Symfonie
Antonína Dvořáka patří ke skladbám, které posluchači milují. Ať už jde o
pravověrné fanoušky, nebo nepolíbené amatéry znající klasiku jen z internetu. A
právě kvůli světově proslulým melodiím je Dvořákovo dílo také metou všech
hudebníků. Pro známý Karlovarský symfonický orchestr se však skladby nelahozevského
rodáka stávají nedosažitelným luxusem.
„Antonína
Dvořáka v tomto počtu hrát nejde,“ upozorňuje Petr Polívka, šéf západočeských
symfoniků. „S menším počtem muzikantů se už skutečně pracovat nedá,“ popisuje
aktuální stav. Symfonický orchestr fungující od roku 1835 se kvůli omezenému
rozpočtu ocitl na hraně. Nemá dostatek hudebníků, aby zvládl nacvičit a odehrát
kompletní partitury tak, jak je napsali skladatelé.
Jako příspěvková organizace je ansámbl závislý na dotacích karlovarského magistrátu. A tomu se přidávat rozhodně nechce. Právě naopak. Letos poskytnutý příspěvek město snížilo kvůli dopadům protiepidemických opatření.
Boj mezi
radními a vedením orchestru se vyhrotil v posledních týdnech. Kvůli porušení
„rozpočtové kázně“ dostal Polívka vytýkací dopis od města. „Ano, tak se stalo,
všichni ale víme, že s rozpočtem orchestru nelze vyjít,“ prohlásil Polívka na
zářijovém jednání zastupitelstva. A konšely vyzval, aby se rychle rozhodli,
jestli chtějí mít za méně peněz jen „partičku hadrářů, za které se budeme
stydět“, nebo příští rok dají 38milionový příspěvek a budou si udržovat „sebevědomý
orchestr“.
Věc
doputovala až na stůl ministra kultury. Zřejmě i z toho důvodu, že současné
dění v české lázeňské metropoli se v blízké době může přelít i do jiných měst s
vlastními orchestry. A také proto, že podobnou potíž řeší i v padesát kilometrů
vzdálených Mariánských Lázních.
Promeškaná doba
O životních potížích Karlovarského symfonického orchestru se ví v celé republice. A zprávy o jeho nelichotivé kondici kolují už i mezi špičkovými sólisty, kteří jsou pro orchestry velmi důležití. Díky společným koncertům s hvězdami totiž mohou ansámbly vylepšovat své rozpočty. Ovšem známí hudebníci nepůjdou do akce s hudebními tělesy, jejichž pověst není nejlepší.
A tak se
Polívkovi a jeho lidem snaží pomáhat Asociace symfonických orchestrů a
pěveckých sborů ČR. Její ředitel Roman Dietz během rozhovoru pro týdeník Euro
popisuje, že spolupráce trvá už několik let. I proto, aby ansámbl neztratil
punc symfonického orchestru, což podle Dietze reálně hrozí. „Je třeba mít 65 až
70 hudebníků na to, abyste dokázali odehrát třeba Čajkovského. S nižším počtem
zvládnete třeba jen něco od Bacha či Mozarta,“ popisuje Dietz.
Kde je tedy počátek potíže, která nyní dusí karlovarské symfoniky? „Příspěvek zřizovatele (tedy magistrátu – pozn. red.) se nezvyšoval v letech, kdy rostly náklady na platy. Orchestr se tím dostal do deficitu,“ odpovídá Dietz. A dnes, kdy mají přijít úsporná opatření, ansámbl potřebuje příspěvek naopak ještě zvýšit, aby dohnal bobtnající vnitřní dluh. „Ta doba se promeškala,“ dodává Dietz.
Proto v
okamžiku, kdy se objevily zprávy, že karlovarská radnice chystá úspory a po
více než dvoumilionových škrtech v letošním příspěvku činicích původně 38,6
milionu korun chce snížit i dotaci na rok 2021, hudebníci se začali bouřit.
Zvlášť v okamžiku, kdy se veřejně mluvilo o tom, že rozpočet by mohl spadnout až
o 30 procent.
„Orchestr
nechceme zrušit, ale rozpočty nemůžeme navyšovat. Musíme najít způsob, aby to
město nezatěžovalo na další roky vyššími částkami,“ prohlásila primátorka
Andrea Pfeffer Ferklová (ANO) na jednání zastupitelstva.
A i když
zatím úplně konkrétní být nechce, protože městský rozpočet na příští rok stále
není hotový, o třetinovém poklesu se už nemluví. „Obecně se počítá, že budou
nutné úspory u všech městských organizací, orchestr nevyjímaje, a to ve výši
zhruba pět procent,“ řekla týdeníku Euro mluvčí magistrátu Helena Kyselá.
Kolik peněz
tedy symfonici na příští sezonu dostanou, stále není jasné. Definitivní slovo
nikdo nedal. Ferklová a její náměstek Tomáš Trtek zatím jen neurčitě
prohlásili, že budou rádi, pokud se podaří rozpočet udržet na současné úrovni a
že ansámbl rušit nechtějí.
I kvůli takovému nejasnému postoji se do vedení lázeňské metropole pustila opozice. Té například vadí, že magistrát dál podporuje místní hokejový klub, přestože je v soukromých rukou podnikatele Karla Holoubka. „Karlovarský symfonický orchestr je poslední kulturní institucí a jedinou výkladní skříní kultury ve městě. Navíc je náš, na rozdíl od hokeje, který si může pan Holoubek kdykoli odvézt,“ kritizuje zastupitel Jindřich Čermák (Piráti). A doplňuje, že na hokej město žádného zahraničního turistu nepřiláká.
Malinko macešsky
Město,
orchestr i republiková asociace teď čekají na rozhodnutí ministra kultury
Lubomíra Zaorálka. Měl by přijít s balíkem peněz, který pomůže hudebním tělesům
po celém Česku. Zatímco primátorka Ferklová k ministerské pomoci vzhlíží s
velkou nadějí, Dietz si nechává odstup. „Ministerstvo kultury není zřizovatelem
orchestrů a jako takové má málo možností,“ přemítá šéf asociace orchestrů.
Podle jeho slov půjde o jednorázovou dotaci, z níž by si měl každý ansámbl
sáhnout zhruba na pět až šest milionů korun. „To je ale zhruba jen desetina
jejich ročních rozpočtů,“ ví Dietz. Celkový balík by měl mít zhruba 600 milionů.
A jedním
dechem si rýpne do vedení Karlových Varů: „Město se směrem ke svému orchestru
tvářilo malinko macešsky, což už se teď lepší. Na společném jednání na
ministerstvu kultury v létě paní primátorka slíbila zachování rozpočtu v
současné výši, ale žádné navýšení, což je stejně málo.“
Navíc
upozorňuje, že stejně těžká situace, možná ještě o něco komplikovanější, panuje
dlouhodobě v Mariánských Lázních. Ani tamější Západočeský symfonický orchestr,
který svou historii píše už od roku 1821, neví, kolik peněz dostane příští rok
od města. Jak potvrdil ředitel Milan Muzikář, hudebníci stále netuší, jak
vypadá jejich nejbližší budoucnost.
„Západočeský symfonický orchestr je momentálně v naprosto krizové situaci. Což byl i dřív – tento orchestr totiž žije v jakémsi nouzovém řešení naprosto standardně. Otevřela se i otázka Karlovarského symfonického orchestru, nicméně ten na tom není ještě zdaleka tak zle jako ten Západočeský,“ sumarizoval už v roce 2017 Jiří Dokoupil, prezident Unie orchestrálních hudebníků ČR, v deníku Dnes.
Tristní
situaci klasické muziky v srpnovém rozhovoru v týdeníku Euro potvrdil i Ivo
Kahánek, špičkový pianista oceňovaný po celém světě. „Klasická hudba je
specifická tím, že je tam několik tisíc muzikantů na volné noze, velké
festivaly a orchestry. Je to různorodá činnost, která se vymyká plošné pomoci a
systémovosti. Klíčové je teď podržet hudební instituce.“ A upřesnil: „Největší
riziko je u těch orchestrů, které nejsou příspěvkovou organizací. I když jsem
zaznamenal i případ, kde město hrozí tím, že vezme orchestru 30 procent
rozpočtu. Z toho rezultuje jediná věc, a tou je propouštění čili destabilizace
toho tělesa. A když vám pak na to nějaký náměstek pro kulturu řekne, že zná i
skladby, které jsou pro méně muzikantů, je pak jakákoli diskuse těžká.“
Symfonikové
– ať už z příspěvkových ansámblů, nebo soukromých orchestrů – jsou další obětí
hysterie z čínské chřipky. Nejenže nemohli řadu měsíců koncertovat a vypadla
jim velká část příjmů, ale navíc své příspěvky krátí i jejich zřizovatelé či
sponzoři. I proto, že hudebníci nejsou slyšet tak jako sportovní svazy nebo
velké podniky a kultura pro politiky není nijak důležité téma, jsou západočeské
orchestry příkladem toho, jak české umění umírá. U orchestrů starých téměř dvě
stě let je to zarážející dvojnásob.
