Chudosvětská

Symfonie Antonína Dvořáka patří ke skladbám, které posluchači milují. Ať už jde o pravověrné fanoušky, nebo nepolíbené amatéry znající klasiku jen z internetu.

A právě díky světově proslulým melodiím je Dvořákovo dílo také metou všech hudebníků. Pro známý Karlovarský symfonický orchestr se však skladby nelahozevského rodáka stávají nedosažitelným luxusem.

„Antonína Dvořáka v tomto počtu hrát nejde,“ upozorňuje Petr Polívka, šéf západočeských symfoniků. „S menším počtem muzikantů se už skutečně pracovat nedá,“ popisuje aktuální stav. Symfonický orchestr fungující od roku 1835 se kvůli omezenému rozpočtu ocitl na hraně.

Nemá dostatek hudebníků, aby zvládl nacvičit a odehrát kompletní partitury tak, jak je napsali skladatelé.

Jako příspěvková organizace je ansámbl závislý na dotacích karlovarského magistrátu. A tomu se přidávat rozhodně nechce. Právě naopak. Letos poskytnutý příspěvek město snížilo kvůli dopadům protiepidemických opatření.

Boj mezi radními a vedením orchestru se vyhrotil v posledních týdnech.

Kvůli porušení „rozpočtové kázně“ dostal Polívka vytýkací dopis od města. „Ano, tak se stalo, všichni ale víme, že s rozpočtem orchestru nelze vyjít,“ prohlásil Polívka na zářijovém jednání zastupitelstva. A konšely vyzval, aby se rychle rozhodli, jestli chtějí mít za méně peněz jen „partičku hadrářů, za které se budeme stydět“, nebo příští rok dají 38milionový příspěvek a budou si udržovat „sebevědomý orchestr“.

Věc doputovala až na stůl ministra kultury. Zřejmě i z toho důvodu, že současné dění v české lázeňské metropoli se v blízké době může přelít i do jiných měst s vlastními orchestry. A také proto, že podobnou potíž řeší i v padesát kilometrů vzdálených Mariánských Lázních.

Promeškaná doba

O životních potížích Karlovarského symfonického orchestru se ví v celé republice.

A zprávy o jeho nelichotivé kondici kolují už i mezi špičkovými sólisty, kteří jsou pro orchestry velmi důležití. Díky společným koncertům s hvězdami totiž mohou ansámbly vylepšovat své rozpočty. Ovšem známí hudebníci nepůjdou do akce s hudebními tělesy, jejichž pověst není nejlepší.

A tak se Polívkovi a jeho lidem snaží pomáhat Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů ČR. Její ředitel Roman Dietz během rozhovoru pro týdeník Euro popisuje, že spolupráce trvá už několik let. I proto, aby ansámbl neztratil punc symfonického orchestru, což podle Dietze reálně hrozí. „Je třeba mít 65 až 70 hudebníků na to, abyste dokázali odehrát třeba Čajkovského. S nižším počtem zvládnete třeba jen něco od Bacha či Mozarta,“ popisuje Dietz.

Kde je tedy počátek potíže, která nyní dusí karlovarské symfoniky? „Příspěvek zřizovatele (tedy magistrátu – pozn. red.) se nezvyšoval v letech, kdy rostly náklady na platy. Orchestr se tím dostal do deficitu,“ odpovídá Dietz. A dnes, kdy mají přijít úsporná opatření, ansámbl potřebuje příspěvek naopak ještě zvýšit, aby dohnal bobtnající vnitřní dluh. „Ta doba se promeškala,“ dodává Dietz.

Proto v okamžiku, kdy se objevily zprávy, že karlovarská radnice chystá úspory a po více než dvoumilionových škrtech v letošním příspěvku činících původně 38,6 milionu korun chce snížit i dotaci na rok 2021, hudebníci se začali bouřit. Zvlášť v okamžiku, kdy se veřejně mluvilo o tom, že rozpočet by mohl spadnout až o 30 procent.

„Orchestr nechceme zrušit, ale rozpočty nemůžeme navyšovat. Musíme najít způsob, aby to město nezatěžovalo na další roky vyššími částkami,“ prohlásila primátorka Andrea Pfeffer Ferklová (ANO) na jednání zastupitelstva.

A i když zatím úplně konkrétní být nechce, protože městský rozpočet na příští rok stále není hotový, o třetinovém poklesu se už nemluví. „Obecně se počítá, že budou nutné úspory u všech městských organizací, orchestr nevyjímaje, a to ve výši zhruba pět procent,“ řekla týdeníku Euro mluvčí magistrátu Helena Kyselá.

Kolik peněz tedy symfonici na příští sezonu dostanou, stále není jasné.

Definitivní slovo nikdo nedal. Ferklová a její náměstek Tomáš Trtek zatím jen neurčitě prohlásili, že budou rádi, pokud se podaří rozpočet udržet na současné úrovni a že ansámbl rušit nechtějí.

I kvůli takovému nejasnému postoji se do vedení lázeňské metropole pustila opozice. Té například vadí, že magistrát dál podporuje místní hokejový klub, přestože je v soukromých rukou podnikatele Karla Holoubka. „Karlovarský symfonický orchestr je poslední kulturní institucí a jedinou výkladní skříní kultury ve městě.

Navíc je náš, na rozdíl od hokeje, který si může pan Holoubek kdykoli odvézt,“ kritizuje zastupitel Jindřich Čermák (Piráti).

A doplňuje, že na hokej město žádného zahraničního turistu nepřiláká.

Malinko macešsky

Město, orchestr i republiková asociace teď čekají na rozhodnutí ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Měl by přijít s balíkem peněz, který pomůže hudebním tělesům po celém Česku. Zatímco primátorka Ferklová k ministerské pomoci vzhlíží s velkou nadějí, Dietz si nechává odstup. „Ministerstvo kultury není zřizovatelem orchestrů a jako takové má málo možností,“ přemítá šéf asociace orchestrů. Podle jeho slov půjde o jednorázovou dotaci, z níž by si měl každý ansámbl sáhnout zhruba na pět až šest milionů korun. „To je ale zhruba jen desetina jejich ročních rozpočtů,“ ví Dietz. Celkový balík by měl mít zhruba 600 milionů.

A jedním dechem si rýpne do vedení Karlových Varů: „Město se směrem ke svému orchestru tvářilo malinko macešsky, což už se teď lepší. Na společném jednání na ministerstvu kultury v létě paní primátorka slíbila zachování rozpočtu v současné výši, ale žádné navýšení, což je stejně málo.“

Navíc upozorňuje, že stejně těžká situace, možná ještě o něco komplikovanější, panuje dlouhodobě v Mariánských Lázních. Ani tamější Západočeský symfonický orchestr, který svou historii píše už od roku 1821, neví, kolik peněz dostane příští rok od města. Jak potvrdil ředitel Milan Muzikář, hudebníci stále netuší, jak vypadá jejich nejbližší budoucnost.

„Západočeský symfonický orchestr je momentálně v naprosto krizové situaci.

Což byl i dřív – tento orchestr totiž žije v jakémsi nouzovém řešení naprosto standardně. Otevřela se i otázka Karlovarského

symfonického orchestru, nicméně ten na tom není ještě zdaleka tak zle jako ten Západočeský,“ sumarizoval už v roce 2017 Jiří Dokoupil, prezident Unie orchestrálních hudebníků ČR, v deníku Dnes.

Tristní situaci klasické muziky v srpnovém rozhovoru v týdeníku Euro potvrdil i Ivo Kahánek, špičkový pianista oceňovaný po celém světě. „Klasická hudba je specifická tím, že je tam několik tisíc muzikantů na volné noze, velké festivaly a orchestry. Je to různorodá činnost, která se vymyká plošné pomoci a systémovosti. Klíčové je teď podržet hudební instituce.“ A upřesnil: „Největší riziko je u těch orchestrů, které nejsou příspěvkovou organizací.

I když jsem zaznamenal i případ, kde město hrozí tím, že vezme orchestru 30 procent rozpočtu. Z toho rezultuje jediná věc, a tou je propouštění čili destabilizace toho tělesa. A když vám pak na to nějaký náměstek pro kulturu řekne, že zná i skladby, které jsou pro méně muzikantů, je pak jakákoli diskuse těžká.“

Symfonikové – ať už z příspěvkových ansámblů, nebo soukromých orchestrů – jsou další obětí hysterie z koronaviru.

Nejenže nemohli řadu měsíců koncertovat a vypadla jim velká část příjmů, ale navíc své příspěvky krátí i jejich zřizovatelé či sponzoři. I proto, že hudebníci nejsou slyšet tak jako sportovní svazy nebo velké podniky a kultura pro politiky není nijak důležité téma, jsou západočeské orchestry příkladem toho, jak české umění umírá. U orchestrů starých téměř dvě stě let je to zarážející dvojnásob.

Nejstarší v Česku Západočeský symfonický orchestr Nejstarší český symfonický orchestr, jenž vznikl v roce 1821 na popud opata tepelského kláštera a zakladatele Mariánských Lázní Karla Kašpara Reitenbergera. Karlovarský symfonický orchestr Jeden z nejstarších orchestrů na území Čech. Založen byl roku 1835 skladatelem, houslistou a dirigentem Josefem Labitzkým jako sezonní lázeňské těleso. O čtyřicet let později jej Labitzkého syn August proměnil ve stálý symfonický orchestr s všestranným repertoárem. Významným počinem orchestru bylo uvedení kontinentální premiéry Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka v Poštovním dvoře 20. července roku 1894.

O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz