Stává se to jenom párkrát do roka a poslanci si tuhle chvíli nikdy nezapomenou užít. Proud jejich květnatých slov a stanovisek, která zcela určitě nic nezmění, mohou nyní s trochou masochismu sledovat diváci při ratifikaci pařížské klimatické dohody. Česko je posledním ze dvou států Unie, kde se zákonodárci ještě dost nevypovídali a dohodu neodhlasovali.
Připomeňme, že dohodu ratifikoval Senát a materiál leží ve sněmovně už od loňského 5. října. Velmi reálně hrozí, že poslanci dokument neodhlasují ani do konce svého mandátu. Přitom když se člověk podívá na onen nekonečný proces střízlivýma očima, vlastně není o čem se dohadovat.
Český parlament nemá v tomhle smyslu žádné právo veta. Dohoda dokonce začala už platit i bez něj. O tom, že by byly závazky z Paříže nějakou novou zátěží pro český průmysl, také nemůže být řeč. Česko se ke krokům snižujícím emise přihlásilo v rámci unijní legislativy a připojení se k dohodě je fakticky jen formálním potvrzením, že o tom zákonodárci vědí. Navíc od roku 1990 klesly emise skleníkových plynů v tuzemsku o 38 procent, takže Česko je v naplňování zelených cílů úplně v klidu.
Propagace zdarma
Odpověď, proč tedy onu formální dohodu otáčet ve sněmovně zleva doprava a zprava doleva je ta, že je to jedna z mála příležitostí, jak se ukázat. Proti jsou zejména komunisté a ODS, každý z trochu jiného důvodu. Komunisté z podstaty své naprosté světové dezorientace, ODS kvůli svým vzkříšeným konzervativním postojům.
To druhé se dá alespoň pochopit, obzvláště, když je před volbami a peněz na propagaci je málo. Ale poslechněte si ty argumenty.
G20 je pro volný obchod. Ke klimatickým cílům se nehlásí pouze USA
Podlé šéfa strany Petra Fialy je potřeba se schválením vyčkat (čekáme už devět měsíců), protože téma je ve společnosti diskutované a je tu nový postoj USA. Odpověď je ale ta, že vyčkáním si Česko nevymůže nic, jen přidá další dílek do mozaiky své chřadnoucí mezinárodní pověsti. Administrativa Donalda Trumpa má sice k dohodě odmítavý postoj, ale na druhou stranu co má dělat, když s ním vyhrála volby.
Jde o stejnou politiku jako v Česku, jen s tím rozdílem, že USA mohou v míře globálních klimatických změn zahrát samy o sobě nějakou roli, Česko ne. I kdyby dohodu odmítlo, dopad na průmysl a další odvětví bude úplně stejný, jako kdyby ji parlament přijal.
Dohoda o dohodě
Tím se dostáváme k dohodě samotné. Není to žádné zelené peklo. Předně za nedodržení nehrozí nikomu žádné sankce ani pokuty. Aby byla dohoda akceptovatelná většinou států, jsou její cíle spíše vágní a z některých se stala jen doporučení. Například to, aby se vlády rozvinutých zemí do roku 2025 dohodly na tom, jestli a jak finančně pomůžou s očistou vzduchu rozvojovým zemím.
Právně závazný text dohody dokonce neobsahuje ani žádné konkrétní zmínky o trzích s emisemi oxidu uhličitého ani o možnosti postihů za emise oxidu uhličitého v letectví či lodní dopravě. Dohoda je v podstatě deklarací států o tom, že uznávají existenci klimatických změn a že směřují ke společnému cíli udržet oteplování planety pod 1,5 stupněm Celsia.
Jestli je tohle důvod pro české sněmovní obstrukce, člověk se nevyhne představě, že téhle zemi už asi opravdu nic nechybí a že poslanci nepotřebují čas věnovat nějakým důležitějším věcem. Třeba zákonům, že.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
