Západ se obává příchodu nováčků
V Česku se hodně mluvilo a psalo o tom, jak funguje Evropská unie a co od ní můžeme, či nemůžeme čekat. Trochu se však zapomínalo, že EU bude po současném rozšíření vypadat úplně jinak než dosud. Spolu s Českem vstupuje do unie dalších devět států, z nichž každý má své specifické problémy. Sjednocené Evropě může trvat hodně dlouho než spojení bohatého Západu a chudšího Východu stráví.
Z některých údajů se zdá, že vstup deseti nováčků nebude pro ekonomiku EU až tak velkou změnou. Hrubý domácí produkt unie se zvýší pouze o necelých pět procent, zatímco celkový průměrný příjem na hlavu se pochopitelně sníží. Počet obyvatel však vzroste ze současných 378 milionů o dalších pětasedmdesát. Z tohoto pohledu je to podobné, jako kdyby do unie vstupovalo další Německo.
Rozpor mezi uvedenými čísly dokládá, že se EU rozšiřuje o chudé příbuzné, z nichž na Západě budou mít mnozí strach – a přesněji z toho, že jim seberou práci, sociální dávky či rozvojovou pomoc z unijní kasy. Na druhé straně z čísel také vyplývá, že trhy nováčků skrývají velké příležitosti k rozvoji. Unie sice bude chudší, ale také dynamičtější. Je pravděpodobné, že rychleji než dosud poroste hospodářství i produktivita EU. Také Češi by se měli zamyslet nad tím, jaké příležitosti jim může přinést skutečnost, že budou součástí stejného jednotného vnitřního trhu jako Poláci, Maďaři, Slovinci či Estonci.
Jelikož ale lidé na prvním místě vnímají především reálné i nereálné hrozby, Češi se asi budou zamýšlet nad možností příchodu slovenských Romů či většího počtu pracovníků z nezaměstnaností zmítaného Polska. Podobně i na Západě se šíří strach z migrace z Východu, byť většina dosavadních členů se rozhodla příliv pracovních míst omezit. Ačkoliv odborníci považují mnohé obavy za přehnané, je nutné počítat s tím, že Západ bude posuzovat nováčky především podle jejich problémů. A ty bohužel reálné jsou.
Ráj populistů?
Mezi ty největší patří posílení populistických politiků, jakými jsou Andrzej Lepper v Polsku, Rolandas Paksas v Litvě či celý zástup někdejších spolupracovníků Vladimíra Mečiara na Slovensku. Ti, kdo nás sledují ze zahraničí a nerozlišují detaily, zařazují do stejného pytle české komunisty či euroskeptiky z ODS. Faktem je, že nástup netradičních politických sil (či naopak až příliš tradičních komunistů) ukazuje na značnou nespokojenost mnoha lidí s ekonomickými reformami a tedy i celým procesem přípravy na členství v EU. Protože samotný vstup žádné zázraky nepřinese, je možné očekávat další zklamání a nelze vyloučit ani posilování populistů v budoucnu.
Na Západě mají zkušenosti s vlastními populisty, takže vývoj na Východě je může vzrušovat o to více. Tím spíše, že se týká také Polska, kde Lepper se svou stranou Sebeobrana získává nejvyšší preference. Právě podle Polska budou mnozí posuzovat úspěšnost současné vlny rozšiřování, a to i proto, že jde o největší zemi, která má více obyvatel než všichni ostatní nováčci dohromady. Varšava již dala při evropských summitech a jednáních o evropské ústavě najevo, že se nehodlá jen tak jednoduše podřizovat vůli ostatních a od počátku získává pověst potížisty.
Populistům, kteří hodlají využívat nespokojenosti obyvatel, nahrává rozsáhlé, málo produktivní a roztříštěné polské zemědělství i pokračující útlum tradičních odvětví typu loděnic či těžby uhlí. Podobné potíže však lze v té či oné míře očekávat i v dalších zemích.
Přesto se nakonec nováčci rozhodně nebudou chtít svého členství v EU vzdát. Situaci výstižně charakterizuje výrok polského skladatele Krzysztofa Pendereckého, kterého citoval list Observer: „Poláci jsou velmi nedůvěřiví vůči Západu a ještě hlouběji nedůvěřiví vůči Východu.“
Záplava Romů a Rusů.
Dalším problémem, kterého si leckdo na Západě všímá, je situace národních menšin. Ve chvíli, kdy Evropská unie a celý Západ hodlá rozvíjet dobré vztahy s Ruskem, nepanuje žádné nadšení z toho, že v Estonsku a Lotyšsku značná část Rusů stále nemá státní občanství. Rize a Tallinu se asi bude špatně vysvětlovat, že to má své historické důvody. Potíže Pobaltí jsou vcelku známé, ale ne všichni si uvědomují, že společně se třemi postsovětskými republikami do EU vstoupí také více než milion euro-Rusů. To může mít i svou příznivou stránku, pokud jde o nové podnikatelské příležitosti na hranicích mezi rozšířenou unií a Ruskem.
Do unie vstupuje také půldruhého milionu Romů a třeba britský bulvární tisk už se rozepisuje o tom, jak příslušníci tohoto národa zaplaví Západ, aby utekli před útlakem, bídou a nezaměstnaností na Východě. Nedávné romské bouře na Slovensku bohužel toto vnímání ještě posílily.
Ekonomické slabiny.
Hendikepem některých zemí, které nyní do EU vstupují, je jejich nepřipravenost v ekonomické oblasti, zvláště pokud jde o stav veřejných financí. Paradoxem je, že se to týká právě těch států, u nichž se předpokládá relativně vysoká hospodářská úroveň a přitažlivost pro investory – Česka, Polska, Maďarska. Daleko úspěšněji si vedou strážci rozpočtů pobaltských zemí, které však zase vykazují celkově nízkou ekonomickou úroveň, měřeno hrubým domácím produktem na hlavu. Nejlépe jsou na tom malé státy, jako Slovinsko, Malta a Kypr. Posledně jmenovaný stát však přesto patří k největším problémům současné vlny rozšiřování. Ostrov i po nedávném referendu zůstává rozdělen na dvě části.
Tradiční se stala obava, že rozšíření o větší počet – nepříliš odpovědných – zemí, zablokuje rozhodovací proces v evropských institucích. Je vůbec možné se v takovém počtu dohodnout? Aby se tomuto riziku zabránilo, byla vypracována evropská ústava, která měla zpřehlednit a modernizovat rozhodovací proces. Jenže teď není jisté ani to, že se ústava opravdu přijme a ratifikuje ve všech státech pětadvacítky. Nezpůsobí nakonec rozšíření to, že se „neodpovědně“ budou chovat třeba i Britové, kteří by mohli ústavu v referendu odmítnout?
Navzdory všem problémům je ale rozšíření unie především velkou šancí, a to i pro nováčky. Irové by o tom mohli vyprávět, byť přímo případ Irska už se opakovat nebude. Žádná další země už nebude mít k dispozici tolik peněz z evropských fondů na jednoho obyvatele doplněný o souhru dalších příznivých okolností včetně anglického jazyka či geografické polohy – nejblíže k Americe. Přesto právě schopnost Irů využít maximum příležitostí je dobrým návodem i pro současné nováčky.
