Agrárníci propagují národní hrdost, sami na ni zapomínají
Kupujte to nejlepší z darů naší země, Chutná hezky jihočesky a řada dalších sloganů má přesvědčit hospodyňky, aby dávaly přednost domácím potravinám. Stát už takovou propagaci dělat nesmí, ujímají se jí tedy zemědělci spolu s potravináři. A tiše závidí kolegům v Rakousku a Německu, jak jsou jejich spotřebitelé vycepovaní a do nákupních košíků poslušně skládají zboží ze své vlasti. Nejčerstvější akcí na podporu českých potravin je rozdávání půl milionu letáků, z nichž se dovídáme, že díky nižším dávkám hnojiv a postřiků jsou zdravější, že máme být pozornými zákazníky, podpořit zemědělce, potravináře, krajinu, zaměstnanost a tradice. Sotva však na letáčcích zaschly barvy, chovatelé nás informují, že vyvezou stovky tun prasat, protože jinde za ně údajně dostanou lépe zaplaceno. Přitom řadu měsíců nás varují před tím, že neustále klesající soběstačnost ve vepřovém a rostoucí závislost na dovozu povede k citelnému zdražení kotlet, kýty či panenek. Není to tak dlouho, co pomalu před televizními kamerami se jihočeští zemědělci dohadovali s Madetou o ceně mléka a dali jí nůž na krk: když nedostanou cenu skoro jako v Německu, budou dodávat tam. Na první pohled se může zdát, že agrárníci nemají své vzkazy spotřebitelům pod časovou kontrolou. Pozorný zákazník, po kterém se chce národní hrdost, by se totiž mohl ptát, jak uvědomělí jsou třeba právě producenti vepřového, hovězího nebo mléka, když kvůli pár haléřům na kile či litru dají vale místním odběratelům a produkci prodají ven. Nezazlívejme někomu, že jde za lepší cenou. Jenže pak jeho přesvědčování pro „to naše české“ skřípe. Rozdíl proti západním sousedům je totiž i v tom, že tamní sedlák nehodí přes palubu dlouhodobě pěstované vztahy se zpracovatelem. Možná že prasata si bereme na mušku zbytečně, vždyť leták propaguje české potraviny obecně a nabádá nás, ať myslíme na své zdraví. A pro něj není vepřové s vyšším obsahem tuku to nejvhodnější.
