Chudáci tenisti

Podnik se pustil do zápasu, který by bylo nejlépe skrečovat

Fyzický výkon vyžaduje i možnost ukojit gastronomické tužby sportujících, což zřejmě platí i pro konglomeraci sportovišť na vltavském břehu proti Císařskému ostrovu. K tomu má sloužit restaurace Club Park Stromovka, nově vybudovaný podnik v moderním tenisovém centru. Moje sportování se odehrává jaksi pouze v teoretické rovině. Jako snad každý Čech jsem expertem přes hokej a fotbal, umím poradit lyžařům i odsoudit tenistu za špatný úder. Do téhle restaurace mne tedy nepřivedl hlad vyvolaný absolvovanými sety. Octnuv se v těchto končinách náhodou - navíc v době, kdy podniky ve městě ovládly obrazovky, přenášející vrcholné sportovní dění v Turíně - a chtěje také popatřit na jeden z klíčových zápasů našich hokejistů, hledal jsem místo, které by nebylo beznadějně plné. Vtom mi do oka padl poutač, který sliboval více, než jsem žádal. „Club restaurant v areálu Sport Parku Stromovka je vyjímečný. Moderní interiér, vynikající kuchyně, rychlá příjemná obsluha, široká nabídka jídel i nápojů, diskrétní salónky, velkoplošná obrazovka…“ stálo na něm včetně pravopisné chyby. Co víc může chtít našinec.
Po chvíli bloudění nacházím a vstupuji. Lokál není velký, navíc je zvláštně, „dvouplášťově“ pojednán. Ve strohé panelové místnosti je umístěn jakýsi kontejner - naležato a bez čelních stěn - se zakulacenými hranami, vyrobený ze světlého dřeva. Vše, až na tři čtyři stolky umístěné vně tohoto „kokonu“, se odehrává v jeho stěnách. Stolky s deskami z mléčného skla na futuristických podstavách i bar z téhož materiálu, všechno vyzařuje úpornou snahu po moderně. Pohříchu ale plytkou, nedotaženou. Světlá barva dřeva, pro hospodu nepříliš vhodná, kombinovaná se stejně nevýrazným opálovým sklem a drátěné kovové konstrukce židlí, to vše uvozuje plochou, nevýraznou a studenou atmosféru. Skořepiny křesílek, podobné ulitám některého z mořských tvorů, místo sice oživují, ale spíše negativně. Jsou černé. Skleněné plochy s leptanými sportovními motivy, oddělující jednotlivé šámbry při delší stěně proti baru, nemají tu moc interiéru pomoci. V bledničkové monotónní barevné náladě celku se ztrácejí. Zcela holé stěny, nad barovým pultem „oživené“ jakoby ve vzduchu visícími policemi, na protistěně pak „ozvláštněny“ pokusem vdechnout jim život světelnými efekty - neúčinným a levným - to vytváří dojem strohý až sterilní. Nerozbije jej ani bar, skleněný kvádr prozářený špinavě žlutým světlem. Utěšuje mne jen vidina blízké večeře a potom velké plátno v jednom z čel, kde již Lang a spol. vykružují parádičky při rozbruslení.
Překvapením, nikoli potěšujícím, však nemá být jen tak konec. Servírka mi předkládá lístek, který by - co do provedení - byl ostudou už v letech, kdy tyto byly zhotovovány přes kopírák na psacím stroji a pyšnily se stejným množstvím chyb, jako kolik v nich bylo nabízených jídel. Ve zdejším jídelníčku snad chyby nebyly, jenže byl to na výšku rozdělený arch „A4“, brutálně odtržený, zhotovený na počítači bez nejmenší snahy o oslovení hosta. Onačejší mívali i U Piskáčků blahé paměti. Nejsmutnější je, že obsah odpovídá vzezření. Pár tradičních hotovek, něco pasty, nějaký ten předkrm a jeden jediný dezert, to není mnoho v restauraci, která se „taxíruje“ na moderní podnik s výbornou kuchyní, navštěvovaný předními světovými tenisty. Od odchodu mne odradil jen a pouze hvizd rozhodčího, zahajující utkání.
Horko těžko vybírám svůj zdejší gastronomický pořad. Servírka zapadá přesně do zdejší nálady. Triko barvy myší šedi - to mají ostatně všichni z personálu - nenaložená a s minimem ochoty i profese. Polévka je přede mnou relativně brzy. Nevelká bujónka skrývá sírově žlutou tekutinu, na jejíž hladině semtam mrkne mastné očko tuku a v hlubinách se skrývají tu hrášek, tam krychlička karotky, jinde zase zrnko kukuřice, povrch spoře oživený zelenou natí - a toť vše. Chuť tekutiny je nepopsatelná. Ne proto, že by nebylo lze nalézt slova pro její výraz, prostě žádná nebyla. Mdlý, bezvýrazný projev teplé vody, lehce zbarvené, k tomu nijak neupravený projev mražené zeleniny. Tedy i s oním odérem, charakteristickým pro suroviny prošlé mrazicím procesem. O jaký druh vývaru šlo, by zřejmě neuhodl ani sám kuchař, nebylo vůbec zřejmé, do jakého sáčku sáhl. Rozhodně však šetřil. Množství použité ingredience stačilo vodu pouze obarvit. Nabízela-li polévka nějaký charakteristický chuťový vjem, pak to byl jedině hrášek, jehož nasládlá příchuť přetrumfla - jako jediná - to nic, čím byla obklopena.
Zklamán a překvapen bloudil jsem očima po skupinkách zjevně spokojených hostí, občas jsem letmo pohlédl na plátno, kde naši dostávali lekci. Obého mi bylo dopřáno měrou až nadbytečnou, na debaras a další chod jsem čekal dlouho, předlouho. Jakoby někde v utajených prostorách bylo skryto nejméně pět autobusů lidí, kterým se personál musel věnovat přednostně. Přitom celý zdejší plac by pohodlně stihli ošetřit dva obsluhující. Zde byli tři.
Po čase jsem se dočkal, a nutno říci, že mi prodleva příliš nevadila. Připravoval jsem se na to, bude-li hlavní chod uchystán se stejnou péčí a invencí jako polévka, abych našel odvahu se doň pustit. Bylo jí třeba. Pokrm na talíři vyhlížel - byly to penne se sýrovou omáčkou a kuřecím masem - jako nejpřísnější dietní jídlo v nejpřísnější nemocnici. Nevzhledně navršený kopec těstovin, politý hustou bílou omáčkou, většinou už s opalizujícími sraženinami škraloupu, semtam pohozenými krychličkami masa. Aby pokrm jakžtakž oživil, vetkl kuchař do masy trubiček při jejich okraji dva barevné listy salátu, notně již omšelé a „na půl žerdi“. Na jednom místě byla celá ta věc posypána ztvrdlými, škrábavými hoblinkami sýra, netroufám si říci jakého.
Opatrně jsem požil první sousto - a opravdu! Pokud se mi chuťový projev polévky zdál být hranicí minima, nudle jej ještě předběhly. Zaprvé byly studené, přelité vychladlou omáčkou a také díky technice vaření se některé z nich slepily v kaťuším podobné „vícehlavňové“ monolity, jež bylo nutno preparovat na sousta přijatelné velikosti. Dále byly rozbředlé, zjevně rozvařené. Omáčka potom, to byl vzor chutíprostého pokrmu, byla jen bílá, hrudkovatá a lepivá. Kousky masa naopak skýtaly silný chuťový zážitek. Lépe řečeno jejich povrch. Ten totiž byl obdařen silnou vrstvou jakéhosi grilovacího koření, přetaženým pečením ztvrdlé do kvality solidní rašple. Když jsem se skrze ni prodral k masu samému, čekal mne už nepřekvapující prožitek - suché, vláknité sousto bez stopy šťávy a chuťově zcela inertní. Ani pokus oživit jej - míním to maso - kouskem křupavé svrchní vrstvy nevyzněl nijak úspěšně. V tom případě mi bylo přežvýkat koncentraci koření a soli, pod kterou se ohněm vyprahlá vlákna drůbežiny zcela ztratila. Sám sebe jsem překvapil, když jsem se uslyšel, kterak si objednávám jediný z nabízených dezertů, banán v čokoládě. Když mi byl předložen, věděl jsem, že překvapení se konat nebude. Opravdu, byl připraven zcela ve stylu předchozích pokrmů.
Dvě stě šedesát korun, které jsem byl povinován, se numericky nezdá být mnoho. Ovšem za předvedené je to suma až závratná. Pokud podnik navštěvují - dle jeho webových stránek - tenisté a sportovci světové třídy, je mi jich líto.

Value for Money 3 + možnost zajímavého výhledu na tenisové boje pod okny
- všechno ostatní

Club Restaurant Sport Park Stromovka Za císařským mlýnem 33, 170 00 Praha 7
tel.: +420 233 324 283, mobil: +420 604 211 245 e-mail: clubrestaurant@clubrestaurant.cz, www.clubrestaurant.cz Otevírací doba: Po - Pá: 09:00 - 23:00, So - Ne: 10:00 - 23:00

• Počet míst: restaurace 60 , letní terasa 40 , salonky 20

• Druh kuchyně: mezinárodní

• Přijímané platební karty: všechny obvyklé

• Jídelní lístek: čeština

• Jazyková vybavenost personálu: angličtina

• Země původu nabízených vín: Austrálie, Česko, Francie, Chile, Itálie, USA

Hodnocení restaurace Atmosféra, pohodlí, estetika 7 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 4 body z 10
Chování perzonálu 6 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 13 bodů z 20

Celkem: 37 bodů ze 60

Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.

Výběr z jídelního lístku 100g Marinovaná chobotnice se sušenými tomaty a polníčkem 135 Kč
Barevné listy s tomaty, okurkou a kuřecím masem (100 g), dresink 105 Kč
Krémová polévka Romanesco se svitkem uzeného lososa 45 Kč
150g Kuřecí závitek se zeleným chřestem a bylinkovým máslem 135 Kč
150g Gratinované medailonky ze svíčkové s brokolicí a tomaty 145 Kč
200g Biftek s parmskou šunkou a smaženým vejcem 250 Kč
150g Pečený steak z ocasu mořského ďasa na zeleném koření 135 Kč
Tagliatelle s hříbkovou omáčkou a parmezánem 115 Kč
Ananasový kebab s čokoládovou omáčkou 65 Kč

Výběr z vinného lístku Moët Chandon brut 2000 Kč
Veltlínské zelené PS. HAB. sk. 290 Kč
Tarapacá Chardonnay 400 Kč
Gewurztraminer - Francie 450 Kč
Ribeaupierre cinsualt rosé 180 Kč
Rulandské modré – arch. Valtice 410 Kč
Ribeaupierre – Merlot 220 Kč
Macolina Sangiovese 410 Kč
Western Cellar s Red - Kalifornie 270 Kč
J. C. Shiraz Cabernet - Austrálie 550 Kč