Málokdo je má rád. Většině z nás, kteří se s nimi setkali, otravují život. Ale třeba to ani oni, postrach daňových poplatníků, nemají lehké. Tohle mě napadlo, když mi moje berní úřednice oznámila, že dává výpověď. Překvapil mě důvod: příliš mnoho příliš často se měnících předpisů.
POD ČAROU
Tedy, ne že bych to nevěděl. Jenom jsem myslel, že tohle dělá problémy nám, daňově povinným, zatímco státním výběrčím naopak činí dodržováním předpisů. To si připadám jako zákazník v řeznictví, jehož prodavač ohrožuje sekáčkem, řka, že se s vedoucím nepohodl kvůli mzdě. A nejde jenom o peníze. Vláda se vážně snaží, aby své výběrčí nejprve řádně rozdráždila, než je vyšle do arény proti poplatníkům. Budova mého úřadu je sice nákladně rekonstruována, ale kopírku tam mají jednu společnou. Počítačová síť s archaickými programy pořád padá, dokumenty se tisknou na předpotopní jehličkové tiskárně. Berní úředníci musí soptit ještě dřív, než se vůbec podívají do účtů svých klientů (pokud zrovna funguje síť). Nemůžete asi čekat moc ohledů od někoho, kdo má otravnou práci za málo peněz a s technickým zázemím odpovídajícím době před deseti lety. Velké firmě tohle nevadí. Ta má armádu skvěle placených finančních poradců a právníků s nejnovějšími počítači. Kteří se pohybují houští předpisů jako tygr džunglí a berňák strčí hravě do kapsy. Kterýmžto pádem, obávám se, v berních úřednících ještě více narůstá pocit frustrace. Jak se jí zbaví, pokud nechtějí podávat výpověď? Vrhnou se na mě, bezbranného bordeláře.
