DETEKCE ZEMĚTŘESENÍTragédie způsobená vlnou tsunami nemusela mít tak děsivé rozměry. Včasné varování mohl zajistit výstražný systém. Ten již funguje v P acifiku. Chudé země při Indickém oceánu ale na podobný systém nemají peníze. Vlna tsunami se sice pohybuje rychlostí téměř 800 km/h, od epicentra zemětřesení se ale valila přes obrovské vzdálenosti.
**DETEKCE ZEMĚTŘESENÍ
Tragédie způsobená vlnou tsunami nemusela mít tak děsivé rozměry. Včasné varování mohl zajistit výstražný systém. Ten již funguje v P acifiku. Chudé země při Indickém oceánu ale na podobný systém nemají peníze. Vlna tsunami se sice pohybuje rychlostí téměř 800 km/h, od epicentra zemětřesení se ale valila přes obrovské vzdálenosti. Indie a Srí Lanka tak měly zhruba devadesát minut na to, aby se na vlnu připravily. Vlna se na otevřeném moři šíří prakticky neomezeně, dokud se nezastaví o pobřeží. „Její energie a rychlost klesá velmi pomalu. Ve vodě se nemá o co utlumit. Na otevřeném moři má délku kilometrů, je proto neškodná. Lodě se po ní jen lehce zhoupnou, pasažéři to ani nemusí pocítit,“ vysvětluje seismolog Vladimír Nehybka. Ničivý efekt vlny se projeví až při příchodu k pobřeží. Například v Thajsku dosahovala více než desetimetrové výšky a vtrhla až do úrovně třetích pater pobřežních hotelů.
Ztráty na životech a částečně i škody na majetku by ale byly podstatně nižší, kdyby postižené země provozovaly výstražný systém. V T ichém oceánu funguje takový systém již od roku 1965. Impulzem k jeho vytvoření bylo extrémně silné zemětřesení na Aljašce, které mělo sílu 9,5 Richterovy škály. To státy pacifického regionu varovalo. Začaly zemětřesné posuny pečlivě sledovat sítí seismologických stanic a speciálních měřicích sond. Hlavní centrum systému se nachází v havajském Honolulu. Údaje o případném zemětřesení a nebezpečí vzniku tsunami proudí podmořským kabelem nebo satelitní sítí a jsou ve vteřině k dispozici seismologům. „Systém umožňuje upozornit státní úřady a varovat obyvatele v takovém časovém předstihu, aby mohla být podniknuta všechna možná protiopatření,“ říká Vladimír N ehybka. Provoz takové výstražné sítě ale něco stojí a v P acifiku ho financují především bohaté země, jako jsou Spojené státy americké nebo Japonsko, které leží v seismicky velmi aktivní oblasti. Naproti tomu Indický oceán je relativně klidnější a chudé státy i proto neinvestovaly do podobných opatření.
Po tragické zkušenosti ale o tom jistě budou uvažovat. To se ostatně týká také Evropy. Tu totiž může tsunami ohrozit. V minulosti již například mohutné vlny zdevastovaly pobřeží Portugalska.
