Nulové úspory a vlastní bydlení v nedohlednu. Věci, které průměrného Čecha běžně nenechávají spát, se někteří mladí lidé z oblasti Velké Číny, jež kromě pevninské části země zahrnuje také Hongkong, Macao a Tchaj-wan, rozhodli přijmout za nový životní styl. Jeho ,vyznavači‘ patří ke skupině jüe kuang cu, což v překladu znamená měsíční klan. Jedná se o mladé a typicky svobodné pracovníky, jejichž filozofie je zcela jednoduchá: na konci každého měsíce jste bez peněz.
Stát se členem měsíčního klanu se vzhledem k současné krizi nezdá jako dvakrát složitý úkol. V případě Číňanů je ale součástí celé myšlenky ještě fakt, že žijí jen jednou, což je k utrácení povzbuzuje ještě víc. Masáže, výlety či návštěvy restaurací – tento životní styl mnohdy financují i s podmínkou zadlužení.
Podle CNBC, jež odkazuje na tamní média, žije aktuálně v Pekingu, Šanghaji, Kantonu a Šen-čenu od výplaty k výplatě přibližně 40 procent mladých svobodných lidí. Ve městech, kde převládají chudší spotřebitelé, pak Global Times hovoří dokonce až o 76 procentech.
„Toto chování se velmi liší od chování jejich rodičů, kteří doslova šetřili každý cent, který měli. Mladší generace naopak každý cent, který má, utratí,“ říká Čchun Čch' Nie, jenž se specializuje na ekonomickou sociologii. Koncept měsíčního klanu dle něj perfektně odráží rozčarování, které současná mladá generace cítí ze života.
„V kontextu východní Asie zažili rodiče měsíčního klanu velmi úspěšnou industrializaci a splnili si své životní cíle. Pro tuto generaci je to však jiná realita… Vidí úspěch svých rodičů, ale prostě ho nemohou dosáhnout. Mezi očekáváním a skutečností je tak obrovská propast,“ vysvětluje sociolog. Měsíční klan, jehož původ je na Tchaj-wanu, tak dle něj vznikl hlavně proto, že vlastnictví domu je pro mladé lidi prakticky nedosažitelné.
Místo domu kafe ze Starbucksu
Bydlení je dle Programu OSN pro lidská sídla (UN – Habitat) považováno za dostupné v okamžiku, kdy poměr ceny domu k příjmu domácnosti odpovídá třem. To jinými slovy znamená, že dotyční musí k získání vlastního bydlení investovat trojnásobek svého ročního příjmu. Jak ale vyplývá z tchajwanského ministerstva vnitra, tamní poměr je momentálně na úrovni 9,6, v hlavním městě Tchaj-peji dokonce na hranici šestnácti.
„Koupit si vlastní dům, oženit se a založit vlastní rodinu – to je aktuálně příliš vzdálená myšlenka,“ komentuje Čchun. Absenci uvedených životních cílů si pak mladá generace kompenzuje pořizováním malých věcí, které jim přinášejí okamžité, ale zároveň jen krátkodobé štěstí.
„Může to být cokoli, od koupě šálku kávy ve Starbucksu až po cestu do zahraničí,“ dodává. K podpoře podobných životních stylů vede rovněž fakt, že na rozdíl od předchozích generací je ta současná ekonomicky i ideologicky nezávislejší a sdílí jedinečné hodnoty.
