, že vykládali nesmysly. Dále jsem zjistil, že mi nepomohou ani daňoví poradci, zřejmě proto, že všechny společnosti, které znám, jsou zahraniční a zřejmě zkazily i své české zaměstnance.
Proto bych od médií očekával více ohleduplnosti a vysvětlení, jak může firma podnikající v Čechách ušetřit „přeregistrací“ nebo „přesídlením“ firmy na Slovensko daně. Musí to však být funkční a legální. A nesmí to být okrajová záležitost, protože potom bych neuvěřil, že zkušení sociálně demokratičtí politici se rozhodnou snížit všem firmám v Česku korporátní daň jenom kvůli nějaké teoretické a okrajové možnosti. Protože se státní příjem sníží o 20 až 30 miliard korun, musí tím chtít cíleně zabránit možnému výpadku daní v ještě vyšším měřítku. Vysvětlení nesmí jít ani tím směrem, že 31 procent odradí nové investory, protože k tomu slouží investiční pobídky. Jako zajímavé investory pokládá každá země ty, kteří vyrábějí, a pokud možno i vyvážejí a hlavně zaměstnávají pokud možno co nejvíce lidí. Pro tyto investory je mnohem podstatnější zatížení odvody do sociálních systémů, protože je platí od prvního dne podnikání, zatímco daně mnohem později. S vysokými českými odvody však makroekonomové-autodidakti nic nepodnikli.
Co s těmi auty?
Podivuhodné je „sociální“ zaměření sociálnědemokratické politiky. Za Zemana se prudce snížily přímé daně a zvýšily se daně nepřímé. To bylo odvážné, protože v té době se nedalo tušit, zda voliče nenaštve. Do 1. ledna 2001 jsem platil na většinu příjmu 40 procent DPFO, díky Milošovi pouze 32 procent. Tím každoročně ušetřím sice na velmi prostý, ale přece jenom funkční automobil. Proto jsem volil socany a doufal, že půjdou touto cestou dále. A jdou. Současnou reformou získám každoročně další automobil, protože přibližně od milionu výše ušetřím 12,5 procenta za odvody do sociálních systémů. To, že při nižších odvodech budu mít vyšší penzi, je správné, z čeho bych tolik aut jinak později udržoval? Pouze nevím, co budu každoročně se dvěma jednoduchými korejskými automobily dělat. Asi si koupím místo toho jednu octavii nebo každé dva roky superb. Vráťa má problémy, tak mu pomůžu. Silniční daň na soukromá auta se naštěstí nekoná. Dále je třeba pochválit socany za to, že ten krásný státní příspěvek na stavební spoření dostanou skutečně už jenom ti zámožnější, kteří si skutečně bydlení pořídí. K získání nejvyššího příspěvku je třeba uspořit 20 000 korun na osobu, v domácnosti se dvěma dospělými tudíž 40 000 korun ročně. Z průměrného platu to naštěstí nelze, což je dobře, tyto osoby by to stejně použily pouze na nákup auta nebo na dovolenou. Obavy jsem měl pouze chvíli, když to vypadalo, že právník oseká majetným pohřebné. Copak majetní neumírají?
Hlavně nic nerozkecat.
Souhlasím, že sblížení sazeb nevyšlo, protože jsem doufal, že snížením základní sazby budu eliminovat prudké navýšení ceny nové pětky. Nová pětka je více než o deset procent dražší než stará. Dá se to ale obejít tím, že se koupí v Německu, tam je jenom šestnáct procent. Takže lépe to nekritizovat, aby se nezačal někdo v tom ještě rýpat. Radost mám samozřejmě ze stavebních prací. Své byty na Malé Straně jsem prodal a chci stavět. Fakt je, že jsem platil ještě pětiprocentní daň z převodu nemovitosti, kdybych počkal, ušetřil bych 200 000 korun. Představa, že bych měl platit při stavění 22 procent a vláda by takto získané peníze dala na stavění sociálně potřebným, mně vyděsila. Co kdybych je měl jako sousedy? Ještě mi tam potom prosadí zastávku autobusu nebo budou pěstovat brambory. Zatím to i vypadá, že úroky na hypotéky budou šetřit daně. Ročně 96 000 korun není mnoho, ale letenky na dovolenou a auto z půjčovny to bohatě pokryje. Chlapíci tudíž vykonali obrovský kus práce. Doufám, že se vše podaří uskutečnit a že tam dlouho zůstanou, protože se říká, že tento krok nestačí a za pár let se budou utahovat opasky znova. Takže se to dá ještě příště dál vylepšit, pak by se mohlo jít na rovnou daň z příjmu fyzických osob, třeba pět procent. ODS nevěřím, ta to jenom slibuje a navíc chce 20 procent. Hlavně aby se to vše moc nerozkecalo, závist je hrozná vlastnost.
Poťouchlost české DPH.
Nyní ale vážně. Objektivně viděno je reforma poměrně ubohá. Naprosto nepotřebné snížení DPPO ze 31 na 24 procent bude stát 20 až 30 miliard ročně. Takže nebude na slušné platy a státní a veřejná správa zůstane útulkem pro ty, kteří jsou líní se naučit cizí jazyk, a proto nemohou pracovat za několikanásobné platy v mezinárodních firmách. Silnice, dálnice a železnice budou dále upadat. Odvody do pojistných systémů zůstanou vysoké. Čili důvody, proč se do Česka s investicemi moc nehrnout. Firmy, které se potácejí ve ztrátách (mimo jiné kvůli vysokým odvodům do pojistných systémů), nebudou mít ze snížení DPPO vůbec nic, firmy, které jsou zdravé, budou místo toho vyplácet vyšší dividendy. Přesuny výroby do zemí s nižšími mzdami a sociálními odvody budou pokračovat. Propouštění kmenových zaměstnanců a nahrazení Ukrajinci nebo pracovníky na živnostenský list bude rovněž pokračovat. DPH bohužel zůstane jako dosud, sblížení sazeb se nekoná, nesmysly přetrvají. Stavební práce zůstanou daňově subvencovány, čím luxusnější a velkolepější stavba, tím větší subvence. Česko zůstane tím, čím je: chudou zemí, která se na rozdíl od ostatních chudých zemí Evropské unie (kandidátských nebo členských ) nerozvíjí. Rekord nejrychleji se zadlužující země Evropy jí také zůstane, výpočty zvýšených příjmů se ukáží jako diletantské. Zvýšením spotřebních daní se sníží spotřeba. Značnou část alkoholu, cigaret a pohonných hmot kupují turisté, kteří přijíždějí na levné nákupy. Ti odpadnou, jestliže se srovnají ceny. Naopak zůstanou čeští turisté, kteří jezdí na nákupy do Německa, protože ušetří na DPH. Od data vstupu nebudou muset jezdit, zásilkové služby do Česka budou podléhat sazbě v zemi odesílatele. Ta je v Lucembursku patnáct, v Německu šestnáct procent. A ceny bez DPH jsou u veškerého průmyslového zboží tak jako tak mnohem nižší, zvláště v internetových zásilkových obchodech. Pouze se bojím, že můj oblíbený příklad pro poťouchlost českého DPH někdy zmizí: pět procent na potápěčské a lyžařské brýle. Jak potom v rychlosti cizinci vysvětlit, že Česko je národem alternativně myslících?
