Je těžké odolat replice, že sám Jančura byl schopen nasadit predátorské ceny v autobusové dopravě, jenom aby konkurenci vytlačil a postavení lídra získal. Nota bene, když vstupoval na koleje, nemohl přece předpokládat, že ČD nebudou reagovat nijak a ponechají své původní ceny.
To by bylo opravdu na vyhazov, kdežto přejít na cenovou strategii založenou na marginálních nákladech je něco, co by člověk od lidí, co mají MBA (a v ČD jich pár bylo a je) nejen předpokládal, ale v podstatě vyžadoval.
Jančura MBA nemá, kdežto Leoš Novotný, který se do téhle rvačky přidal jako třetí, MBA pro změnu má, a to z dobré byznys školy v Anglii. Kupodivu mu to nebránilo vyjet na stejnou trať s Leo Expresem a zatnout parádní sekyru, i když nějakou případovou studii s marginal cost pricingem na Warwicku probírat musel.
Chtít dneska vysoudit nějakých 418 milionů za způsobené újmy, to je trochu chutzpe, když k nim dojde na základě chování, k němuž by přistoupil v téhle situaci každý, i kdyby nakrásně žádné dominantní postavení neměl.
Pro laické spotřebitele je ovšem tahle řežba pravé požehnání s internetem na palubě, s nelimitovaným kafíčkem a cenami, o nichž se před pár lety nikomu ani nesnilo.
Obdobně vedlejší efekty ruského embarga na vybrané potraviny budou jistě nepříjemné pro jejich evropské producenty, ale prodej za marginální náklady, na nějž přejdou vzhledem k přetlaku nabídky, bude o poznání příjemnější pro spotřebitele. Jemu „podnákladové ceny“ opravdu vadit nebudou stejně, jako mu nejsou proti srsti na trati do Ostravy.
Čtěte další komentáře autora:
Sankce aneb Jak se nestřelit do vlastního údu
